ANALÝZA: Izrael nemá o čem jednat

O žádné výměně vězňů hovořit nelze, Hamás žádné vězně nemá. Drží asi 240 Izraelců, především civilistů včetně žen a dětí. To nejsou žádní vězni, kteří by byli v řádném justičním procesu za nějaký trestný čin odsouzení nebo by z něj byli alespoň podezřelí jako Palestinci v izraelských věznicích. Dokonce to z valné většiny nejsou ani zajatci, těmi mohou být pouze vojáci, ne civilisté. Jsou to rukojmí, která Hamás gangstersky a zcela v rozporu se všemi konvencemi unesl, aby je použil k vydírání. Hamás je totiž za teroristickou organizaci označován, on tak skutečně jedná. Bez ohledu na to, že turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vidí příslušnících Hamásu bojovníky za svobodu.

Hamás doufá, že zopakuje svůj úspěch z roku 2011, kdy vrátil uneseného vojáka Gilada Šalita výměnou za propuštění 1027 palestinských vězňů včetně 280 odsouzených na doživotí za násilné teroristické činy.

Proti dalším okruhům nadneseným předsedou politické rady Hamásu Haníjou nelze nic moc namítat, protože příměří je potřeba a o samostatném palestinském státu mluvila už rezoluce valného shromáždění OSN 181 z roku 1947. Hamás však jeho vzniku nijak nenapomohl, naopak. Tím, že v roce 2007 násilím ovládl Pásmo Gazy, zabránil dalším jednáním.

Haníjova slova jsou navíc v rozporu s tím, co říkal deset dní před ním jiný člen politbyra Hamásu Ghazí Hamad, jenž zcela otevřeně velebil vraždění a unášení izraelských civilistů a řekl, že se bude opakovat tak dlouho, dokud nebude Izrael vymazán z povrchu zemského.

„Izrael je entitou, která nemá místo v naší zemi,“ řekl Hamad 24. října libanonské televizi LBC, na což ve středu upozornil Institut pro výzkum blízkovýchodních médií (MEMRI).

„Musíme to odstranit, protože to vytváří bezpečnostní, vojenskou a politickou katastrofu pro muslimský a arabský národ. Nestydíme se to říci,“ dodal Hamad. Na dotaz, zda jde o kompletní zničení Izraele, odpověděl jasně, srozumitelně, jednoznačně a nezpochybnitelně: „Ano, jistě.“ To nepůsobí jako pokus o zahájení dialogu.

Hamad dokonce pohrozil zopakováním útoku: „Musíme dát Izraeli lekci a uděláme to dvakrát nebo třikrát. Příval od al-Aksá (název teroristického útoku Hamásu na Izrael ze 7. října) je jen první. Bude druhý, třetí, čtvrtý.“

Hamad přitom bez zastírání přiznal, že za to draze zaplatí běžní Palestinci. „Jestli zaplatíme cenu? Ano a jsme ji připraveni zaplatit. Nazývají nás národem mučedníků a jsme hrdí na obětování mučedníků,“ prohlásil Hamad, který přitom sám v Gaze nepobývá, rozhovor poskytl v bezpečí své kanceláře v Bejrútu.

„Nikdo by nás neměl obviňovat za to, co děláme. Bude 7. říjen, desátý říjen, miliontý říjen. Všechno, co děláme, je oprávněné. Jsme obětí okupace,“ trvá na svém.

Jeho odporná slova už ani žádnou mimořádnou bouři rozhořčení nevyvolala. Jako by šlo jen o nějaký slovní folklor, který musíme chtě nechtě přijímat. Jako by bylo jedno, že to prohlásil vysoký představitel Hamásu a že to představuje přinejmenším jeden z myšlenkových proudů v hnutí. Mezitím se zevrubně probírá, jak ten který krok izraelského premiéra Benjamina Netanjahuja přispěl k útoku. Ne že by Netanjahuova politika byla dobrá a zmenšovala napětí a snižovala hrozby. Útočil však Hamás.

Mnozí raději slyší na Haníjova slova, ovšem představovat si, že Hamás za pouhých deset dní změnil své názory v důsledku tvrdosti izraelských úderů, je naivní. Na Hamás samozřejmě dopadají, a proto mění rétoriku. To ovšem udělal několikrát sám Haníja. Napřed říkal, že Izrael nemůže existovat, ale pak hovořil o možném dvojstátním řešení, což působilo, jako by prozřel. Hamás však ani poté Izrael neuznal a nezřekl se ani násilí. Z tohoto pohledu opravdu nelze vyčítat Izraeli, že nechce jednat.

Odporující si vyjádření ovšem nepředstavují žádný rozpor ve názorech Hamásu. Každé je totiž určeno někomu jinému. Hamádovo Libanoncům. Má vytvářet tlak na libanonské šíitské hnutí Hizaballáh, protože Hamás je zklamán, že se po jeho boku dosud nezapojil do boje proti Izraeli.

Naopak Haníjova slova jsou určena mezinárodnímu společenství. Má ukázat, že Hamás je připraven jednat a ukončit konflikt, zatímco Izrael to odmítá. Nelze však zapomínat na realitu - od léta 2007, kdy Hamás násilím ovládl Pásmo Gazy, opakovaně útočil na Izrael neřízenými raketami do civilisty obývaných čtvrtí, což je v rozporu s mezinárodním právem a jde o válečný zločin.

Hamás má podobně jako jiná palestinská hnutí dobře zvládnutou taktiku propagandy, kdy každému říká to, co právě on chce slyšet. Nebo to, na co bude reagovat způsobem výhodným pro Hamás. Proto nyní každý den informuje o počtu obětí a zveřejňuje jejich snímky. Ví, že působí na city, což neznamená, že izraelské odvetné útoky nepřinášejí velké utrpení a mnoho civilních obětí.

Hamás také využívá toho, že se palestinskou otázku nepodařilo vyřešit, protože Izrael nejen dál nezákonně okupuje část území, kde měl vzniknout palestinský stát, a anektoval Východní Jeruzalém. Z Pásma Gazy se ovšem Izrael stáhl, čehož Hamás využil, aby tam mohl vládnout po svém.

Palestinská propaganda, ve které se neobjevují disentní hlasy, protože nedostanou prostor, obratně využívá tendenci obecně nadržovat slabším. Pochopitelně také připomíná historii, během níž se Izrael nechoval jako beránek.

To by ale nemělo vést k zamlžování toho, co se odehrálo 7. října a jaký je Hamás ve svém jádru. Jako všichni gangsteři se zaměřil na ty nejslabší, kteří se nejsnáze vraždí a unášejí. Pro to žádná omluva není a s takovými lidmi se jednat nemůže, protože jakýkoli ústupek si vysvětlují jako slabost a povzbuzuje je k dalším útokům, jak ukazují Hamadova slova.