ANALÝZA: Co se děje v Sýrii? Nápadně to připomíná vzestup Islámského státu

Vzbouřenci využili výrazného oslabení Hizballáhu ve válce, kterou vedl s Izraelem, a zaútočili v Sýrii. Během necelého týdne ovládli druhé největší město Aleppo a Sarákib a přes Maarat an-Numán, který také obsadili, postoupili na vzdálenost deseti kilometrů od Hamá. Teprve tam se jim postavily syrské jednotky, jež předtím rychle opouštěly své pozice v dobytých městech a zanechávaly tam na základnách těžké zbraně, které použili vzbouřenci při svém postupu.

Nápadně to připomíná situaci z léta roku 2014, kdy takto rychle postupoval na severu v Iráku Islámský stát a přiblížil se až Bagdádu. I tam iráčtí vojáci nechali na základnách a v kasárnách své zbraně. Rozdíl byl jen v tom, že tehdy byly americké, nyní jsou ruské a čínské.

Ani útočníci se moc od roku 2014 neliší. Skupina Hajját Tahrír aš-Šám (HTS) je v zásadě přejmenovaná Fronta an-Nusrá (Džabhát an-Nusrá), tedy syrská pobočka Al-Káidy, zatímco Islámský stát je iráckou pobočkou Al-Káidy. HTS figuruje na americkém seznamu teroristických organizací.

Stejně jako Islámský stát využil už na konci roku 2013 stažení amerických jednotek z Iráku, nyní salafisté v Sýrii využili oslabení Hizballáhu a Íránu a celé šíitské osy odporu po bojích s Izraelem. Hizballáh se soustředil na obranu v Libanonu, kde čelil izraelským nekompromisním odvetným akcím za podporu palestinského Hamásu a ostřelování severu židovského státu. I Írán střety s Izraelem oslabily, a to nejen vojensky, ale i morálně. Rusko už dříve část svého kontingentu ze Sýrie stáhlo, aby mohlo nahradit ztráty ve válce na Ukrajině.

Kvůli zdrcujícím úderům Izraele a ruské zaneprázdněnosti na Ukrajině se teď cesta pro útok HTS ukázala volná. Na severu Sýrie, kde je více sunnitů, měl dost příznivců, lidí nespokojených s vládou diktátorského prezidenta Bašára Asada, proti které mnozí protestovali už v roce 2011 za arabského jara.

Asadovy síly se navíc musely soustředit na boj proti obnovujícímu se Islámskému státu, který loni zesiloval útoky na východě země a koncem loňského roku se mu podařilo načas ovládnout jedno z plynových polí. Islámský stát se sice stává terčem leteckých útoků, ale tlak není tak silný, aby se nemohl konsolidovat.

Asad se nestal oblíbenějším. Jen za syrské občanské války se k němu část Syřanů přiklonila, protože jim ze dvou zel připadal jako to menší. Islámský stát a Fronta an-Nusrá nepřinesly kýženou svobodu, ale teror s veřejnými popravami a tvrdým prosazováním práva šaría v jeho nejtvrdší podobě. Verbovali nemilosrdné bojovníky po celém světě.

Už Fronta an-Nusrá se v posledních letech své existence snažila oslabit své vazby na Al-Káidu. V roce 2016 se kvůli tomu přejmenovala na Džabhát Fatah aš-Šám a v roce 2017 se spojila s dalšími islamistickými syrskými skupinami (Núr ad-Dín al-Zinki, Liwa al-Hakk a Ansar ad-Dín, Džaíš as-Sunna, Ansar ad-Dín a částí Ahrár aš-Šám). Společně utvořily zastřešující skupinu Hajját Tahrír aš-Šám, tedy Organizace pro osvobození Levanty.

Spojení provázela řada vražd, jejichž oběťmi se stali i někteří lidé napojení na Al-Káidu v rámci posyršťování vedení HTS. Část bývalých členů Fronty an-Nusrá se pak od HTS odštěpila, vytvořila skupinu Hurras ad-Dín, která ale s HTS, jež ovládá většinu provincie Idlib, nikdy přímo nebojovala.

HTS si po celou dobu udržela kontrolu nad většinou provincie Idlib. Pomohla jí k tomu dohoda z Astany mezi Ruskem, Íránem a Tureckem o nastolení příměří. Turecku umožnila kontrolovat část severu provincie při hranicích, sama ale držela pozice u linie fronty a Turci jí to dovolili. Sami se totiž v dalších letech soustředili především na vyhnání Kurdů od hranice. Ankara a jí podporovaná obnovená Syrská národní armáda (SNA) úspěšně zaútočily v roce 2018 v rámci operace Olivová ratolest na pozice kurdskoarabských Syrských demokratických sil (SDF) u Afrínu severně od Aleppa a o rok později v rámci operace Jaro míru podél většiny turecko-syrské hranice dál na východ.

Vyhnat je odtamtud mohla hlavně proto, že Američané tehdy pod vedením Donalda Trumpa své kurdské spojence nepodrželi.

Současný útok však není jen operací HTS a dalších skupin s cílem porazit režim Bašára Asada. Útočí i SNA. Obsadila několik měst severně od Aleppa včetně nejméně jednoho vojenského letiště Kuvajras s ruským systémem protivzdušné obrany Pancir S1 a cvičnými letouny L-39 Albatros. Ovládla i Dajr Džamíl a Tal Rifaatu.

SNA koordinuje svůj postup s organizaci Al-Fatah al-Mubin známou také jako Vojenské operační velitelství, které by mělo zastřešovat několik skupin.

K dovršení zmatku SNA útočí nejen na pozice vládních sil, ale také na pozice Západem podporovaných kurdskoarbaských Syrských demokratických sil (SDF), které chce Turecko zatlačit co nejdál od svých hranic. Al-Fatah al-Mubin ale uvádí, že Kurdy z SDF nechá odejít. Už byl zaznamenán jejich pohyb směrem k Manbidži, napsal Institut pro studium války.

I některé kruhy v Turecku se rozhodly využít situace. SNA je v zásadě řízena tureckou armádou a HTS by bez souhlasu Ankary těžko mohla provést tak rozsáhlou operaci.

Turecko se letos snažilo o zlepšení vztahu s Asadovým režimem, což bylo patrné z řady vyjádření tureckého prezidenta Recepa Tajjipa Erdogana. Obě země spojuje jeden cíl - dostat pod kontrolu Kurdy z SDF, kteří dál ovládají rozsáhlé oblasti na severovýchodě země. Damašek by měl rád pod kontrolou tamní ropná a plynová pole, která lákají i Ankaru, ta ale hlavně obviňuje SDF, že poskytují bezpečné zázemí pro Kurdy ze Strany kurdských pracujících (PKK), jež opět podniká teroristické útoky v Turecku.

Turecko se navíc potřebuje za zhoršující se ekonomické situace zbavit tří až čtyř milionů syrských uprchlíků, kteří do Turecka utekli za syrské občanské války. Místní turecké obyvatelstvo má pocit, že jim emigranti ze Sýrie berou práci.

Asadova Sýrie však byla k nabídkám zdrženlivá, neměla potřebu spěchat. O návrat uprchlíků nemá Asad zájem, protože to jsou jeho odpůrci, uvedl v srpnové analýze The Washington Institute. Turecku navíc nedůvěřuje, protože přes něj proudila za občanské války pomoc jak turkickým obyvatelům severozápadu Sýrie a tamním vzbouřeneckým skupinám, tak samotnému Islámskému státu, od něhož turečtí podnikatelé nakupovali levně ropu.

Sýrie považuje působení tureckých jednotek na severu země za okupaci a má obavy, že si Turecko chce tyto oblasti nechat. Strach je to oprávněný, v Turecku se ještě za syrské občanské války objevila mapa, kde už byla země rozšířená o severní oblasti Sýrie.

Syrský prezident Bašár Asad se pokouší situaci řešit, v sobotu jednal v Moskvě. V neděli se v Damašku sešel s íránským ministrem zahraničí Abbásem Arakčím, který pak odjel jednat do Turecka.

Do Sýrie už vyrazily na pomoc Teheránem podporované irácké šíitské milice.