Článek
Po zabití Usámy bin Ládina a řady regionálních velitelů jím založené organizace Al-Káida (arabsky Základna) se zdálo, že se tato síť podporující teror ve jménu islámu již nevzpamatuje. Nejen americká invaze do Iráku, ale i tzv. “Arabské jaro” spojené s lidovými povstáními proti autoritářským režimům, vytvořily nový prostor pro Al-Káidu.
Zatímco v minulosti měla Al-Káida své základny jen v Jemenu a Afghánistánu a následně v pákistánském pohraničí, nyní kromě Iráku získala bezpečné zázemí i v dalších zemích napříč arabským světem. “Tato verze Al-Káidy se může ukázat jako nejvíce smrtící,” varuje Ridel v analýze pro server DailyBeest.
První generaci Al-Káidy představovali veteráni afghánské války se sovětskou okupací, které dal dohromady bin Ládin a vytvořil z nich v 90. letech Al-Káidu, která začala útočit na americké cíle a jejíž aktivita vyvrcholila útoky z 11. září 2001. Protiúder USA donutil Al-Káidu k přesunutí do Pákistánu. Budování či propojování dalších skupin v dalších zemích - to byla Al-Káida 2.0 ničená nálety bezpilotními nálety v pákistánském pohraničí a chaosem zmítaném Jemenu. Třetí generace se rozvíjí po smrti bin Ládina a “Arabském jaru”.
Sýrie se stala novou důležitou základnou
Nejčitelnější je v současnosti posilování Al-Káidy v Sýrii zmítané občanskou válkou. Organizace Džabhat an-Nusrá se stala výrazným subjektem v boji proti Assadovu režimu, protože ačkoli nejde v nejednotných řadách syrské opozice o nejpočetnější sílu, vnesla do boje zkušenosti s výrobou nástražných náloží a sebevražedných útoků. Pro Al-Káidu je navíc syrský režim spojený s alávitským islámem perfektním cílem, protože alávity většinoví sunnité považují za příslušníky zvrhlé sekty.
Na internetu džihádistické weby pravidelně oslavují nové mučedníky Al-Káidy pocházející ze Saúdské Arábie, Palestiny a Egypta, kteří zahynuli při útocích v syrském Damašku nebo Aleppu. Nicméně syrská odnož Al-Káidy se ke své mateřské organizaci veřejně přímo nehlásí a nechce být považována za organizaci cizinců. Její vůdce se také představuje jako Abú Muhammad al-Džaulání (případně al-Golani s odkazem na Golanské výšiny), aby demonstroval, že je Syřan a nikoli cizinec.
Čím déle v Sýrii trvá chaos a násilí, tím se posilují pozice Al-Káidy. Zároveň s tím narůstá i šance, že se boje přenesou i do sousedního Libanonu, Turecka, Iráku a Jordánska.
Posilování pozic v koutech arabského světa
Al-Káidu sice také zaskočila lidová povstání v Tunisku, Egyptě, Libyi a Jemenu, ale rychle se přizpůsobila a podle Ridela rychle využila revolučního kvasu k budování nových operačních základen. Tím posílila pozice i propojení stávajících odnoží Al-Káidy v Alžírsku a Mali.
Alžírská Al-Káida islámského Maghrebu (AQIM) se tak spojila s malijskými Obránci víry a nyní kontrolují severní dvě třetiny Mali včetně Timbuktu, což je poměrně rozsáhlá pouštní oblast, velká přibližně jako Texas. Původně byla AQIM známa především únosy zahraničních turistů kvůli výkupnému v Alžírsku, Mali, Mauretánii a Nigeru. Její financování zahrnuje i další zločinná činnost, která představuje výnos podle britských odhadů kolem 50 miliónů eur (1,2 miliardy Kč).
AQIM rozšířila svoji působnost i do Libye (především do okolí Benghází). Španělští a francouzští představitelé proto tuto odnož Al-Káidy označují za největší bezpečnostní hrozbu pro stabilitu regionu posledního desetiletí.
Podobně i v Egyptě se po pádu Mubárakova režimu dostalo k moci Muslimské bratrstvo, ale přímo k Al-Káidě se hlásí skupiny operující na Sinaji. Zde se propojili nespokojení beduíni s džihádisty propuštěnými po revoluci z vězení a podnikají stále častější útoky na pozice bezpečnostních sil a především izraelské cíle.
Pád Sálihova režimu v Jemenu pak využila zdejší Al-Káida na Arabském poloostrově k ovládnutí odlehlých oblastí včetně několika měst. Vládní jednotky sice obnovily letos v létě kontrolu nad městy, ale Al-Káida odpověděla terorem ve městech, včetně metropole Saná.
Ani zabití Usámy bin Ládina a přes 300 náletů na pákistánské pohraničí nezlikvidovalo tzv. Matku Al-Káidy v Pákistánu. Čas od času zadržení teroristé v Evropě nebo v Americe dokládají, že v Pákistánu dál probíhá výcvik nových rekrutů, kteří často mají pas některé ze západních zemí. Al-Káida třetí generace má nyní k dispozici více center, odkud může šířit svůj vliv a poskytovat podporu radikálům pro nové útoky.