Bild otiskl dopisy zoufalých Němců

Deník Bild zveřejnil výňatky z dopisů svých čtenářů.

Sandra z Bielefeldu, jejíž jméno redakce změnila, napsala, že je jí 42 let a má jedenáctiletou dceru. Zdůraznila, že problémy byly vždycky, ale že se nikdy opravdu nebála. „Bojím se o budoucnost našich dětí, svého podnikání a života své rodiny. A to i přesto, že jsem Němka. Jak se cítí lidé, kteří utekli před terorem? Nebo Židé?!“ posteskla si.

Dodává, že je velice naštvaná na politiky, kteří jen bezmocně přihlížejí tomu, co se děje, a že ve svém obchodě slyší, co lidi trápí. „Srdečně zvu naše politiky, aby si s námi na jeden den sedli a naslouchali. Nebo aby se se mnou prošli Bielefeldem. Což je teď jako v cizí zemi. Člověk se sotva domluví. Doufejme, že pro nás všechny ještě není pozdě,“ svěřuje se.

O strachu hovoří i Christian S. z Wollbachu. „Máme s manželkou strach. Bojíme se o budoucnost celé naší země, a tedy i o naše dvě dcery (8 a 6 let). Jsme šokováni tím, jak probíhají demonstrace v Berlíně, Essenu, Frankfurtu atd. Už to není jen proti Izraeli, ale také proti nám, naší zemi, naší víře, naší demokracii,“ podotýká.

„Je nepochopitelné, že naše vláda a naše policie nejsou s to (nesmějí) řádně zakročit. Na našich ulicích lze veřejně požadovat chalífát bez jakéhokoli trestu a bez okamžitého rozpuštění shromáždění,“ zaráží ho.

Mathias L. z Langenu připomíná, že odborníci před tímto vývojem varovali už v roce 2015. „Co se od té doby stalo? Nic! Ani paní Merkelová, ani současná koaliční vláda nic nezměnily. Všechny strany by si však měly být při příštích volbách jisté jednou věcí: budete souzeni podle svých činů, ne podle svých slov,“ shrnuje.

Do klidné minulosti se vrací Petra M. ze Stuttgartu, která se svěřila, že je někdy ráda, že je tak stará, alespoň má vzpomínky na bezpečné a krásné Německo. „Jsme zahlceni islamisty a každý den jich přibývá. A nemůžeme očekávat, že naše vláda zasáhne. Mám strach z toho, co se tu děje, bez jakýchkoli následků,“ prohlásila.

Příčinu toho, že ve Spolkové republice nejdou věci tak, jak by měly jít, spatřuje Mario R. ze Saska-Anhaltska ve slabosti státu. „Už ani nevěřím tomu, co se z Německa stalo! Stát, který si nechá tancovat na nose od každého! Začíná to ve vládě! Odtud nás obtěžují zelení magoři! Pak ochránci práv zvířat, vegani a vegetariáni! Těm všem se stát klaní! A teď Hamás a jeho stoupenci! Dívají se na to, dokonce odvracejí zrak! Nikomu nešlápnou na kuří oko! To všechno už není vyjádření názoru elit, ale teror! Tohle už není moje Německo! Smutné!“ postěžoval si.

Lars K. z Mnichova není jediný, kdo se domáhá tvrdé ruky. Podle něho všechny radikální islamistické tendence musí být okamžitě zastaveny, zakázány a potrestány. „Komu se v Německu nelíbí se všemi německými pravidly chování, zásadami, zákony a způsobem života, musí odejít! Žádná tolerance pro tyto lidi, kteří jsou nepřátelští vůči Německu!“ má jasno.

Do této šlamastyky Spolkovou republiku přivedl velkorysý výklad německý zákonů, nepochybuje Gerd S. z Buxtehude. „Když se dívám na záběry, čtu hesla o chalífátu atd., ptám se sám sebe, proč nezůstali ve svém chalífátu. Pošlete všechny, kdo se těchto demonstrací účastní, zpátky domů,“ doporučuje.

Max B. z Hauzenbergu se zastává policie. „Buďme upřímní, politici celou věc za ta léta prospali a stále se s ní mazlí. Policie je totálně přetížená radikálními davy,“ vysvětluje.