Článek
Ze spánku na kartónech poblíž haly ho probudil výbuch. Ani neví proč, ale vydal se proti pohybu prchajících davů. „Jak jsem byl blíž k místu útoku, přibývalo plačících a křičících dětí od krve,“ vybavil si v televizi ITV News.
„Je to jen instinkt, nic víc. A tak jdete a pomůžete někomu, kdo tu pomoc potřebuje,“ řekl lakonicky.
Malému děvčeti velmi opatrně, takřka s chirurgickou přesností, odstranil z ramen a tváře hřebíky. „Neplakala, jenom se na mě strnule dívala,“ vybavuje si. Právě hřebíky a další kovové předměty přidávají atentátníci k výbušnině, aby znásobili její ničivé účinky.
Přidal se i Jonesův kamarád, jehož zná jen pod přezdívkou Marty. „Přenesli jsme spolu jednu zraněnou ženu skoro až do sanitky. Nezvládl bych to sám, kdyby se tam Marty neobjevil,“ nepochybuje.
Sbírka zabrala
„Kdybych nepomohl, kdybych tam nechal ležet ty děti napospas, nedokázal bych žít sám se sebou,“ tvrdí. „To, že žiju na ulici, přece neznamená, že mám srdce z ledu a nejsem člověk.“
Činil se i Chris Parker (33). Asi šedesátiletá žena mu zemřela v náručí. [celá zpráva]
Obyčejné lidi takové projevy sounáležitosti, ale i odvahy chytily za srdce. Díky crowdfundingové stránce sesbírali podle listu The Independent za čtyři hodiny pro bezdomovce takřka 8000 liber – a sbírka běží dál.