Článek
„Kvasar osvětlil rozptýlený plyn v měřítku, v jakém jsme ho dříve neviděli, a dal nám poprvé obraz plynu rozprostřeného mezi galaxiemi. Poskytl nám pohled na celou strukturu vesmíru,“ řekl spoluautor zprávy Xavier Prochaska.
Kvasar UM287 vzdálený deset miliard světelných let ozářil chladnou plynnou mlhovinu, která má v průměru dva milióny světelných let. V té pak bylo možné spatřit síť vláken a uzlů temné hmoty. Obraz zachytil desetimetrový Keckův teleskop na Havaji.
„Je to výjimečný objekt,“ poslal mlhovinu vedoucí týmu Sebastian Cantalupo. ”Je obrovský, je dvakrát tak velký než kterákoli dříve objevná mlhovina.“
Klíčové ale bylo, že za mlhovinou byl kvasar: „Světlo z kvasaru funguje jako blesk a v tomto případě jsme měli štěstí, že jsme měli blesk namířený na mlhovinu, takže se plyn stal viditelným.“ Kvasar emitoval v ultrafialovém spektru, alfa radiaci, a ionizoval vodík. Vzhledem ke vzdálenosti kvasaru se čára spektra posunula z ultrafialové oblasti do oblasti viditelného modrého spektra, takže bylo možné použít Keckův teleskop.
„Myslíme si, že to může být část vlákna, které je mnohem delší, ale my můžeme vidět jen tu část osvětlenou emisí (světla) kvasaru,“ uvedl Cantalupo, který je přesvědčen, že objevil takzvanou temnou galaxii, uzel na kosmické síti: „Temné galaxie jsou mnohem hustší a menší částí kosmické sítě.“
Temné galaxie jsou buď moc malé, nebo moc mladé na to, aby v nich vznikaly hvězdy.
Vědci hledali temnou hmotu na základě standardního modelu vesmíru, který počítá s tím, že se vesmír rozpíná a temná hmota se vlivem gravitační síly shlukuje ve vláknech a uzlech a tvoří ohromnou kosmickou síť. Síť temné hmoty se objevila na počítačových simulacích vývoje vesmíru.
Standardní model počítá s tím, že galaxie jsou součástí kosmické sítě hmoty, kterou tvoří z 84 procent temná hmota. Ta není vidět, ale projevuje se její gravitační síla. Gravitační síla vede k tomu, že i běžná hmota se soustřeďuje podél temné hmoty, oblaka rozptýleného ionizovaného plynu sledují vzorce sítě temné hmoty. Ta také drží na svých místech a projevuje se na ohybu světla.