Článek
„Takzvané mainstreamové strany ztrácejí voliče a je to záležitost, která nás musí zajímat. Je totiž jasně prokázané, že kdekoli se populisté dostanou k moci, tam kvalita demokracie utrpí.“ Tak komentoval Matthijs Rooduijn, profesor politických věd na Univerzitě v Amsterdamu, podle listu The Guardian výsledky jím vedeného výzkumu změn politických preferencí Evropanů v posledních třiceti letech.
Podle Rooduijna a jeho týmu je trend jednoznačný a z pohledu liberální demokracie varovný: zatímco na začátku 90. let 20. století volilo antisystémové strany jen něco přes desetinu Evropanů, teď je to už skoro třetina.
Podle výzkumu asi polovinu z antisystémových hlasů absorbovaly krajně pravicové strany, zatímco krajní levice si ukousla mnohem menší podíl koláče.
Obyčejní lidé proti zkorumpovaným elitám
Při rozhodování, která ze stran již je (nebo ještě není) antisystémová či populistická, vycházel Rooduijn z definice nizozemského sociologa Case Muddea působícího na amerických univerzitách. Podle něj je hlavním znakem populistů snaha uměle rozdělit populaci na „skutečný lid“ a „zkorumpované elity“.
Populisté podle Muddea typicky dehonestují – a v extrémních příkladech se snaží zrušit – vyvažující prvky liberální demokracie stojící mezi „obyčejnými lidmi“ a výkonnou mocí, jako jsou nezávislé soudnictví, svobodná média či opatření na ochranu menšin.
Typickým populistou je podle výzkumníků maďarský premiér Viktor Orbán
Na základě této definice vědci v Evropě označili 234 stran nebo politických hnutí za antisystémové. A přiznávají, že v některých případech nebylo rozhodování jednoduché.
„Stále více mainstreamových stran buď přebírá prvky populismu, nebo je alespoň toleruje, v obavě ze ztráty voličů,“ řekl Rooduijn. Jako příklad strany „driftující“ populistickým směrem uvedl britské konzervativce či rakouskou Lidovou stranu (ÖVP).
Populistům nahrál covid a válka
Z výzkumu vyšlo, že antisystémové strany dnes volí také lidé ze sociálních skupin, kde to ještě před pár lety bylo nepředstavitelné – například část vzdělané střední třídy, voliči z měst či starší ženy. A trendu přeje i doba.
„Populisté dostali v posledních letech několik ‚dárků‘, které jim spadly do klína – třeba koronavirovou epidemii nebo válku na Ukrajině. To zvýšilo v Evropě mezi některými skupinami obavy z budoucnosti a stali se snadnou kořistí populistů,“ řekla spoluautorka výzkumu Daphne Halikiopoulouvá.
Podle ní se tím rozšířila paleta, na kterou populisté „chytají“ nové voliče – už to nejsou jen tradiční témata jako gender, národní identita nebo historické symboly.
Důsledkem podle Halikiopoulouvé je, že roste počet lidí ochotných vyměnit demokracii za jiný systém. „Řeknou si: ‚Dobře, je to autoritář. Ale aspoň nám přinese stabilitu‘,“ uzavírá výzkumnice.
