Článek
Opovržlivé, až nenávistné výroky politiků, zejména ze současné koalice, na adresu příslušníků komunity LGBT se staly ústředním bodem diskuse. Jejich citace zaplavily slovenská média.
Jednoduše řečeno, Slovensko je konzervativní zemí s velmi konzervativní katolickou církví
Předmětem ostré kritiky i ze strany prezidentky Zuzany Čaputové se stal předseda vlády Eduard Heger, který ve svém prvním statusu nebyl schopen použít slovo gay nebo LGBT a hovořil o způsobu života ve vztahu k homosexuálům. Následně se omluvil.
Hlubší příčiny
Příčiny přetrvávajícího nepřátelství vůči projevům odlišnosti ve slovenské společnosti jsou však hlubší než rétorika konkrétních politiků. Pokud se podíváme na mapu EU, zjistíme, že Slovensko je spolu s Polskem, Bulharskem, Lotyšskem, Litvou a Rumunskem jedním ze šesti členských států EU, kde členové LGBT komunity nemají právo uzavřít manželství ani registrované partnerství, což je uzákoněno v Maďarsku i v České republice jako zemích V4.
Peter Weiss, bývalý slovenský diplomat a politik
Peter Weiss
Jednoduše řečeno, Slovensko je konzervativní zemí s velmi konzervativní katolickou církví.
V červnu 2014 byl na základě dohody mezi stranou Směr-sociální demokracie a Křesťanskodemokratickým hnutím přijat ústavní zákon, který definuje manželství jako jedinečný svazek muže a ženy.
Referendum o rodině bylo hlasováním o homosexuálech
To však silně konzervativní katolické nevládní organizaci Aliance pro rodinu v čele s Antonem Chromíkem nestačilo. Iniciovala referendum o rodině, které se konalo v únoru 2015 se třemi otázkami.
1). Souhlasíte s tím, aby se manželstvím nemohl nazývat žádný jiný svazek osob než svazek mezi jedním mužem a jednou ženou?
2) Souhlasíte s tím, aby párům nebo skupinám osob stejného pohlaví nebylo umožněno osvojení (adopce) dětí a jejich následná výchova?
3) Souhlasíte s tím, aby školy nemohly vyžadovat účast dětí na hodinách sexuálního chování nebo eutanazie, pokud jejich rodiče nebo děti samy nesouhlasili s obsahem těchto hodin?
Čtvrtou otázku Ústavní soud nepovažoval za legitimní, ale stojí za to ji připomenout, protože mířila proti možnosti legalizace partnerských svazků: „Souhlasíte s tím, aby žádnému jinému partnerskému svazku než manželství nebyla přiznána zvláštní ochrana, práva a povinnosti, které jsou od 1. března 2014 zákonem přiznány pouze manželství a manželům – zejména uznání, registrace nebo zápis partnerského svazku před orgánem veřejné moci, možnost osvojení dítěte druhým z manželů rodiče?“
Vrah z Bratislavy vzhlížel k pravicovému extremistovi, na jehož zadržení se podílela ČR
Referendum bylo nakonec neplatné, protože se ho zúčastnilo pouze 21,42 procenta oprávněných voličů (kvorum je vyšší než 50 procent). O rok později získal Chromík cenu Homofob roku za výrok, že uznání lidských práv LGBT menšin by skončilo diktaturou.
V roce 2016 se zejména na kandidátkách hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) Igora Matoviče a Lidové strany Naše Slovensko Mariána Kotleby dostalo do parlamentu několik ultrakonzervativních katolíků, kteří se opakovaně snažili prosadit fundamentalistickou agendu do slovenské legislativy a „proslavili“ se rétorikou proti komunitě LGBT.
Na rozdíl od katolických zemí, jako je Španělsko nebo Irsko, kde jsou práva příslušníků této komunity uzákoněna, se na Slovensku o této problematice nediskutuje kultivovaně, ale převládá spíše hejtování. Otázkou zůstává, zda brutální čin mladého neonacisty vytvoří podmínky pro racionální diskusi, kterou Slovensko nutně potřebuje, a zda se do takové diskuse zapojí i slovenská katolická církev po nástupu svého nového primase.
Autor je bývalý slovenský politik a diplomat