Článek
Především se ztrojnásobil veřejný dluh, který se během pětiletého období Emmanuela Macrona zvýšil o téměř 550 miliard eur, na více než 2800 miliard, tedy přibližně na 115 procent HDP, což do budoucnosti snižuje možnosti potřebných investic a sociálních opatření.
Reformy čekají
Macron to omlouvá, do značné míry oprávněně, covidovou pandemií a částečně i následnou válkou na Ukrajině. I v obtížných podmínkách se podařilo snížit nezaměstnanost a udržet inflaci na relativně nízké úrovni, alespoň ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi.
Složitou situaci dokládá mimo jiné úpadek klasických politických stran
Společnost však mimořádně negativně vnímá prohlubující se příkop mezi chudými a bohatými. V letech 2010 až 2022 se podle časopisu Challenges jmění 500 nejmovitějších zvýšilo pětinásobně a raketově se blíží polovině HDP, zatímco životní úroveň nejchudších rodin v lepším případě stagnuje.
Telefonáty s Putinem jsou důležité, řekl Macron Fialovi
I kdyby Macronovo hnutí Republika v pohybu, v květnu přejmenované na Renesanci (R), opět získalo v parlamentu většinu, nebude pro prezidenta jednoduché dokončit slibované reformy, jako například úpravu důchodů, jejichž realizaci zbrzdily výše uvedené krize. Hlavně proto, jak výstižně deklaroval Jean-Pierre Raffarin, premiér z éry prezidentství Jacquese Chiraca, „pouhé pokračování v Macronově politice, by bylo neúspěchem“, neboť obě krize přinesly ještě aktuálnější problémy.
Integrace s otazníky
Například snížení kupní síly většiny obyvatelstva a nedostatek energetických zdrojů, což mezi Francouzi zvyšuje napětí.
Složitou situaci dokládá mimo jiné úpadek klasických politických stran a rozdělení Francouzů do tří hlavních politických uskupení, z nichž dvě – Národní sdružení (NS) Marine Le Penové a Nepoddajná Francie (NF) Jeana-Luca Mélenchona – lze charakterizovat jako extrémní. Na tomto kuriózním rozložení sil má jistý podíl i Macronovo centristické hnutí, jež vysálo hodně stoupenců jak Socialistické strany, tak i pravicového spektra.
Inflace mění nákupní zvyky lidí. Méně kartáčků na zuby, více mouky, všimli si ve Francii
A ke zvyšujícímu se napětí přispěly i některé Macronovy taktické chyby, jež vyvrcholily tak zvaným hnutím žlutých vest a přinesly mu přízvisko „prezident bohatých“. Také podcenil nelegální imigraci a obtížnost asimilace přistěhovalců. Už jako ministr hospodářství ve vládě Françoise Hollanda oceňoval „vstřícný postoj“ Angely Merkelové vůči imigrantům a viděl v tom „velkou ekonomickou příležitost“.
Postupně však tento náhled nejspíše kvůli volbám a pod tlakem veřejnosti změnil. Odsoudil vzestup „islamistického separatismu“ a pro své druhé funkční období slíbil pokračovat v uzavírání tajných muslimských škol a problémových mešit, zvýšit kontrolu jejich financování ze zahraničí a vyhošťovat nelegální přistěhovalce i kazatele podezřelé z islamismu.
Také Gérard Collomb, bývalý ministr vnitra, po třech letech přiznal, že příčinou jeho demise byly neshody s prezidentem právě kvůli jeho příliš idealistické vizi při řešení imigrace. Nicméně „ghettoizace“ muslimského obyvatelstva v některých okrajových čtvrtích přetrvává a také se zvýšila kriminalita. Collomb jako příklad v týdeníku Le Point uvádí, že Francii trápí zejména obchod s drogami, jehož výnos se odhaduje na 4,2 miliardy eur, zatímco prodej knih představuje 3,5 miliardy.
(Autor je historik)