Analytik: Rusové střízliví. Mobilizace může být Putinův konec

Myslím, že to rozhodně šok je. Mnoho Rusů si prochází vystřízlivěním. Začíná jim docházet, že nešlo o žádnou speciální vojenskou operaci, ale o otevřenou válku proti Ukrajině s cílem ji zničit. Tak se to postupně dostává k veřejnosti a s tím začíná růst tlak na ruské obranné síly a politické vedení země.

S dalším postupem ukrajinské armády se problém Rusů bude prohlubovat. Část ruské veřejnosti pokládá některá území, jako např. Donbas, ale obzvláště Krym, za součást ruského integrálního území. Probuzení a šok tak bude čím dál větší. Ruský prezident Vladimir Putin se vydal riskantní cestou a ruskou společnost i celou zemi táhne s sebou do propasti, což si uvědomuje stále větší podíl společnosti.

Jsou tu dvě tendence. Část společnosti určitě volá po všeobecné mobilizaci, aby Rusko Ukrajinu zničilo. Znamenalo by to mobilizaci personálních i finančních kapacit. Aby se stav válečné operace proti Ukrajině zvrátil. Tento pohled bude sílit a bude tlačit na Vladimira Putina, aby konal.

Druhý pohled veřejnosti je ten, že se od začátku o speciální operaci na Ukrajině neinformovalo pravdivě. Tato část veřejnosti bude chtít revidování konfliktu, případně jeho úplné zastavení.

Tyto dvě tendence jdoucí proti sobě se budou prohlubovat. Ani jedna z nich však nevyznívá dobře pro Vladimira Putina. On by se sice sám klonil k první variantě, jenže problém je v tom, že se ve skutečnosti bojí reakce lidí na všeobecnou mobilizaci. Jak by veřejnost reagovala, pokud by konflikt zasáhl střední a vyšší třídu, zejména ve větších městech, jako jsou Petrohrad či Moskva? On ruské společnosti lhal, mystifikoval ji a zatáhl ji do obrovské války, která s sebou nese izolaci a zhoršení životní úrovně.

Vladimir Putin a jeho okolí rozhodli o operaci solitérně. Bez toho, aniž by se kohokoliv v ruské společnosti ptali na názor. Zatáhli je do války. To platí. Že tito lidé nevystupovali od počátku války tak aktivně, je dané celkovým represivním kontextem. S tím, jak se konflikt na Ukrajině vyvíjel, narůstaly i represe vůči lidem, kteří se proti válce vymezovali. Stejně tak se prohlubovala úroveň cenzury, která přivedla zemi zpět do sovětských časů.

Ruský režim dostal válkou svou vlastní společnost do kouta. Nedal jí možnost, aby se mohla ozvat jinak než konfliktem s vládní mocí. Tahle linie se bude rovněž prohlubovat. Ruská společnost je na mezinárodním poli izolovaná. Západ jasně deklaruje, že podle něj existuje pro Rusy určitý princip kolektivní viny, nebo alespoň dílčí odpovědnosti za to, co se děje. A požaduje po ruské společnosti se odlišit a dát jasně najevo svůj názor. To je trend, který bude pokračovat a ohrožovat postavení ruského prezidenta a jeho režimu.

To je dané tím, že v ruské společnosti stále panuje pocit, že možná jsou lidé okolo prezidenta špatní a dělají chyby, ale on sám o tom neví nebo o tom nerozhoduje. Je to tradiční postulát, který platí už od dob Stalina a napříč ruskou historií. To se však bude časem měnit. Kritika bude narůstat a nebude se omezovat jen na ministerstvo obrany či generální štáb armády, které stojí v první linii neúspěchu. Ukazuje se, že od počátku války hraje prim politická logika, nikoliv ta válečná. Ruku v ruce s tím i kritika Vladimira Putina bude narůstat.

Zčásti je do toho tlačen ruskými blogery a komentátory, ale také představiteli silových složek. Jenže mobilizace má velmi vysokou politickou a společenskou cenu. Je to něco, co může zahýbat vnitřními poměry v Rusku. A může dokonce i přivést k pádu ruský režim. Jedna věc je sledovat televizi a jásat či nadávat na to, jak vypadá situace na Ukrajině, druhá věc je se zvednout a jít tam fyzicky bojovat. Proti mobilizaci se může vzedmout široká vlna odporu.

Mobilizace je prvek, který současné Rusko odlišuje od totalitních systémů. V Rusku prvek pozitivní motivace chybí a Rusové jej nedokážou nikterak vynutit nad rámec peněz či represí.

Je to složitější. Ještě loni v listopadu se minimálně polovina ruské společnosti konfliktu s Ukrajinou obávala a nepřála si ho. Změnilo se to poté, co Putinův režim začal „mobilizovat“ veřejnost formou propagandy a vlastními výklady dění na Ukrajině, zakazovat média a likvidovat veškerý odpor proti tomu. To jsou věci, které dokážou krátkodobě společnost mobilizovat za určitým účelem, ale dlouhodobě jsou neudržitelné. Ukazuje se, že celá řada informací a východisek režimu pro válku s Ukrajinou byla nepravdivá. Čím dál víc lidí v Rusku si to začíná uvědomovat.

Rusové kalkulovali s tím, že se jim po měsících energetické války podaří rozložit Západ, který přestane podporovat Ukrajinu, a tím se Rusko dostane „na koně“. Kdyby se Kremlu podařilo překazit západní podporu Ukrajině, měl by situaci o poznání jednodušší. Pokud my, jako Česká republika, EU a Spojené státy, dokážeme držet pohromadě a pokračovat v protiruských sankcích, dál podporovat Ukrajinu finančně i vojensky, tak Rusko nemá v delším horizontu šanci. Válka se pro něj ukáže jako neudržitelná a ruská armáda postupně zkolabuje. Už nyní vidíme náznaky tohoto trendu posíleného odhodlaností Ukrajinců se nevzdat.

Co se stane v Rusku dále, to je velmi zajímavá otázka. Jedna věc je jasná. Pokud Putin válku, kterou v nejužším kruhu svých poradců rozpoutal, prohraje, tak ho ruská společnost nepřijme. Ruská společnost neakceptuje porážku. A v Rusku se začnou dít věci. Rozhodně budou znamenat velkou míru destabilizace, která se může přerodit v občanskou válku, vnitřní drolení, konflikty mezi regiony. Tenze se přesune dovnitř Ruska.

Myslím, že to není vyloučené. Nutným předpokladem jsou dvě věci. Ruská armáda bude zlomena a poražena a dojde k očistě ruské společnosti, zejména od pachatelů, kteří stáli za rozhodnutím o té agresi. Proběhne mezinárodní tribunál, který Rusko osvobodí od lidí, jako je Vladimir Putin a jeho nejbližší spojenci například z Bezpečnostní rady ruského státu. Pak se může začít očišťovat, jako se očistilo Německo po druhé světové válce. Proces byl dlouhý, ale přivedl Německo zpět na demokratickou cestu a postupně očistil zemi od pachatelů nacistických zločinů. Rusko tak může být také demokratické. Za to vystupuji i s naší iniciativou Přátelé svobodného Ruska.

Nejsem si jistý. Zabřednou do ještě většího bahna, než v jakém byli doposud. Rusko to prozatím stálo strašně moc, a to z důvodu sankcí, finanční podpory tzv. separatistickým regionům a tak dále. Tohle je něco, co není pro Rusko dobrou variantou. Proto se také rozhodlo pro „operaci“ na Ukrajině. Jestli se konflikt znovu zasekne, nebude to pro většinu Rusů dobrá varianta, zejména za situace, kdy Ukrajinci dnes dokážou ostřelovat cíle přímo na Krymu či na Donbasu.

Tato varianta není dlouhodobě udržitelná tak, aby Rusko kontrolovalo Doněckou a Luhanskou oblast, protože tam z vojenského pohledu nejsou žádné přirozené překážky, které by Ukrajinci nedokázali překonat. Velkou otázkou je, jak to bude s Krymem. Ruský prezident, který ztratí Krym, ztratí podporu vlastního obyvatelstva a padne.