Článek
Maria Marizan byl jedním ze 33 dominikánských uprchlíků, kteří se v dřevěné loďce vydali do Portorika. Půldruhého dne od vyplutí přestal fungovat jeden z motorů lodi a mezi jejím osazenstvem vypukla hádka o to, zda se mají vrátit, nebo plout dál. Kapitán ze strachu před policií naléhal, aby v plavbě pokračovali, zakrátko ale vypověděl službu i druhý motor.
Šestého dne zemřel první z cestujících. V noci nato kapitán zmizel - zda sám odplaval, anebo ho někdo hodil přes palubu, zůstává záhadou. Loď s Dominikánci mořské proudy zahnaly na volné moře daleko od původního kurzu. Aby přežili, pili uprchlíci dešťovou a mořskou vodu. I tak ale jeden za druhým umírali, mezi mrtvými byl i Marizanův bratr Emmanuel.
Odřezané kousky z nohy a hrudi polykali jako tabletky
Pět posledních, kteří se udrželi naživu, se rozhodlo k zoufalému kroku a začali jíst maso právě zemřelého druha. “Nevzali jsme si žádné jídlo, protože to měla být krátká cesta. Představte si to, 15 dní bez vody a bez jídla. Já jsem námořník a rybář - všichni na mě tlačili, abych něco udělal,” řekl Marizan, který si s sebou na palubu vzal nůž. "Odřezávali jsme mu maso z nohou a hrudi,” popisoval Marizan. “Řezali jsme ho na malé kousky a ty jsme polykali jako tabletky,” pokračuje.
“Je to jako hovězí, skoro totéž,” ohodnotil Marizan neobvyklou krmi. “Pod kůží je asi centimetr žlutého tuku, pod ním jsou vlákna,” dodal.
Den poté je zachránila helikoptéra americké pobřežní hlídky. Mezi přeživšími je i Marizanův druhý bratr a dva muži, další žena zemřela po převozu do nemocnice. Dominikánské úřady oznámily, že hodlají uprchlíky repatriovat.
Přes úžinu Mona, oddělující Dominikánskou republiku od bohatšího Portorika, se snaží každoročně přeplout stovky Dominikánců a překonat tak vody plné žraloků a policejních hlídek. Za cestu mnozí zaplatí všechny své úspory.