Článek
„Musíte prostě říkat pravdu a věřit v demokracii. O všem se hlasovalo. Bylo nás 33, takže 16 a plus byla většina,“ uvedl 54letý Urzúa ze svého nemocničního lůžka. Předák, kterého z více než 600metrové hloubky dolu na měď a zlato vyzvedli jako posledního, se snažil, aby ostatní muži svoji situaci přijali s filozofickým nadhledem.
„Každý den nám říkal, abychom byli silní. Když nás najdou, tak nás najdou, a když ne, tak ne,“ popsal jeden z členů jeho týmu Richard Villaroel.
V tu chvíli o tom nikdo nemluvil. Jakmile ale dorazila první pomoc, stalo se to předmětem vtipkování
Poté, co 5. srpna došlo v dole k závalu, Urzúa vyslal muže, aby prozkoumali terén. V oblacích prachu bylo vidět jen na metr a horníci s pickupem havarovali. Cesta byla zavalena a oni odříznuti od světa. Byla potřeba stanovit příděly skrovných zásob jídla.
Znečištěná voda a půl lžíce rybiček
Denní příděl na osobu bylo půl lžíce tuňáka nebo lososa, k tomu horníci pili znečištěnou vodu plnou oleje z důlních strojů. „Mluvili jsme o tom na první poradě. Souhlasili jsme, že se o jídlo budeme dělit,“ popsal Villaroel s tím, že ztratil 12 kilogramů tělesné hmotnosti. „Mé tělo stravovalo samo sebe. Jeden z bývalých námořníků říkal, že je to kanibalismus,“ poznamenal.
Po otázce, zda se muži obávali i kanibalismu jiného druhu, se Villaroel odmlčel. „V tu chvíli o tom nikdo nemluvil. Jakmile ale dorazila první pomoc, stalo se to předmětem vtipkování,“ uvedl.
První dny byly podle Villaroela nejtěžší: „Pomoc byla daleko a my jsme byli bez naděje. Čekali jsme na smrt“. Někteří muži si našli místo na spaní a vůbec se z něj nezvedali. On sám se trápil, že nikdy neuvidí své dítě, které se mělo brzy narodit.
Jakmile k mužům pronikla průzkumná sonda a dorazila potravinová pomoc, beznaděj a rozpolcení přešly v eufórii a jednotu: „Byl to příval štěstí. Zpívali jsme hymnu a když sonda dorazila, nabarvili jsme ji. Zprvu jsme s náporem tolika adrenalinu nebyli ani schopni myslet“.
Přísahali, že o třenicích pomlčí
Villaroelova výpověď naznačila, že vztahy mezi horníky nebyly v prvních a nejtěžších dnech nejlepší. Deník El Mercurio už dříve napsal, že většina pět svých kolegů ignorovala a ti si zřídili tábor jinde. Důvodem měla být skutečnost, že je najala jiná firma. Pětice chyběla před kamerou při prvním spojení horníků s vnějším světem. Skupina se k většině znovu přidala až po intervenci svého šéfa na povrchu.
Třenice dnes žádný z horníků nepotvrdí – jakmile si muži uvědomili, že mají šanci na záchranu, učinili přísahu, že o událostech z prvních dní pomlčí. „Co se stalo v dole, zůstane v dole,“ uvedl k tomu minulý týden při videorozhovoru s příbuznými Dario Segovia.
Další z horníků, Osman Araya, pověděl svému bratrovi, že se ve skutečnosti zformovaly tři názorově odlišné skupiny. Hádky se vedly o způsobu fungování i prostor. Daniel Sanderson, horník, který zůstal na povrchu, údajně obdržel dopis od zavaleného kolegy, který popisoval neshody vrcholící pěstními souboji.
Podle Guardianu vyzkouší novou soudržnost skupiny zájem o její příběh. Horníci se dohodli, že společně napíší knihu. Rovněž výnosy z další činnosti si mají rozdělit společně. Zájem veřejnosti je obrovský a možné budoucí zisky závratné. Přenos z konečné fáze záchranné akce v televizi sledovala miliarda lidí.
V pátek byli všichni horníci kromě dvou propuštěni z nemocnice. Zbývající dvojice byla převezena do jiného zdravotnického zařízení kvůli menším potížím. Podle některých informací má jeden z nich problémy se zuby a druhý trpí závratí a nauseou.