Článek
„Vilma říkala divné věci,“ vzpomínala její teta Angela Garcíová v reportáži britské stanice BBC: „Své sestře řekla, že by neměla porodit dítě, ale hada. Plakala, padala jí k nohám a mluvila o ďáblovi. Takovou jsme ji nikdy neviděli.“
Rodině bylo jasné, že potřebuje pomoc, ale věděla, že jí zabere celý den, než se dostane k lékaři. Proto poslala pro evangelického pastora; 23letý Juan Gregorio Rocha pravil, že by jí mohl pomoci. S dalšími věřícími ji 15. února odvlekl ke kostelu Nebeského vidění, jenž stál na kopci.
Drželi ji tam několik dnů bez jídla a vody, zatímco členové kongregace odříkávali modlitby. Když se ji příbuzní pokusili navštívit, odehnali je se slovy, že „ještě není vyléčená“.
I když s nimi šla Vilma dobrovolně, po určité době se vzbouřila, sebrala mačetu a mávala s ní okolo v marném pokusu se osvobodit.
Její stav se však nelepšil a šestou noc měla jedna z účastnic vymítání ďábla Esneyda Orozcová božské zjevení. Bůh jí seslal poselství, že by démoni mohli být vyhnáni plameny.
Upálení
Juan Rocha s tuctem pomocníků shromáždili dřevo, postavili hranici a Vilmu vyvedli 21. února v pět ráno z kostela a přivázali ke kvajávovému stromu u ohniště. Kůži jí brzo začaly olizovat plameny. „Umírám, umírám,“ křičela podle své patnáctileté sestry, která se mezitím modlila v kostele.
Zcela šokovaná poslouchala, jak starší účastníci exorcistické seance vypráví, že se její starší sestra brzy zotaví a už ji nic nebude trápit. Po několika hodinách jí ale řekli, ať běží pro pomoc. Doběhla do tetina domu s tím, že Vilmu upálili.
Záchranou výpravu vedl Vilmin otec Catalino López Trujillo, který dorazil v poledne. Plameny ještě hořely. Našel svou dceru nahou, ležící na zemi s popáleninami na 80 procentech těla. Požádala ho o vodu. Donesli ji do Angelina domu, kde Vilma svému plačícímu synovi řekla: „Malí pastorové mě pokřtili.“
Před svítáním dalšího dne se otec s dalšími vydali na cestu a Vilmu nesli pralesem do Rosity, kde lékaři zjistili, že má tak vážná poranění, že nemůže být léčena na místě. Odvezli ji na 30 kilometrů vzdálené letiště a 23. února přepravili vzduchem do hlavního města Managua. Bylo ale příliš pozdě. Vilma zemřela 28. února na plicní edém a vícečetné selhání orgánů. Její plíce byly plné krve.
Trest společnost nezměnil
Z vraždy a únosu byli obviněni kazatel Juan García Rocha, jeho bratr Pedro, sestra Tomasa a její manžel Franklin Jaquím. Všichni byli 9. května odsouzeni k trestům od 30 do 36 let. Lítost neprojevili. Kazatel se hájil, že ji nezabil. „Ne ne, duch ji zvedl a ona padla do ohně.”
Jeden ze spoluobviněných Franklin Jaquím ale mluvil jinak. „Dopustila se chyby. Měla životního partnera a dopustila se chyby s jiným mužem.” Vilma zřejmě byla psychicky nemocná, ale hlavně opustila svého muže a našla si nového partnera, se kterým měla syna. Toho Vilmin partner, který nebyl v té době doma, nyní vychovává.
Vilmina teta Angela si stěžovala na výhrůžky, slyšela, že její dům bude vypálen, pokud bude svědčit, a jak řekl BBC jeden soused: „Výhrůžky smrtí tady nejsou pouhá slova.”
Angela se nakonec musela přestěhovat do 100 km vzdáleného místa, odkud pocházela. Ožebračilo je to: „Museli jsme tam nechat úrodu a neměli jsme co jíst.” Nakonec se vrátila, ale výhrůžkám čelí dál.
V oblasti dále působí severoamerická evangelická církev Božího shromáždění. Popírá sice, že by Juan, který vychodil jen čtyři třídy, byl jejím pastorem, mělo jít o pouhého kazatele, který v této církvi neměl žádnou pozici, ale pohled těchto ortodoxních evangelikálů odmítajících mimomanželské vztahy a homosexualitu je příznačný. Čtveřice odsouzených je podle ní nevinná, a jak řekl reportérce BBC jeden z představitelů církve: „Ďábel existuje, démoni existují.”
Podle některých lidí byla dívka nadrogována a znásilněna. Angela o tom slyšela, odmítla o tom však hovořit.