Hlavní obsah

Vypalování Amazonie? Český fotograf nahlédl pod pokličku smutné reality

3:46
3:46

Poslechněte si tento článek

Do Amazonie jsem letěl s tím, že jsem věděl, že jsou tam ročně úmyslně zničeny tisíce hektarů pralesa. Část je vytěžena, většina vypálena. To vše v zájmu produkce všeho možného. Od pěstování píce až po chov dobytka. Ničení Amazonie má ale fatální dopad na životy místních i na stav celé planety a já jsem to chtěl zažít a zachytit. Konkrétně v kontrastu s domorodci. A to jsem ještě netušil, na koho mezi nimi narazím.

Foto: David Těšínský

Příslušníci kmene Huni Kuin

Článek

Už to nějaký rok je, co jsem celé dny chodil po stopách místních domorodců a hledal příběhy. Ten, který jsem našel, je naštěstí, či bohužel, značně nadčasový. Poznal jsem spoustu lidí a jednoho dne jsem potkal také starší paní, která mi řekla, že mě může vzít za kmenem Huni Kuin, který žije v džungli. Taková šance se neodmítá.

Projížděli jsme různými lesy a vesnicemi, čas utíkal rychle. Po několika hodinách jsme dorazili do cíle. Bylo to jedno z těch přístupnějších míst. K jiným kmenům se jede celé dny čtyřkolkou a pak třeba ještě jde celý den pěšky džunglí. Tohle byl komfort i pro pohodlnější turisty s doutníkem v ruce. Já měl v ruce tedy jen foťák, to je lepší.

Hned po příjezdu mě čekalo seznámení s náčelníkem vesnice. Jmenuje se Mapu a byl překvapivě mladý, bylo mu 29 let. Následně začali přicházet další členové kmene, všichni v tradičním oblečení, a přívětivě mě zdravili svými výrazy v obličejích. Anglicky mluví jen Mapu a prý jeho žena, se kterou se setkáváme.

Nečekané setkání

„Hi, where are you…“ – „Ty jsi Češka?!“ Okamžitě jsem rozpoznal přízvuk anglicky mluvícího Čecha a skočil jí do řeči. To snad není možné. Uprostřed Amazonie, obklopen příslušníky kmene Huni Kuin, o jehož existenci jsem den předtím ještě ani nevěděl, zjišťuji, že manželkou náčelníka kmene je jistá paní Kateřina z Moravy.

No dobrá, tak tedy: „Ahoj, Katko.“

Měl jsem obrovskou žízeň, ale žena náčelníka mi sdělila, že bohužel aktuálně nemají vůbec žádnou vodu, ani na převaření. Leda bych prý chtěl trochu vlažného kafe. Tak jsem se tím kafem dehydroval ještě o něco více. Poté už pomalu začínal obřad s kytarami, tancem a zpěvem u ohně, který tito lidé vnímají pro spojení se s námi jako nezbytný.

Náčelník: Les nemá jen hodnotu dřeva

Podivoval jsem se, že celý kmen, zhruba 35 lidí, spí a bydlí ve dvou chatkách bez elektřiny. Dozvěděl jsem se, že jim jejich území vypálil nějaký zemědělec během období přirozených požárů, aby to vypadalo nenápadně. Pro ně to ale nebyl jen domov, plánovali tam vybudovat i léčitelské centrum.

„Neznají lék lesa. Myslí si, že z lesa není jiný užitek než peníze v podobě prodaného dřeva, a nevědí, že to, co nám nabízí živý les, je velmi cenné. Když onemocní dítě, vím, kterou rostlinu použít, abych jej uzdravil. Je to naše živá lékárna. Pokud spálíme les, zničíme taky moudrost, kterou nám předali naši předkové,“ pronesl Mapu, který létá pravidelně po světě a pořádá ceremonie s ayahuaskou.

Když u ohně proběhl rituál „naladění se na dobrého ducha“, celý kmen se začal pomalu přesouvat do vypálených částí jejich území. Chtěl jsem to vidět a oni mi to chtěli ukázat. Tehdy přišla moje chvíle fotografa…

Kouzelně výdělečný byznys pod rouškou víry

Svět

Výběr článků

Načítám