Hlavní obsah

Vrah reportérů po vyhození z práce sliboval pomstu

Washington
Aktualizováno

Jedním z motivů vraždy dvou zaměstnanců virginské televize WDBJ7 mohla být msta. Jednačtyřicetiletý Vester Lee Flanagan, který oba zabil ve středu a pak na útěku spáchal sebevraždu, se měl s oběma soudit. Zabitý kameraman Adam Ward navíc v minulosti natočil Flanaganovo propuštění, uvedl web Huffington Post.

Foto: Chris Keane, Reuters

Přenosový vůz WDBJ7 v Monetě

Článek

Flanagan pracoval v televizi od roku 2012 jako reportér s ročním platem 36 000 dolarů (podle současného kurzu to odpovídá platu zhruba 72 tisíc korun měsíčně). Před dvěma lety byl propuštěn kvůli agresivnímu chování vůči kolegům. Ward, jenž s ním jednou pracoval, si poté stěžoval na Flanagana na osobním oddělení.

Vedení televize mu kvůli jeho agresivitě ještě před propuštěním doporučilo, aby vyhledal lékařskou pomoc. Plyne to z interní komunikace. Měl se obrátit na zdravotní program pro zaměstnance, jinak mu hrozilo propuštění. „Nemůžeme si dále dovolit, abyste jednal způsobem, který vytváří nepřátelské pracovní prostředí,“ vzkázal mu podle BBC už v červenci 2012 vedoucí zpravodajství Dan Dennison.

Flanagan byl kritizován i kvůli špatným pracovním výsledkům. Při střelbě ve škole v Newtonu chtěl pracovat ze studia a neudělat reportáž z tamního kostela. Byl také kritizován, že nosil placku znázorňující podporu Obamovi.

Když mu v únoru 2013 předali propouštěcí dopis i s výší odstupného, Flanagan reagoval slovy: „Bude lepší, když zavoláte policii, protože udělám velký tóčo.“

Jeden ze zpravodajů zavolal policisty, kteří vyvedli Flanagana z budovy. To natáčel Ward. Když si toho všiml Flanagan, napřed ho slovně napadl a pak mu vypnul kameru.

Foto: Reuters

Vester Lee Flanagan II

Po této události podal Flanagan na televizi žalobu kvůli předčasnému propuštění, neplacení přesčasů, rasové diskriminaci a sexuálnímu obtěžování. Požadoval odškodné 25 000 dolarů (zhruba 600 tisíc korun). Současně vyžadoval osobní spisy tuctu zaměstnanců včetně svých budoucích obětí Warda a reportérky Alison Parkerové. Požadoval také informace o příteli Parkerové. Žádost byla zamítnuta s tím, že jde o soukromé dokumenty, které nemají s propuštěním nic společného. Žaloba na televizi byla zamítnuta s tím, že napětí v práci vytvářel sám Flanagan.

Žaloval i tucet svých bývalých kolegů včetně Warda. Všechny žaloby byly odloženy pro nedostatek důkazů. Flanagan se soudil i se svými předchozími zaměstnavateli. Často právě kvůli údajné rasové diskriminaci.

Související témata:

Výběr článků

Načítám