Článek
(od našeho zvláštního zpravodaje)
„Republikáni byli vždy zastánci svobody, ale Trump je trochu…“ zakrouží John ve výmluvném gestu rukou kolem hlavy. „Jenže se bojím, že volby vyhraje. Biden je slabý,“ dodává protestantský kazatel s korejskými kořeny. Pokud jde o válku na Ukrajině, má jednoznačný názor. „Evropa by měla Ukrajině pomoct zničit najednou co nejvíc infrastruktury v Rusku. Putin si netroufne použít jaderné zbraně,“ míní. „Děkujeme,“ reagují mezitím na jeho transparent dvě procházející ženy s tím, že jsou z Ukrajiny.
Je úterý a pouliční prodavači na bulváru mezi obeliskem Washingtonova monumentu a Kapitolem mají napilno. Z okének polepených food trucků se line vůně pestré směsi světové kuchyně od polynéských sendvičů až po libanonskou rýži, nakupuje se ale i u stánků s ryze washingtonským sortimentem. Motivy amerických vlajek, loga Bílého domu a dalších místních monumentů? Samozřejmě.
Fiala ve Washingtonu zašel na hokej. Pastrňákovi štěstí nepřinesl
Ale především: Trump, Trump, Trump. Na tričkách, čepicích, magnetkách, hrníčcích, na čem si vzpomenete. Suvenýry s Bidenem tu jsou také, ale jsou obecně ve výrazné menšině. „Prodává se to od obou tak půl na půl,“ tvrdí mi nicméně prodavač Rick, jehož stánek má zřejmě jako jediný poměr mezi suvenýry obou prezidentských kandidátů vyváženější.
„A jak se blíží volby, prodává se toho čím dál víc,“ pochvaluje si. Výsledek samotných voleb si ale netroufá tipovat. Komu patří jeho sympatie? „To je tajné,“ prohodí nervózně ve chvíli, kdy do obchůdku vstoupí americká zákaznice. Chápu ho. Blížící se americké volby provází vyhrocená atmosféra a jeden nikdy neví. Když žena odejde, spiklenecky mi pošeptá. „Nejdřív jsem volil Obamu. Pak to bylo mezi Clintonovou a Trumpem a já si vybral Trumpa. A příště už jsem radši volil Bidena. Ale teď? To zatím vážně nevím…“ shrnuje Rick letošní dilema mnohých amerických voličů.
Před Lincolnovým památníkem se šikují houfy postarších lidí v červených a modrých tričkách s nápisy American Patriots. Že by srocení Trumpových příznivců? Nikoliv. Jde o veterány válek ve Vietnamu a Koreji, kterým zdejší nezisková organizace zajistila bezplatné letenky z různých koutů USA, aby mohli navštívit monumenty v hlavním městě.
Lucy, žena v čele jedné ze skupin, o návštěvě českého premiéra v Bílém domě něco slyšela. „Vy jste z Česka? To je úžasné! Jsme moc rádi, že vás tu máme! Už jsem pár lidí z Česka potkala a všichni byli skvělí! Užijte si dnešní den!“ říká usměvavá žena s nakažlivým nadšením a z její chvály na Čechy mě v tu chvíli hřeje u srdce, ačkoliv na ní pochopitelně nemám žádnou zásluhu.
Mnohem menší sympatie o něco později vzbuzuji u procházejícího hromotluka ve středním věku, který červenou čepicí s nápisem požadujícím návrat skvělé Ameriky dává jasně najevo, komu fandí. Moje formální oblečení, které bylo během programu českého premiéra nutností, evidentně neschvaluje. „Zase oblek. Tady ve Washingtonu, sakra, se všichni naparujou v nóbl obleku,“ ucedí znechuceně mezi zuby za mými zády k ženě po svém boku. Je teprve duben, ale listopadové volby už jsou ve vzduchu.