Článek
Fotograf deníku Military Times zachytil Dwyera v prvním týdnu války v roce 2003 při bojové operaci u vesnice Fajsalía, jak utíká se čtyřletým chlapcem na rukou do bezpečí. Tehdy šestadvacetiletý vojín byl oslavován jako hrdina, ale on sám se za něho nepokládal.
Když se po třech měsících služby v Iráku vrátil domů, začaly se u něho projevovat příznaky posttraumatického stresu. V roce 2005 přiznal, že si v restauraci sedává zády ke zdi, vyhýbá se davům, straní se přátel a bere léky.
V listopadu 2005 měl dojem, že za oknem vidí Iráčany, a začal střílet. Před rokem se to opakovalo. Jeho manželka, s níž se oženil těsně před odjezdem do Iráku, řekla, že se po návratu změnil: „Už nikdy nebyl jako předtím kvůli všem těm věcem, které tam viděl.“