Článek
Saúdskoarabský král Abdulláh podle listu tehdejšímu protiteroristickému poradci Bílého domu Johnu Brennanovi v Rijádu v březnu 2009 na žádost napřed odpověděl: „Něco jsem o tom slyšel.“ Pak prý Američanům navrhl, aby propuštěným voperovali elektronický čip „jako se to dělá s koňmi nebo sokoly“, aby tak mohli sledovat jejich pohyb. „Jenže koně nemají dobré advokáty,“ odmítl tuto radu Brennan s poukazem na špičkové právníky hájící práva vězňů z Guantánama.
V tlaku na evropské spojence používali Američané zhusta argument „morální povinnosti“ – uspěli s ním ve Španělsku.
Zato tehdejší slovinský premiér Borut Pahor žádal „dvacetiminutovou schůzku s prezidentem Obamou“ s tím, že pak by přijetí propuštěnců zvážil. Dostalo se mu odpovědi, že pro „vyšší pozornost nejvyšších míst USA“ by Lublaň musela „udělat víc“. Server Euobserver připomněl, že k dohodě nakonec nedošlo a v pondělí premiérův úřad uvedl, že o takovém „výměnném obchodu“ žádné informace nemá.
V Lucembursku agitoval exvězeň
Bulharské ministerstvo vnitra podle zprávy washingtonského emisara Daniela Frieda za přijetí dvou mužů požadovalo úhradu všech nákladů, a navíc zrušení vízové povinnosti pro bulharské obchodníky i turisty. Fried Sofii nabídl „symbolický příspěvek 50 až 80 tisíc dolarů“ za každého vězně.
Zpráva pro americké ministerstvo zahraničí z Lucemburska zdůrazňuje „velkou neochotu“ tamní vlády přijmout kohokoli. USA tam k jednání vyslaly propuštěného guantánamského vězně britského původu Mozzama Begga. „I když strávil v táboře čtyři roky, skvěle pro nás pracuje,“ hlásil kabelogram amerických diplomatů z Lucemburku a citoval jeho slova po schůzce s premiérem letos v lednu: „Pro některé lidi je svět pro propuštěnce z Guantánama malý, a nejraději by nás poslali na Měsíc, kdyby tam existovaly kolonie.“