O zániku lidstva mluvme už nyní, vyzývá americký vědec

Výzkum fosilií ukázal, že náš druh je na světě asi 315 tisíc let. Po většinu té doby byl vzácný – tak vzácný, že stál na okraji vyhynutí možná více než jen jednou, před 70 tisíci lety.

Tím byla zaseta semena zkázy. Nic na tom nemění ani fakt, že v posledních staletích se lidská populace velmi rychle rozrostla. Výsledkem totiž je, že člověk jako druh je nyní mimořádně stejný.

Pro srovnání: v několika tlupách divokých šimpanzů je větší genetická různorodost než v celém lidstvu. Nedostatečná genetická různorodost není pro přežití druhu nikdy dobrá.

Současné populační prognózy se liší. Panuje však shoda, že v polovině století dosáhne počet lidí vrcholu a pak začne prudce klesat. Už v roce 2100 může být počet obyvatel planety menší než nyní. Ve většině zemí – včetně chudších – je už porodnost výrazně nižší než úmrtnost.

V posledních desetiletích navíc masivně poklesla kvalita lidského spermatu, a to z důvodů, jimiž si není nikdo jist. Jedním z možných faktorů je znečištění, dalším může být stres. Ten může být vyvolán nejen životním stylem, ale třeba i dlouhodobým pobytem v těsné blízkosti mnoha jiných.

Po většinu existence našeho druhu přebývali lidé v nevelkých roztroušených skupinách. Ve městech, prakticky jeden na druhém, začali žít teprve před pár tisíci lety.

K poklesu populačního růstu přispívá i ekonomika. Člověk podle Geea již nyní pohlcuje 25 až 40 procent organické hmoty, kterou vytvářejí rostliny ze vzduchu, vody a slunečního záření.

To je špatná zpráva nejen pro další druhy na planetě, které jsou na této hmotě závislé, ale i pro lidstvo. Lidé musí pracovat více a déle, aby si udrželi životní úroveň, které se těšili jejich rodiče, pokud takové úrovně vůbec dosáhnou. Podle Geea se objevuje stále více důkazů, že ekonomická produktivita v posledních 20 letech celosvětově stagnuje či klesá.

Nejzákeřnější hrozbou je prý „život na dluh“. Příčinou vymírání bývá obvykle opožděná reakce na ztrátu prostředí k životu. Nejvíce ohroženy jsou druhy ovládající určitá stanoviště na úkor dalších, které se musí stěhovat jinam, a tak se rozptýlí do různých prostředí, kde se adaptují. Když se podmínky změní, mají adaptovaní větší šanci na přežití.

Lidé dnes obývají víceméně celou planetu. Mohlo by se tedy zdát, že jsou adaptováni na vše. Přesto Gee tvrdí: „Ti, kteří jsou ochotni vidět příznaky (vyhynutí), je už vidí.“

Až se životní prostředí zhorší tak, že k dispozici bude méně zdrojů, až porodnost klesne pod úroveň úmrtnosti, přičemž genetické zdroje zůstanou omezené, „povede jediná cesta směrem dolů“. Otázka prý teď zní: Jak rychle to bude? Lidská populace je podle Geea „předurčena nejen k poklesu, ale i ke kolapsu – a to již brzy“.

Vědec připomněl amerického zpěváka Toma Lehrera a jeho Píseň za třetí světovou válku z roku 1965. Lehrer, který žil ve světě naplněném obavami z ničivého jaderného konfliktu, tvrdil, že „pokud mají z třetí světové války vzejít nějaké písně, měli bychom je začít psát už nyní“. Totéž dnes podle Geea platí pro psaní o zániku lidstva.