Václav Klaus, zápisky z USA: V New Yorku jsou permanentní demonstrace

Ve středu odpoledne pokračuje rozprava Valného shromáždění, vedou se nejrůznější bilaterální jednání a já v jednu chvíli odjíždím zacpaným New Yorkem na 7. avenue do hotelu Sheraton, kde mám live interview pro televizní stanici CNBC s mou dobře známou Mariou Bartiromo. Je bystrá, příjemná a vždy pečlivě připravená. Téma je jediné – situace v eurozóně a přežití či nepřežití Řecka. Říkal jsem, že si myslím, že se bezprostředně nic revolučního nestane a že EU bude dále dávat Řecku peníze. Namítala, že si 90% expertů v USA myslí, že Řecko bude muset vyhlásit neschopnost platit své dluhy.

V New Yorku jsou permanentní demonstrace nejrůznějších skupin (a menšin) domácí i zahraniční provenience, ale většinou bez záštity newyorkského starosty. Zaujala mne jedna s hesly „We don’t want welfare, we want jobs”. („Nechceme sociální dávky, chceme práci“), což je přece jenom posun k lepšímu.

Je docela úsměvné, jak se v Americe přepisují hesla (či spíše názvy a nálepky). Začalo to přejmenováním globálního oteplování na klimatické změny, když je zřejmé, že globální teplota už více než 10 let neroste. Nedávno se přišlo na to, že je „Ground Zero“ příliš pesimistické slovo, a proto je to najednou „Memorial 9/11“. A naopak, obrat „Arab Spring“ byl příliš optimistický, takže radši „Arab Awakening“ (arabské probuzení). Manipulace je to všechno obrovská.

Večer se koná tradiční recepce amerického prezidenta Obamy, tentokráte v budově Newyorkské veřejné knihovny (před lety to bývalo v hotelích, ale v několika posledních letech to prezident Obama pořádá v různých muzeích). Jedu tam sám, neboť celá naše delegace v čele s ministrem zahraničí jela na večeři do České národní budovy. New Yorkem na jedno místo přijíždí 193 rozsáhlých kolon a limuzín s blikajícími policejními vozy. Počet lidí, který je tím zaměstnán, je nepředstavitelný. Strašně prší, cesta pěšky by trvala čtvrt hodiny, autem trvala trojnásobnou dobu.

Naši delegaci a zaměstnance našich úřadů v New Yorku jsem dostihl v hezky opraveném a do života uvedeném Českém národním domě na 73. ulici, kde kromě krajanů sídlí naše různé organizace – Generální konzulát, Czech Invest, České centrum (pro mne sporná organizace, zde i leckde jinde ve světě, zbytečně oddělená od vyslanectví a konzulátů). O deset ulic dále je naše velvyslanectví při OSN (což je navíc k našemu velvyslanectví pro USA, které je ve Washingtonu) a Czech Tourism. Pro pořádek dodávám, že je ještě Czech Trade v Chicagu. To všechno platí náš daňový poplatník. Je tam i kvalitní česká restaurace a velký sál, kde zrovna k tanci vyhrával česko-americký swingový big-band. Po letech jsem šel chvíli tancovat – s naší bývalou mistryní světa v krasobruslení Ájou Vrzáňovou. Umí to.

Ráno prší, ale v New Yorku je 21°C a vysoká vlhkost. Tato teplota je ve Fahrenheitech 71 stupňů (a americká televize nic jiného neukazuje), televize mi říká, že rekord ve stejný den byl v první dekádě dvacátého století - 96°. A pak že je nějaké oteplování. Oteplení není ani v politice a ekonomice. Ranní televizní kanály ukazují, že popularita prezidenta Obamy je 42% a že si 61% Američanů myslí, že za rok bude ekonomicky hůře než dnes.

Dopoledne následuje krátký let na University of Guelph, která se nachází ve městě Waterloo v kanadském Ontariu, kde se – shodou okolností právě v těchto dnech – konají česko-kanadské „Vědecké a technologické dny“ za účasti řady vědců z České republiky. Let trvá jen pár minut přes hodinu. Už jsem na to skoro zapomněl, ale na kanadském letišti si uvědomujeme problém kanadských víz, které pořád ještě existují. Mám tam nejprve setkání s vedením univerzity, pak oběd s členy katedry ekonomie (i s mým dobrým známým prof. Ross McKitrickem, který je jednou z klíčových osobností celosvětové debaty o globálním oteplování) a následuje mé vystoupení pro studenty v aule univerzity. Dalších 24 hodin je pryč a pokračovat budu zítra.