Václav Klaus, zápisky z Chicaga: V jednacích sálech summitu NATO jsme strávili 15 hodin

Summit NATO trval asi 27 hodin. Odečteme-li noční přestávku a díky bezpečnostním opatřením dlouhé objížďky po Chicagu, v jednacích sálech jsme strávili nejméně 15 hodin. Sedí se podle abecedy, vedle mne byla po celou dobu premiérka Dánska a premiér Chorvatska, zcela logicky jsem nejvíce času mluvil s nimi. (Paní kancléřka Merkelová v kuloárech s úsměvem říkala, že už je to asi osudové, že zase celou dobu sedí vedle Řecka – anglicky Germany-Greece.)

O polední přestávce jsme si vyjeli kousek od kongresového sálu k Adlerovu planetáriu, které je na jakési „kose“, která vybíhá daleko do moře, vlastně jezera. Z tohoto místa je ten nejkrásnější pohled na mrakodrapové panorama Chicaga. Nedaleko odtud je velký pomník Karla Havlíčka Borovského, takový nemáme ani u nás doma. Havlíček je tam – česky i anglicky – označen za „miláčka národa a mučedníka brixenského“. (Hned vedle mají Poláci pomník svého revolucionáře Tadeusze Kościuszka.)

V podvečer se zúčastňuji mezinárodní konference, kterou pořádá chicagský Heartland Institute na téma globálního oteplování. Ve svém projevu říkám, že pozornost vůči tomuto tématu v poslední době prudce opadá, ale že přesně to je v dnešním zájmu alarmistů globálního oteplování – jejich nepravda se už stala většinově přijímaným názorem, čili pravdou. Toto jimi organizované ukončení debaty o globálním oteplování (a pokračování v nesmyslných politikách, které už byly zahájeny po celém světě) nesmíme připustit.

Zdůrazňuji, že nám moc nepomůže ani věda, ani nová data o průměrné globální teplotě. Debata je totiž o ideologii, vlastně o lidské svobodě a tuto debatu musíme vyhrát. Jinak se vrátíme k nesvobodě.

V úterý ráno mám setkání s vybranou skupinou profesorů na Graduate School of Business Chicagské univerzity. Je nesmírně zajímavé diskutovat s nimi problémy evropské měny a příčiny současné ekonomické stagnace. Nejsou v tom nijak osobně ani politicky zainteresováni, a proto uvažují striktně ekonomicky. Kéž by se takto uvažovalo i v Evropě.

V Chicagu je krásné slunečné počasí a město si po skončení summitu skutečně vydechlo. Bez bezpečnostních opatření je to najednou idylické místo.

V poledne mám v chicagské Radě pro globální události (za posledních 20 let už asi potřetí) projev na téma současné evropské krize. Americké publikum má jednoduché recepty – politicky sjednotit Evropu do jednoho státu, rozdělit eurozónu, vrátit Řecku drachmu, atd. Snažím se jim vysvětlit, že je to všechno trochu složitější. Nicméně, že očekávám typicky evropské neřešení problému, pokračování žití ve snu o tom, že se problémy vyřeší samy, že nějakým kouzlem nastane rychlý ekonomický růst, který všechno zachrání, atd. Neboli, že čekám prohlubování problému.

Pak už se jen rychle vracíme zpátky do našeho hotelu, poslední pohled na krásné Chicago, cesta na letiště a let – tentokrát přímo, bez mezipřistání na Islandu – do Prahy. Po třech dnech se člověk více méně přeorientuje na chicagský čas, ale přesně v tu chvíli se už zase vrací do Evropy a bude mít další tři dny na nové přeorientování se. O americké prezidentské kampani jsme se toho při této cestě moc nedozvěděli. Pouze musím říci, že Barack Obama vypadá odpočatě a plný elánu.

Jenom bych si přál, aby měl pravdu generál Allen, vrchní velitel NATO v Afghánistánu, že už tam byl překonán – jak on řekl – jakýsi inflexní bod. Ještě že mnoho našich studentů nedávno úspěšně udělalo maturitu z matematiky, a proto vědí, co toto slovo znamená. Kéž by měl tento generál pravdu.