Článek
Izraelci
Tento názor se ujal pochopitelně zejména v muslimských zemích - útoky měla naplánovat tajná izraelská služba Mosad, aby dotlačila USA k tažení proti arabskému, potažmo muslimskému světu. S touto teorií souvisí i nesmyslné tvrzení, že Židé zaměstnaní ve WTC dostali několik dní dopředu volno, a mezi mrtvými národnostmi proto chyběli.
CIA
K této teorii přispěl fakt, že žádná ze zpravodajských služeb operaci takového rozměru nezachytila. Na 45 procent Američanů věří, že letouny unesla sama americká administrativa. Podíl tajných služeb na 11. září pak ještě lze rozlišit na pasivní - CIA nedělala nic, ačkoliv o tom věděla - a na aktivní - CIA věděla a ještě pomáhala, aby útoky dopadly. A důvod? Více moci pro tajné služby nebo argument pro tažení proti Saddámovi Husajnovi, o kterém je dodnes 85 procent amerických vojáků dislokovaných v Iráku přesvědčeno, že za útoky z 11. 9. stál a oni mu jen vracejí, co si v Bagdádu navařil.
Výbuch zevnitř
Rychlý a totální kolaps obou věží se stal dalším sporným momentem v oficiálním vysvětlení. Mnozí odborníci na detonace totiž uvedli, že hořící dvojčata "vypadala jako kdyby explodovala zevnitř". Podle této verze by dálkově řízené boeingy narazily do dvojčat našlapaných výbušninami z arzenálů CIA.
Pojišťovací podvod
Vzácné nejsou ani dohady o tom, že 11. září si "někdo" objednal, a spáchal tak kolosální a neopakovatelný pojišťovací podvod nemající v dějinách obdoby. Do budov WTC se totiž měl zakousnout zub času s takovou vervou, že se jejich konstrukce dostala za hranici opravitelnosti a dřív nebo později by se obě věže poroučely k zemi tak jako tak. Na to by se pojištění nevztahovalo, a tak se "teroristický útok" stal jediným východiskem.
Satan
Ale objevily se i mnohem podivnější teorie - za celou akcí nemusel stát ani bin Ládin, ani agenti CIA či FBI, ale mocnost mnohem významnější. V kouři Dvojčat se totiž údajně zjevila tvář samotného knížete pekel. Vždy't k útoku došlo v roce 2001, kdy měla skončit vláda Krista...
Anebo...
Mnohé z pochybností, kromě té poslední, by objasnil záznam z černých skříněk letounů, které kolaps způsobily, ty se ovšem nikdy nenašly, alespoň podle oficiální verze. Jeden muž si ovšem pamatuje, že pomáhal agentům při prohledávání trosek a tři ze čtyř hledaných záznamníků se našly. Kde tedy jsou? Můžete si o tom vytvořit další teorii.
Anketa
Monica Gabrielleová chce trestat spoluviníky 9/11 v USA
Do osudného 11. září byla Monica Gabrielleová (54) přesvědčenou republikánkou. Pak se z ní stala noční můra amerických konzervativců. Její manžel Richard, úspěšný šéf jedné sekce velké pojišťovny, se onoho dne nevrátil z budovy newyorského WTC. "Seděla jsem u televize, naprosto zoufale a pak i nesmyslně se pokoušela zastihnout ho mobilem. Měla jsem od začátku neblahé tušení, že mi ho osud vezme," svěřila se listu Boston Globe.
Několik měsíců poté ji pohltil tichý smutek. Pak se vzpamatovala a začala hledat odpovědi. "V hloubi duše jsem přesvědčena o spolupodílu vlády Spojených států na té příšerné tragédii. Ačkoli na to měla dostatek prostředků, nedokázala nás ochránit. Můj manžel je mrtev - a nikdo na tom nenese vinu."
Proto vypovídala tato žena v domácnosti z Calvertonu ve státě New York před komisí pro vyšetřování událostí z 11/9 ustavené proti Bílému domu. Její výsledky považuje Monica Gabrielleová za příliš povrchní a nedostatečné. Závěrečná zpráva komise totiž vypočítává v obecné rovině doporučení, jak zvýšit bezpečnost Ameriky, a především činnost zpravodajských služeb, neuvádí však viníky.
"Jeden jediný vysoce postavený činitel nemusel rezignovat," kritizuje ji rozhořčená vdova. Není divu, že se v roce 2004 rozhodla přidat do týmu Bushova demokratického vyzyvatele Johna Kerryho. V novinových článcích a televizních diskusních pořadech opakuje svou mantru: "Dokud nepojmenujeme viníky, bude se to opakovat. jako při hurikánu Katrina."
Její úsilí už jeden konkrétní výsledek přineslo. Město New York zpřísnilo stavební předpisy pro mrakodrapy. Lobbistickou skupinu, která změnu pravidel prosadila, založila a z pojistky manžela spolufinancovala Monica Gabrielleová.
Vladimír Plesník, Právo