Před 30 lety zažila Argentina nejhorší bombový útok. V židovském centru zahynulo přes 80 lidí

Nejhorší bombový útok v dějinách Argentiny se odehrál 18. července 1994 v 9:53 místního času. Bombu obsahující dusičnan amonný a trinitrotoluen útočníci umístili do dodávky Renault Traffic. Tu následně zaparkovali u budovy, kde měla svou kancelář Delegace argentinských židovských sdružení zastřešující další židovské organizace v Argentině a také podpůrné židovské sdružení v Argentině (AMIA), což je charitativní organizace, která připravuje a realizuje sociální projekty.

Výbuch sedmipatrovou budovu v podstatě srovnal se zemí. Na místě zemřelo 85 lidí, převážně židovského původu, a dalších více než 300 bylo zraněno.

V roce 1994 se případu ujal soudce Juan José Galeano, který nechal zadržet muže argentinského původu Carlose Telleldína, jenž měl poskytnout útočníkům vozidlo značky Renault. Úřady zadržely i dalších dvacet příslušníků argentinské policie. Později ale všechny tyto osoby propustily, protože argentinská televize odvysílala video, na němž byl zachycen soudce Galeano, jak předává Telleldínovi úplatek ve výši 400 tisíc dolarů (asi 9,3 milionu korun) za to, že změní svou výpověď, aby soudce mohl obvinit další lidi.

Kvůli tomu byl Galeano z případu v roce 2003 odvolán a o 16 let později ho argentinský soud shledal vinným ze zpronevěry a zneužití pravomoci a byl odsouzen na šest let odnětí svobody.

V roce 1999, kdy ještě Galeano na případu pracoval, Argentina v souvislosti s útokem vydala zatykač na člena Hizballáu Imáda Mugníju. Toho ale Argentinci nikdy soudit nemohli, protože se dlouhé roky skrýval. Spekuluje se navíc, že podstoupil četné plastické operace, aby změnil svůj vzhled. V roce 2008 nicméně zemřel, a to při výbuchu auta v Damašku.

V roce 2005 byl zahájen druhý případ, který se zabýval nesrovnalostmi při vyšetřování. Ujal se ho žalobce Alberto Nisman, sám židovského původu. Ten následně uvedl, že pachatelem byl člen Hizballáhu. V roce 2007 vydal mezinárodní zatykač a vyhlásil pátrání po jednom Libanonci a pěti Íráncích.

V rámci tohoto případu byl také obviněn bývalý prezident Carlos Menem (v úřadu od roku 1989 do 1999) z vměšování do vyšetřování, v roce 2019 byl ale na rozdíl od Galeana zproštěn viny.

V roce 2006 Nisman požádal o zatčení íránského prezidenta Akbara Hášemího Rafsandžáního, jeho ministra zahraničí Alího Akbara Velájatího a dalších představitelů, jakož i operačního šéfa libanonského Hizballáhu. Ze zapojení však obvinil také íránského duchovního vůdce Sajjida Alího Chameneího. Írán nicméně v posledních třech dekádách do Argentiny nevydal jediného člověka, výjimku neučinil ani v tomto případu.

Nisman v rámci vyšetřování v roce 2015 obvinil také argentinskou exprezidentku Cristinu Fernándezovou (v úřadu od roku 2007 do 2015) nebo tehdejšího ministra zahraničí Héctora Timmermana z podílu na spiknutí s cílem zajistit beztrestnost obviněných v případu AMIA.

Podle Nismana vláda Fernándezové uzavřela s Íránem dohodu, který předpokládala, že výměnou za výhodné obchody s ropou a dalším zboží zajistí, aby íránští představitelé zapojení do útoku unikli trestnímu stíhání. Fernándezová od samého začátku jakékoli zapojení odmítá. Podle agentury AP ji ještě kvůli tomu ale bude čekat soud.

Čtyři dny poté, co Nisman obvinil argentinskou exprezidentku, a den předtím, než měl vysvětlit svá obvinění a předložit důkazy, zemřel. Původně se hovořilo o tom, že spáchal sebevraždu, později ale vyšlo najevo, že ho někdo zastřelil. Případ jeho smrti nebyl nikdy uzavřen. Během jeho vyšetřování navíc došlo k vyhrožování a uplácení svědků.

Případ bombového útoku byl nakonec částečně vyřešen až letos v dubnu, tedy až téměř po třiceti letech. Nejvyšší argentinský soud totiž dospěl k závěru, že útok skutečně naplánoval Írán a provedlo ho libanonské teroristické hnutí Hizballáh, což byla verze, o které byly argentinské úřady přesvědčeny od samého začátku.

Soud uvedl, že útok byl odvetou za to, že Argentina odstoupila od dohody o jaderné spolupráci s Íránem. Teherán měl podle soudu „politickou a strategickou“ roli v bombovém útoku, díky čemuž teď mohou dotčené rodiny obvinit Írán.