Článek
Je pro Bílý dům cílem summitu dohoda o kontrole severokorejského zbrojního programu, jež by se týkala pouze jaderných zbraní, anebo také chemické a biologické výzbroje? Očekává Trump, že Pchjongjang se svých zbraní vzdá rychle, anebo to bude postupný, léta trvající proces?
Měla by se podle Washingtonu dohoda týkat všech balistických raket včetně těch, které dokážou zasáhnout Japonsko a Jižní Koreu, ale už ne USA?
Neurčitost jako taktika má své meze
To všechno jsou otázky, na které v uplynulých týdnech Trump, ministr zahraničí Mike Pompeo, Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton či americký viceprezident Mike Pence odpovídali rozdílně – a často si protiřečili, podotkl web.
Dokonalou ukázkou zmatku uvnitř administrativy bylo Trumpovo náhlé rozhodnutí z minulého týdne summit zrušit, den poté ale přiznat, že přípravy na schůzku pokračují na obou stranách v plném proudu.
Jistá neurčitost je – vzhledem ke složitosti otázky a omezeného času k dispozici a Trumpovu přesvědčení, že nepředvídatelnost je chytrou strategií ke zmatení soupeře – asi normální. Odlišné názory, které vysocí američtí představitelé v minulosti vyslovili, ale nejenže rozzlobily Pchjongjang (ten minulý týden odsoudil „bezuzdné a lehkomyslné poznámky“ Boltona a Pence), ale i samotné americké zákonodárce a americké spojence.
Co s civilními A-plány?
Nikdo například neví, jestli Bílý dům od KLDR požaduje, aby kromě vojenského jaderného programu ukončila i civilní A-plány. Samotný Pompeo začátkem května během slyšení v Kongresu předvedl, že o tomto aspektu vůbec nemá tušení. „Nejsem s to na takovou otázku dnes odpovědět,“ reagoval na dotaz demokratického poslance Joaquina Castra.
Dalším úskalím je tzv. libyjský model, který pro KLDR předestřeli Bolton i Pence. Trump jejich prohlášení krátce nato odmítl, ale vzápětí ho potvrdil. Nemluvě pak o samotné denuklearizaci, která pro Severní Koreu znamená stažení amerických jednotek z Korejského poloostrova, což je pro Japonsko a Jižní Koreu zcela nepřijatelné.
Vrací se jim jejich chování
A pro Washington? Kdoví. „Když na to přijde, je třeba, aby člověk měl nějaký základní postoj. Obávám se, že nevědí (členové administrativy), jaká je vlastně jejich pozice,“ zdůraznil Castro.
„Svět se potřebuje na amerického prezidenta a jeho slovo spolehnout,“ přidal se Christopher Hill, bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničí, který se v minulosti účastnil jaderných rozhovorů s KLDR. „Je ale jasné, že tomu tak není. Nic takového ani zdaleka nemáme,“ uzavřel.
Ne všichni jsou však vůči Trumpově taktice – pokud nejde jen o zmatečné uvažování – kritičtí. „V určitém smyslu (Trump) vrací Severokorejcům jednu z jejich vyjednávacích zásad: říct něco jeden den a druhý den to popřít,“ tvrdí Soo Kimová, bývalá analytička CIA, která se specializuje na Severní Koreu. „Mohlo by to rozhodit Pchjongjang, který byl zvyklý jednat s více důsledným, předvídatelnějším protivníkem,“ dodává.