Článek
V uplynulých pěti letech vedla menšinu a je do značné míry krystalickým zosobněním hlubokých neshod obou stran: republikáni v ní vidí liberálku, která jde cestou vyšších daní, sociálních dávek a prý i "multikulturního usmiřování".
Její kolegové demokrati ji vnímají jako symbol odporu proti politice prezidenta Bushe, kterému se bude nyní snažit zkomplikovat život. V domovském San Francisku Pelosiovou nicméně považují za političku středu a často i za součást washingtonského establishmentu.
Vždy prý chtěla být v čele Sněmovny
"Neřekla bych, že jsem tvrdá. Možná pevná a silná," řekla sama Pelosiová, jinak pětinásobná babička, v nedávném interview. Od 50. let prý ale nebyla v demokratických lavicích taková hlasovací kázeň. Ta pomohla nakonec torpédovat Bushův plán částečně privatizovat systém sociálního zabezpečení.
"Vždy chtěla být předsedkyní Sněmovny," prozradil časopisu Congressional Quarterly Tony Coelho, bývalý vysoký představitel demokratů v dolní komoře. "Řekla mi to už před deseti nebo patnácti lety," podotkl.
Dceru někdejšího starosty Baltimoru, kde se narodila a vyrostla, vidí její okolí jako atraktivní ženu, která se elegantně - a prý i draze - obléká a vybraně se vyjadřuje. "Jsem její velký fanda," přiznal se dokonce bývalý republikánský předseda Sněmovny z 90. let Dick Armey, podle nějž je schopná a dobře se s ní spolupracuje.
Tento názor ale zřejmě vůbec nepřijmou jeho kolegové: Pelosiová má totiž podle televize ABC v plánu už během prvního sta hodin - nikoli dní - prosadit zvýšení minimální mzdy, zrušení daňových úlev ropným firmám a rozšířit federální financování výzkumu lidských kmenových buněk.