Článek
Hemmeová se dostala na svobodu, když soudce Ryan Horsman pohrozil ministru spravedlnosti Baileyovi, že pokud propuštění ženy bude dál blokovat, bude se muset v úterý dostavit před soud. Hemmeová se tak mohla v pátek přivítat před branami věznice s příbuznými. Objala sestru, dceru i vnučku, uvedla agentura AP.
Ve vězení strávila 43 let, je ženou, která byla nespravedlivě a nejdéle držena za mřížemi. Soudce Horsman už 14. června řekl, že obhájci Hemmeové předložili „jasné a přesvědčivé důkazy o nevině“. Odvolací soud 8. července řekl, že Hemmeová by měla být propuštěna a zůstat na svobodě, dokud se její případ řeší.
Bailey, který je obecně proti revizím starých procesů, se proti propuštění opakovaně stavěl a ve čtvrtek proti němu podal další námitku, v níž žádal soud, aby propuštění ještě zvážil. Nejvyšší soud v Missouri však ve čtvrtek její propuštění potvrdil, napsal list The New York Times
Propuštění komplikovaly další tresty
Propuštění komplikovaly další tresty, k nimž byla odsouzena ve vězení. V roce 1996 dostala deset let za napadení pracovníka věznice žiletkou. Už v roce 1984 ji odsoudili na dva roky za vyhrožování, že se dopustí násilí.
Bailey namítal, že Hemmeová představuje riziko pro sebe samu i pro okolí a měly by začít platit tresty za tato další odsouzení. Dokud není její nevina definitivně prokázána a trest zrušen, pak by měla nastoupit další tresty. Odvolací soud umožnil její propuštění v případě vraždy z roku 1980.
Její obhájci to označovali za drakonické. Peter Joy, profesor práva z Washingtonovy univerzity v St. Loius, namítal, že držet Hemmeovou ve vězení by bylo „šokující pro svědomí jakékoli slušné lidské bytosti“.
Přiznala se pod sedativy
Důkazy proti Hemmeové byly slabé. Hlavní roli hrálo její přiznání z dubna 1981, ovšem to přišlo při výsleších na psychiatrii, kde byla pod vlivem silných sedativ a „tvárném duševním stavu“. Její právníci popsali konečné přiznání jako sled „často jednoslabičných odpovědí na klíčové otázky“. Jeden z detektivů, který tehdy Hemmeovou vyslýchal, řekl, že „plně nechápala, co se děje“, a když měla odpovídat na otázky, měla tendenci bloudit, citoval ze spisu list The New York Times.
Policejní oddělení ze St. Jospeh, které vraždu knihovnice vyšetřovalo, podle obhájců ignorovalo důkazy ukazující na policistu Michaela Holmana, který zemřel v roce 2015 . Holmanův pick-up byl viděn v den vraždy před domem, kde bydlela Jeschkeová. Den po vraždě se pokusil také zneužít kreditní kartu zavražděné a měl ve svém domě její náušnice. Samozřejmě nelze vyloučit, že se k těmto předmětům dostal až po její smrti. Především však při procesu z osmdesátých let nebyla přednesena zjištění FBI, která by ji očišťovala.
Jeschkeová byla nalezena mrtvá ve svém domě v kaluži krve, měla na obličeji polštář a ruce svázané za zády telefonním šňůrou.