Článek
Američané jaderný úder zvažovali jako odvetu za sestřelení svého špionážního letadla EC-121 nad Japonským mořem v dubnu 1969. Zemřelo při tom 31 Američanů na palubě.
Z dokumentů zveřejněných Národním bezpečnostním archivem ve Washingtonu vyplývá, že USA v rámci operace Freedom Drop počítali s konvenční válkou i nasazením jaderných bomb mnohonásobně účinnějších než nad Hirošimou.
Zpráva pro Henryho Kissingera, bezpečnostního poradce tehdejšího prezidenta Richarda Nixona, zmiňuje jako cíl 12 klíčových velitelských středisek, letišť a námořních základen v Severní Koreji. Jako variantu uvádí rozsáhlejší útok, který by zcela ochromil schopnost Pchjongjangu uchýlit se k odplatě. Mimo jiné zmiňuje bombardování všech hlavních 16 letišť v zemi a nasazení jaderných bomb o síle 70 kilotun.
Letectvu bylo nařízeno připravit se k úderu, ale o několik hodin později byl rozkaz odvolán. Dva dny po sestřelení letadla vystoupil Nixon na tiskové konferenci, po níž si vysloužil pochvalu za zdrženlivost.
Podle Roberta Wamplera, historika, který 16 klíčových dokumentů ke kauze zveřejnil, je patrné, že armádní velení nebylo přesvědčeno, že je moudré jít do války. „Armáda předložila možnosti..., ale po celou dobu tvrdila, že rizika pravděpodobně převažují nad možnými zisky,“ řekl.