Nixon s Brežněvem si povídali jako staří přátelé, dokazují odtajněné nahrávky

Ve středu nahrávky se 140 tisíci listinami odtajnil Národní archív a zveřejnila Nixonova prezidentská knihovna.

„Pokud se rozhodneme spolupracovat, můžeme změnit svět. To je můj postoj při zahájení rozhovorů,“ řekl Nixon Brežněvovi v úvodu týdenního summitu, jehož cílem bylo zmírnit napětí mezi oběma supervelmocemi.

Nešlo ale jen o vysokou politiku. Řeč byla také o čistě osobních záležitostech včetně rodin obou státníků, například kam se chystají na další cesty. Na „přetřes“ přišly i jejich děti. U rozpravy byl pouze tlumočník.

Brežněv na pásce dokonce mluví o pokusech svého vnuka uspět v přijímačkách na vysokou školu. „Byli to úhlavní nepřátelé studené války a mluvili jako staří přátelé. To je velmi neobvyklé,“ komentovat tuto pasáž záznamů Luke Nichter z A University-Central Texas, který na webu vede stránku evidující Nixonovy tajné nahrávky.

Nově zveřejněné záznamy byly pořízeny od 9. dubna do 12. července 1973, tedy v období, kdy eskaloval skandál Watergate, v jehož důsledku o rok později Nixon abdikoval, aby se vyhnul impeachmentu a případnému odvolání z funkce.

Pásky obsahují i jeho projev z 30. dubna 1973, v němž popíral jakoukoli vazbu na vloupání do volebního štábu opoziční Demokratické strany ve washingtonském hotelovém komplexu Watergate rok předtím.

Prohlašoval, že podporuje potrestání viníků a přijal pouze odpovědnost za to, že přenesl vedení své kampaně za znovuzvolení na jiné osoby, „jejichž zápal zastínil úsudek a které si mohly počínat špatně ve věci, v jejíž správnost hluboce věřily“.

Po projevu mu stoupenci telefonicky vyjadřovali podporu. Mezi nimi i tehdejší kalifornský guvernér a pozdější prezident Ronald Reagan, dokonce i George Bush starší, v té době předseda Republikánské strany. „Můžete se na nás spolehnout. Jsme stále s vámi a chci, abyste věděl, že jste v našich modlitbách,“ ujišťoval Reagan. „Tohle také pomine,“ chlácholil Nixona.

Stejný večer volal i Bush a řekl, že projev sledoval s „velkou hrdostí“. Vyčerpaný a podrážděný Nixon si mu ale postěžoval na negativní reakci médií. „K čertu s komentátory!“ vykřikl.

Týž den už pod tlakem skandálu rezignovali šéf Nixonovy kanceláře H. R. Haldeman a právník Bílého domu John Ehrlichman. Následující den vešla ve známost existence Nixonových magnetofonových pásek, jejich vydání o pár týdnů později požadoval vyšetřovací výbor Senátu.

„Byl to jeden z jeho nejhorších večerů a i tak proslule optimističtí lidé jako Reagan a Bush mu nedokázali zlepšit náladu,“ uvedl Ken Hughes z Virginské univerzity.

V dalších zveřejněných konverzacích Nixon s poradci debatuje na téma války ve Vietnamu a podezírá jihovietnamského prezidenta z vypočítavosti, protože si je prý vědom, že USA nechtějí, aby jeho režim padl po odchodu amerických vojsk, která v témže roce ze země odešla. „Nežijeme to v podivné době?“ zeptal se prezident.

Zbývajících 700 hodin Nixonových nahrávek zůstává i po 40 letech stále zapečetěných s ohledem na národní bezpečnost USA.