Muž, který přežil holocaust, se po 70 letech shledal se svým zachráncem

Devětasedmdesátiletý Gersten se s Polziecem, jenž je o dva roky starší, znovu shledali na letišti Johna Fitzgeralda Kennedyho. Cestu Polziece na začátek svátku světel Chanuka zorganizovala židovská nadace na Manhattanu. Oba muži potlačovali slzy a při setkání s novináři se stále drželi za ruku.

„Chci vám říct, že jsem velice poctěn a vděčný, že jste podnikl tak dlouhou cestu,“ uvedl nejprve Gersten, načež se zadíval Polziecovi do očí a pokračoval: „Nikdy jsme nezapomněli, že vy a vaši rodiče jste nám zachránili život. Žijeme díky vám a vaší rodině“. Ukázal přitom na členy své široké rodiny, kteří si příležitost nenechali ujít.

Katolíci Polziecovi u sebe v roce 1942 schovali tehdy osmiletého židovského chlapce Gerstena, jeho rodiče, matčinu sestru a švagrovu rodinu, ačkoliv měli sami pět dětí a za ukrývání Židů jim hrozil trest smrti. Uprchlíci na půdě jejich hospodářského domu v obci Frysztak na jihovýchodě Polska přežili až do osvobození Rudou armádou v červenci 1944.

Czeslaw byl nejstarším synem Polziecových. Rodiče podle jeho slov poskytli stíhaným pomoc bez váhání. „Zavolali si nás děti a řekli nám, že máme hosty,“ popsal Polziec. Otec pak prý hrozil, že nikdo nesmí nikomu nic říct.

Hostitelé dokonce pro všechny případy vykopali pod podlahou bunkr, což Gerstenovi a jeho příbuzným zachránilo život, když na statek vtrhli Němci a hledali uprchlíky. Ani v hospodářském domku ale nikoho nenašli. „Soustředil jsem se na to, abych nezakašlal,“ popsal drama s odstupem sedmi dekád ve středu Gersten.

Polziec zůstal po válce s rodiči v Polsku. Má dvě dcery a stále pracuje pro leteckou firmu.

Gersten odjel do Ameriky a stal se psychologem. Má pět dětí, 34 vnoučat a devět pravnoučat.