Článek
Dcera nizozemských imigrantů vyrůstala v chudobě v Jižní Dakotě. Dokončila jen základní školu, její otec se domníval, že další studium je zbytečné. V létě 1928 ji a kamarádku přepadla trojice mužů a dívky znásilnila. „Nevěděly jsme, co dělat, co říct. Takže když jsme se vrátily, nic jsme neřekly,“ popsala Disbrowová.
Jakmile o pár měsíců později vyšlo najevo, že je těhotná, rodiče ji v 17 letech poslali do domova pro těhotné provozovaného luterány. Disbrowová porodila dceru a toužila si ji nechat, ale bála se, že ji neuživí. „Tolik jsem ji milovala. Chtěla jsem pro ni to nejlepší,“ řekla k rozhodnutí dát dceru k adopci.
Náhradní rodiče nikdy neviděla a neznala ani jejich jména. Pak si ale uvědomila, že chce dceru vidět a rozeslala desítky dopisů úřadům a agenturám s prosbou o pomoc. Dceru se ale vypátrat nepodařilo a život šel dál.
Disbrowová se provdala za prodejce ovoce, jenž za války sloužil jako pilot, a měli spolu dvě děti. Pracovala jako švadlena, prodavačka hedvábí či obsluhovala ve školním bufetu. S manželem žila v různých městech na Rhode Islandu, v Minnesotě a v Kalifornii. Nakonec se usadila v pobřežním městě San Clemente.
Neznala rodinnou anamnézu
Před pěti lety ožila šance, že matka dceru spatří. Jen pár dní po dceřiných narozeninách u ní doma 2. června zazvonil telefon. Volal neznámý muž z Alabamy a začal se ptát na její původ. Volající byl vnukem tehdy 94leté Disbrowové. Žena s ním ale nechtěla mluvit, dokud se jí muž nezeptal, jestli by nechtěla mluvit s Betty Jane.
Ta se už jmenovala Ruth Leeová. Vyrostla v rodině norského pastora, byla vdaná a měla šest dětí. Jeden ze synů se dokonce stal astronautem a zúčastnil se čtyř vesmírných letů. Ačkoliv dcera celý život věděla, že je adoptovaná, po své matce začala pátrat, teprve když po sedmdesátce začala mít srdeční potíže a lékaři se jí ptali na její rodinnou anamnézu. Nic o ní nevěděla.
Pátrání po Disbrowové vedl její syn Brian. Napsal i soudu v Jižní Dakotě, od něhož získal 270 stran dokumentů o znásilnění a adopci, ale i pozdější dopisy Disbrowové, v nichž se ptala po osudu své dcery. Když příjmení vyhledával na internetu, domníval se, že bude muset pátrat v úmrtních oznámeních. Když jméno své babičky našel v seznamu obyvatel Kalifornie, zdráhal se uvěřit. „Přestal jsem na chvíli dýchat,“ popsal.
O měsíc později se Disbrowová po 72 letech setkala s dcerou doprovázenou vnukem Brianem. Teprve letos se ale poprvé setká celá její rodina. Disbrowová totiž nedávno oslavila sté narozeniny a při té příležitosti je setkání znovu spojené rodiny plánováno na jaře v Alabamě.