Masové střelby v USA: obětí přibývá

„Zatímco celkově vražd střelnou zbraní bylo nejvíce na počátku 90. let a ubývá jich, masové střelby jsou smrtonosnější a častější,“ upozornil v říjnu list The Financial Times s dodatkem, že třetina podobných případů z celého světa připadá právě na USA, jež přitom představují zhruba pět procent světové populace.

Studie Alabamské univerzity ukázala, že v letech 1966 až 2012 bylo v USA devadesát střelců, kteří zabili více než čtyři osoby. „Druhá země v pořadí – Filipíny – měla méně než pětinu takových případů,“ citoval z analýzy list.

Za vůbec první incident tohoto typu v moderní americké historii se často označuje událost z roku 1949, kdy válečný veterán Howard Unruh při takzvané procházce smrti zabíjel ve městě Camden ve státě New Jersey náhodně kolemjdoucí. Zavraždil tehdy 13 lidí.

Tehdejší média o události referovala jako o nepochopitelném ojedinělém činu vyšinutého jedince. V dalších desetiletích měl však počet obětí při podobných masakrech vzestupnou tendenci. BBC v této souvislosti připomenula 16 mrtvých při střelbě na univerzitním kampusu Austinské univerzity v Texasu v roce 1966 či smrt 21 lidí v restauraci McDonald’s v kalifornském San Ysidoru v roce 1984.

Bilance aktuálních událostí však vypadá ještě hrozivěji. Řádění střelce Stephena Paddocka v Las Vegas na začátku října si vyžádalo 58 mrtvých, [celá zpráva] masakr v kostele v texaském Sutherland Springs, který rozpoutal Devin Kelley, 26 mrtvých. [celá zpráva] Do té doby nejkrvavější útok se přitom odehrál jen o rok dříve – v červnu 2016 sympatizant Islámského státu Omar Mateen povraždil v nočním klubu v Orlandu 49 lidí. [celá zpráva]

Znepokojivý růst počtu obětí jde ruku v ruce se zdokonalováním zbraní. Pachatelé nejkrvavějších masakrů často měli poloautomatické zbraně s velkokapacitními zásobníky.

V případě zabijáka z Las Vegas šlo o zbraně ještě zdokonalené speciální nástavbou na pažbu, jež umožnila palbu prakticky jako z automatu. V Senátu i ve Sněmovně reprezentantů se po Paddockově řádění objevily návrhy zákonů, které tyto takzvané bump stocks mají postavit mimo zákon. Jenže – celý proces však mezitím usnul. „Bez veřejného zájmu či tlaku je zcela možné, že se nestane vůbec nic. A to vše po největším masakru v moderní americké historii,“ podotkla stanice BBC.

Poloautomatické útočné zbraně a velkokapacitní zásobníky přitom federální zákon už jednou v roce 1994 zakázal. O deset let později ale zákaz vypršel a obnoven už nebyl, navzdory opakovaným snahám některých zákonodárců Demokratické strany.

Pro USA je nicméně typické, že v každém ze států platí odlišné zákony. Stát Connecticut tak například po masakru na škole Sandy Hook v roce 2012 zavedl přísná omezení pro prodej poloautomatických pušek. Ve státě Georgia naopak letos začal platit zákon, který povoluje nošení ukrytých střelných zbraní do tříd a dalších školních objektů.

Mezi experty v USA se přitom stále vedou spory, nakolik tyto zákony ovlivňují počet mrtvých. „Studie zákazů vysokokapacitních zásobníků a práva nosit skrytou zbraň ukázaly, že mají jen velmi malý vliv na masové střelby,“ citoval například nedávno web Politico Granta Duweho, odborníka na masové vraždy a šéfa státní vězeňské agentury ve státě Minnesota.

Pravý opak zase tvrdí loňská studie Právního centra Giffordsové pro prevenci ozbrojeného násilí. „Vidíme silnou korelaci – státy s přísnějšími zbrojními zákony mají méně obětí střelby na počet obyvatel než ty, které mají volnější legislativu,“ upozorňuje organizace pojmenovaná po bývalé kongresmance, která přežila postřelení do hlavy. Za příkladný stát v tomto ohledu označuje Kalifornii, nejhoršího výsledku naopak dosáhl stát Mississippi.

Rostoucí počet obětí masových střeleb bývá připisován i tomu, že útočníci často důsledněji plánují a místa útoku mají pečlivě vytipovaná. Paddock například zkoumal různé lokality v Chicagu či Bostonu, než se rozhodl zabíjet v Las Vegas.

Mateen si zase ještě před masakrem v klubu v Orlandu vytipovával jako možné místo úderu noční podnik pro gaye či Disneyho nákupní středisko.

Svůj díl podle mnoha názorů hraje i větší medializace tragických událostí. Studie zdravotnického magazínu Plos One před dvěma roky zdokumentovala, že po masových střelbách následuje zhruba 13denní období, v němž je zvýšená pravděpodobnost, že se někdo další pokusí čin napodobit. Autoři tento fenomén přirovnali k nákaze.

Ve zvrácené honbě za „patnácti minutami slávy“ se někteří masoví vrazi snaží „soutěžit“ v počtu zabitých. Takovou ambici měli například náctiletí kluci, kteří v roce 1999 povraždili 13 lidí na střední škole v coloradském Columbine. „Nejsmrtelnější střelba v americké historii…, doufáme,“ řekl jeden z nich na nahrávce před útokem.