Lindsey a Donald: Kamarádi na jedno funkční období

Lindsey Graham je to, čemu se občas říká homo politicus.

Do Kongresu se poprvé dostal v roce 1994, kdy se mu podařilo nabourat tehdejší dominanci demokratů v Jižní Karolíně a sesadit jednoho z jejich poslanců.

Do senátu se dostal o devět let později, mimo jiné i díky svému přátelství s tehdejší ikonou republikánů Johnem McCainem. Média Grahama považovala za vycházející hvězdu strany a symbol takzvaného „bipartisanshipu“ – tedy schopnosti pracovat na něčem i s opozicí.

Takto se podílel například na imigrační reformě v době prezidentství Baracka Obamy, nebo na legislativě týkající se změn klimatu.

Graham opovrhoval radikálním konzervatismem. Nacionalistické hnutí Tea Party, které tyto myšlenky v americké politice reprezentuje, považoval za nesmyslné. Když za ním jednou členové tohoto hnutí přišli do kanceláře, Graham jim podle svých slov řekl: „A co chcete, abych dělal? Vezmete si zpět svoji zemi a budete s ní dělat co?”

A pak přišel rok 2015. O stranickou nominaci se ucházelo několik tradičních politiků, od středu až doprava: guvernér John Kasich, senátoři Ted Cruz a Marco Rubio, bratr bývalého prezidenta Jeb Bush a ... realitní magnát Donald Trump.

Trumpova bláznivá vystoupení bavila média a z člověka, kterého stranické špičky nebraly vážně, se najednou stal favorit závodu. Když ale v červnu o válečném veteránovi McCainovi řekl, že vlastně „není válečný hrdina“, tak se Graham ozval. „Je to cvok“, „osel“, „není způsobilý vykonávat úřad“, nešetřil kritikou.

V prosinci Trump navrhl, že by měli mít muslimové zákaz přicestovat do Spojených států. Graham nápad odsoudil.

„Útočí na lidi kvůli rase, je to xenofobní, náboženský fanatik,“ řekl. „Víte, jak udělat Ameriku znovu skvělou? Řekněte Trumpovi, ať jde do háje,“ dodal s narážkou na Trumpův slogan Make America Great Again.

Jenže republikánští příznivci to viděli jinak. Stranické primárky vynesly Trumpa do popředí, a tak se stal oficiálním stranickým kandidátem na prezidenta. „Pokud nominujeme Trumpa, tak nás to zničí ... a zaslouženě,“ postěžoval si Graham na Twitteru. A měl pravdu, s Trumpem v Bílém domě ztratili republikáni nejprve většinu ve Sněmovně reprezentantů v roce 2018 a o dva roky později přišli kromě prezidentského křesla i o Senát.

Jenže z kandidáta Trumpa se mezitím stal prezident Trump a z nepřátel se najednou stali přátelé. Graham názorově otočil a několikrát s novou hlavou státu vyrazil na golf. Začal média kritizovat za neobjektivní přístup k prezidentovi. „Efekt Trump“ byl znát.

Trumpovu snahu o znovuzvolení podporoval. Ještě aby ne, magický rok totiž kromě prezidentských voleb obsahoval i senátní volby v Grahamově volebním obvodě.

Chvíli to vypadalo, že by se mu spojenectví s Trumpem mohlo volebně vymstít. Jeho protikandidát, demokratický politik Jaime Harrison překonal rekord v množství vybraných peněz v senátní kampani.

Překvapení se nekonalo, sázka na Trumpa pětašedesátiletému politikovi vyšla. Graham svého soupeře porazil o deset procentních bodů.

Část prezidentových radikálních podporovatelů se přesouvá z poklidné demonstrace k budově Kapitolu. Překonává překážky a vtrhává do Kongresu, kde zrovna senátoři a poslanci formálně stvrzují Joe Bidena jako příštího prezidenta země.

Ten podle Trumpa vyhrál podvodem a volby by tak neměly platit. Své příznivce jen pár hodin předtím vyzval k „boji“.

Výsledkem je pět mrtvých, desítky zatčených a tisíce hledaných policií. Útok odsoudili jak demokraté, tak republikáni, včetně bývalého prezidenta George W. Bushe.

Zřejmě to bylo už moc i na Lindseyho Grahama. „Už se mnou nepočítejte, bylo toho dost,“ řekl na tiskové konferenci pár hodin po „dobytí Kapitolu“.

Republikánské voliče, kteří do budovy Kongresu vtrhli, označil za „teroristy, ne vlastence“.

Graham slíbil, že bude každý den následujících šest let (volební období senátora, pozn. red.) usilovat o to, aby byli všichni viníci incidentu potrestáni. Jenže podle mnohých komentátorů je mezi viníky i on sám – tím, že Trumpa ve zpochybňování voleb podporoval.

„Jsi zrádce, Lindsey Grahame,“ pokřikovali na senátora jeho – dnes již bývalí – fanoušci. Na letišti, kde ke konfrontaci došlo, ho obklopili a důrazně mu vysvětlili, na co se může v budoucnu těšit. „Takovéto to už bude vždycky, kamkoli půjdeš, do konce tvého života ...“ vyslechl si.