Kde se zrodil Islámský stát? V iráckém táboře Američanům před očima

„Takovou nenávist, jakou jste viděli na tvářích zajatců, jste u Američanů nikdy vidět nemohli,“ popisuje Gray svůj první postřeh ihned po přistání v táboře, kdy spatřil všech 26 tisíc vězňů. „Když říkám, že nás nenáviděli, znamená to, že vypadali, jako by nás chtěli zabít lusknutím prstů, kdyby dostali šanci. Řekl jsem jednomu praporčíkovi, že kdyby mohli, utrhnou nám hlavy a vypijí naši krev,“ vypráví.

Tehdy však netušil, že se nedívá jen na bývalé nepřátele Spojených států, ale rovněž na ty budoucí. Podle záznamů amerického ministerstva obrany a tajných služeb, citovaných TNYP, byla drtivá většina lidí z minulého či současného vedení Islámského státu zadržována právě v táboře Bucca. Zařízení tak plnilo i zcela nezáměrnou roli: umožnilo vzájemný kontakt nejnebezpečnějším mozkům budoucí extremistické organizace.

O táboře Bucca, který byl uzavřen před šesti lety, se přitom příliš nevědělo. Název dostal symbolicky po hasičském důstojníkovi Ronaldu Buccovi, který zahynul 11. září 2001 během útoku na Světové obchodní centrum. Svého času však byl mediálně mnohem populárnější Abú Ghrajb, který se stal nechvalně proslulým poté, co na veřejnost pronikly informace o týrání iráckých vězňů.

Tábor Bucca byl otevřen krátce po americké invazi do Iráku v roce 2003 a už od počátku byl jeho provoz problematický. V době chaosu, kdy koaliční síly pořádně nedokázaly odlišit nepřátele od přátel, proudilo branami tábora obrovské množství zajatců. V táboře bylo zřízeno několik oddělení, každé pro tisíc osob. Američané sice věděli, že pohromadě nesmějí být sunnité a šíité, už však nedbali na oddělení umírněných sunnitů a sunnitských fundamentalistů. Extremisté totiž ty umírněné záhy radikalizovali a ty, kteří se nenechali, trestali vyřezáním jazyka či očí.

TNYP citoval Jennifer Stephensovou, která nastoupila do tábora už na začátku jeho provozu. V současnosti pracuje v úřadu šerifa ve Wyomingu a zmínila paralelu s pouličními gangy: „Když nastupují do vězení, nemusejí být členy gangu, ale když z něj odcházejí, už jimi definitivně jsou.“

Američané se ovšem rychle naučili rozlišovat obyčejné muslimy od těch radikálních. Podle bývalého důstojníka v táboře, kterého TNYP představil jen jako Grega, jim k tomu sloužila mimo jiné jednoduchá pomůcka. Zajatce přivedli do výslechové místnosti a nechali jej tam samotného pouze s pánským časopisem. Pokud se muž vydržel do něj nepodívat, byl označen za extremistického džihádistu a putoval do oddělení s dalšími jemu podobnými. Tato strategie se však ukázala jako naprosto chybná. Zatímco dosud v táboře panoval relativní klid, shromážděním radikálů se připravil vznik teroristické organizace.

Nejzapálenější extremisté pobývali v Oddělení 6. V táboře nebyl dostatek amerických dozorců, aby mohli do oddělení vůbec vstoupit, navíc neuměli arabsky. Zajatci byli proto ponecháni o samotě a jejich myšlenky na svatou válku tak mohly nerušeně kvasit. Bývalý vězeň Adel Jásim Mohammed kdysi popsal své zkušenosti z tábora deníku Al-Džazíra: „Extremisté měli možnost vyučovat mladé zajatce. Viděl jsem, jak při výuce používají černé školní tabule a učí je používat bomby, zbraně či jak se stát sebevražedným atentátníkem.“

Před několika měsíci deník The Guardian zveřejnil rozhovor s jedním ze šéfů IS, který si nechá říkat Abú Ahmed. Ten vykreslil svá léta v táboře Bucca v zářivých barvách. „Měli jsme tolik času sedět a plánovat. Bylo to ideální prostředí. Dohodli jsme se, že se opět sejdeme, až nás pustí. Bylo to jednoduché. Údaje o každém z nás jsme si napsali zevnitř na gumu od trenýrek. Když jsme se dostali ven, zavolali jsme. Každého, kdo byl pro mě důležitý, jsem měl na gumě. Měl jsem jejich telefonní čísla, adresy. Trenýrky nám vyhrály válku,“ prohlásil Abú Ahmed.

Abú Bakr Bagdádí, samozvaný chalífa Islámského státu, ve věznici pobýval deset měsíců. Jak ukázaly záznamy Pentagonu, byl vzorným vězněm a hrozbu pro Spojené státy přestal představovat v roce 2004, kdy byl propuštěn.

Tábor Bucca byl na čas domovem také Hadžiho Bakra, bývalého důstojníka letectva Saddáma Husajna. Nebyl to radikální islamista, v době, kdy koaliční síly rozpustily iráckou armádu, prostě jen přišel o práci. Podle dokumentů, nedávno zveřejněných německým Spiegelem, se z něj však stal hlavní mozek, který stál za organizační strukturou a počáteční strategií IS. Bakr zahynul v boji v roce 2014 a v táboře pobýval v letech 2006 až 2008. Propuštěn byl tehdy spolu s dalšími budoucími šéfy organizace.

Situace v Iráku v roce 2007 byla taková, že někteří islamisté se dokonce nechali sami zadržet, aby mohli být se svými druhy v táboře. „Prostě například přišli a řekli ‚věřím tomu a tomu, a proto chci být v Oddělení 34‘,“ popsal generálmajor Doug Stone, který měl tehdy věznici na povel.

Poučen zkušenostmi zrušil oddělení pro tisíc mužů a zajatce rozdělil do baráků po deseti, aby jejich vzájemné vazby omezil. Nechal také propustit vězně, kteří nepředstavovali hrozbu. Přizval dokonce imámy, kteří přednášeli umírněnou verzi Koránu. „Byl to rozdíl. Kdybychom to však udělali o pár let dříve, byl by to rozdíl mnohem větší. Bylo to trochu pozdě,“ citoval Stonea TNYP.

V roce 2008 se do tábora dostal i Gray. Všiml si inzerátu, že armáda hledá lidi, kteří umějí arabsky a mají právnické vzdělání, tak toho využil. Hned na začátku mu bylo vyloženo, co se od něj čeká, jak se má v tomto internačním zařízení (Theater Internment Facility – TIF), jak tomu říkali, chovat. „Řekli nám ‚Musíme se chovat ke všem těmto lidem s respektem. Ve vězení byl i Nelson Mandela. Příští Nelson Mandela může být v tomto TIF‘,“ popsal Gray a poznamenal: „Zatímco hledali dalšího Nelsona Mandelu, nevšimli si dalšího Usámy bin Ládina.“

Během svého pobytu v táboře zaznamenal časté porušování bezpečnostních pravidel. V táboře se například volně pohyboval místní obyvatel, který prodával vojákům DVD. Vědělo se o něm, že je ve spojení s extremisty, velení si však jeho přítomnost přímo žádalo, protože vojákům přinášel dobrou náladu.

„Bylo to pro mě znamením, že jsme na 11. září zapomněli a nevzpomínáme si, proč jsme tady. Tehdy jsem si řekl, že s válkou proti teroru je amen,“ řekl Gray TNYP.

V roce 2009 byl tábor Bucca uzavřen. Zbylí zajatci, mezi nimi bývalí i budoucí džihádisté, byli jednoduše posláni domů. Islámský stát začal nabývat na síle mezi lety 2010 a 2011. Svou pozornost zaměřil mimo jiné na irácké věznice, spravované koaličními silami, kde právem čekal silnou podporu ze strany zajatců.

„V Iráku jsme dělali jasné chyby. Zpětně viděno, umožnit džihádistům shromáždit se na jediném místě a dát jim všechen čas na světě, aby se dobře poznali, je zřejmě náš největší omyl,“ uzavřel TNYP Grayovými slovy.