Jižanské ikony padají. Nové ale rostou

„Odstraňování památníků Konfederace je dalším útokem na bílé dějiny,“ hlásá například leták Ku-klux-klanu, který našli počátkem října návštěvníci školního fotbalového hřiště za stěrači svých aut v severokarolínském Cumberlandu.

O den dříve kdosi bílou barvou přetřel plastiku generála Konfederace Thomase Jacksona v areálu Národního památníku na místě dvou vítězných bitev Jižanů v občanské válce ve virginském Manassasu a zlatavou barvou na něj napsal „Mrtvý“.

Na pořad dne se dostalo, jak zúčtovat se symboly amerických dějin, jde-li o generály a politiky, jejichž revolta vůči svazku s USA měla sice i ekonomické, ale také kulturní kořeny a je nyní spojena převážně s jejich cílem zachovat otroctví.

Emoce kolem památníků Konfederace 11 separatistických států vzkypěly už během boje za občanská práva v 50. a 60. letech minulého století, ale pak s nimi Američané žili relativně smíření další desítky let.

Dokonce zákonodárci Kongresu USA chodí kolem symbolů Konfederace přímo v Kapitolu. Rok před koncem války (1864) Kongres ustavil Národní síň soch, do níž měl každý ze států vybrat dvě prominentní osoby hodné „národní připomínky“.

Z nynější stovky soch z 50 států Unie stojí v hale rovný tucet soch lídrů vzbouřenecké Konfederace včetně generála Leeho. Město v Kalifornii i největší americká vojenská základna v Severní Karolíně nesou jméno Fort Bragg po generálovi Konfederace Braxtonu Braggovi.

Paradoxní zůstává, že generál Lee, jenž podepsal kapitulaci Jihu a poté opět přísahal věrnost Unii, se před svou smrtí v roce 1870 důrazně vyslovil proti vztyčení vlastní sochy, jelikož by to podle něj zemi jen dál rozdělovalo.

Válkou zchudlý Jih na to dlouho neměl peníze a největší rozkvět památníků nastal až ve 20. letech minulého století. Zakázky bez problémů plnily i firmy ze severu. Na Konfederaci se hledělo vesměs jako na uzavřenou historii.

Ovšem až na některé Jižany, kteří dali vzniknout hnutí Ztracená věc. Soudobí neonacisté a rasisté, jako je Ku-klux-klan, drží uctíváním jižanských předáků při životě jejich ideály o nadřazenosti bílé rasy.

Spouštěčem nynější vlny boření soch se stal šok po předloňském masakru devíti černochů v jihokarolínském kostele bílým rasistou. Logicky vzato, proč mají lidé zejména z řad menšin dál vzhlížet do tváří ikon rasové diskriminace?

Plány radnic ještě uspíšila srpnová tragédie ve virginském Charlottesville, kde při protestu neonacistů proti odstranění jezdecké sochy generála Leeho zabil jeden z nich autem ženu a 19 lidí zranil. Od té doby zmizely připomínky Jihu už v nejméně 25 městech.

Různé spolky přesto stavějí nové památníky, i když nijak velké. V červnu odhalili jeden v alabamském Brantley „neznámým padlým vojákům“ v pamětním parku Konfederace, zřízeném teprve před dvěma lety. Jen v Severní Karolíně jich od roku 2000 vzniklo 35!

Jde o krizi identity? Spolky se zaštiťují bádáním v dějinách státu a ctěním předků. Šéf organizace Synové veteránů Konfederace Danny Francis tvrdí, že o rasismus nejde. „Nesnažíme se nikoho utlačovat. Jsme historici a vítáme každého,“ říká.

Na plaketě pomníčku, který jeho skupina odhalila na místě bitvy u Aikenu v Jižní Karolíně, však stojí: „Věnováno nehynoucímu duchu věci Konfederace a těm mužům a ženám, kteří toho tolik dali, aby ubránili to, co považovali za tak drahé.“

Historici poukazují, že jde o romantizaci někdejších drsných poměrů. „Generálové Konfederace a vojáci spáchali vlastizradu. Bojovali proti Unii, za udržení otroctví a nadřazenosti bílých,“ zdůraznil Bernerd Simelton, šéf alabamské odbočky Národního sdružení pro povznesení barevného obyvatelstva (NAACP).

Jak dál? Bořit památníky, nebo je přemístit do muzeí? To nejspíš rozhodne převládající místní veřejné mínění. Namále má už i objevitel Ameriky Kolumbus, protože podle kritiků původní obyvatelstvo vojensky potlačoval a zotročoval.

„Hrůzy otroctví nemohou být z minulosti Ameriky vymazány, ale mohou být zapracovány do vzpomínek na osobnosti, jakou byl i Kolumbus,“ doporučuje historik Douglas Blackmon.