Článek
Francouzský představitel Jean-Hugues Simon-Michel zdůraznil, že dohodu blokují země vystavené sankcím, které se snaží vyhýbat se plnění mezinárodních závazků.
Generální tajemník OSN Pan Ki-mun prohlásil, že je "hluboce zklamán" tím, že se nepodařilo dospět ke konsensu, přestože návrh pokládal za "vyvážený" a mohl by zavést "účinné obecné normy pro kontrolu mezinárodního obchodu se zbraněmi". Návrh dohody se připravoval deset let.
Australský diplomat Peter Woolcott, který předsedal konferenci, mohl jen konstatovat, že potřebného konsensu se nepodařilo dosáhnout. Řada zemí, včetně Spojených států, evropských zemí i většiny afrických a latinskoamerických států, podpořila návrh Keni odeslat návrh úmluvy Valnému shromáždění OSN, aby dohoda "mohla být přijata, jakmile to bude možné". Tam by měla stačit dvoutřetinová většina.
Návrh dohody vychází z principu, že každá země by před každou transakcí měla zvážit riziko, že zbraně poslouží k páchání genocidy či jiných vážných porušení lidských práv, anebo že se dostanou do rukou teroristů. Státy by nesměly vyvážet zbraně v případě, že by to porušovalo embarga. Zabránit by měly i tomu, aby se zbraně nedostávaly na černý trh.
Írán, KLDR a Sýrie naopak vyjadřovaly nespokojenost s "nevyvážeností" návrhu, který podle nich nepřihlížel k požadavku zabránit dodávkám zbraní do zemí, které je využívají k agresi. Podle Íránu text opomíjel "nezcizitelné právo kupovat si konvenční zbraně pro obranu před agresí" a "otvíral vrátka pro značnou politizaci, manipulaci a diskriminaci". Zmínil také, že zákon nepostihuje zákaz dodávek těm, kdož se dopouštějí agrese. Měl na mysli vzbouřenecké skupiny, jaké operují v Sýrii:
“Bohužel naše národní zájmy nebyly vzaty v úvahu.“