Článek
„Zeptala jsem se svých dětí, co se stalo 11. září. Jedno z nich se přihlásilo a ptalo se, jestli to nemá něco společného s bombami v autech, nebo tak něco. Moji žáci se narodili v roce 2005 a o 11. září nemají ponětí,“ řekla rádiu KTTS Marry Huffmanová, učitelka sociálních studií ze Severní Karolíny.
Jedenáctiletí žáci mají na to, aby probrali moderní historii, ještě čas. Problém je v tom, že o teroru, při němž islámští radikálové před patnácti lety povraždili tři tisíce Američanů, často nic nevědí ani o šest let starší studenti středních škol. A to ani ve Washingtonu, kde jedno z unesených dopravních letadel zaútočilo na Pentagon.
Rodiče nevědí, jak o 11. září mluvit
„V podstatě o tom nic nevědí, mají jen mlhavou znalost. Myslím, že někteří rodiče nevědí, jak o tom s dětmi mluvit a nechávají to na učitelích, s tím, že oni vědí nejlépe, jak to studentům vysvětlit,“ domnívá se Kevin Fox, učitel s dvacetiletou praxí.
Pedagogové, oslovení americkými médii, se shodují, že nejpůsobivější jsou záběry z tehdejšího televizního zpravodajství.
„Pouštím jim klipy, které ukazují, jak překvapení a šokovaní byli reportéři. Sledujeme, jak se hroutí v slzách, pozorujeme strach v jejich očích a pak mluvíme o tom, jak by se ve stejné situaci cítili sami studenti,“ popsal Fox rádiu KTTV.
Zhroutil se nám svět
Novinářka Ana-Sophia Guerreirová 11. září 2001 v okamžiku, kdy k útokům došlo, sama seděla v lavici v jedné ze středních škol na předměstí New Jersey. V článku, publikovaném na serveru Elite Daily, se pokusila popsat, jak útoky Al-Káidy poznamenaly její generaci.
Pro tehdy čtrnáctiletou dívku a její vrstevníky v USA se během jediného dne zhroutily do té doby samozřejmé jistoty.
„Sledovali jsme, jak rodiče najednou ztratili výraz jistoty, který kvůli nám obvykle nasazovali. Byli jsme svědky toho, že všichni v Americe najednou upadli do bezmocného zmatku,“ popsala Guerreirová první hodiny po útocích.
„Něco takového má země nezažila od útoku na Pearl Harbor. Příslušníci naší generace se ale s takovou zranitelností a strachem tváří tvář setkali poprvé v životě...většina z nás až do 11. září na vlastní oči nikdy neviděla fyzické nebo psychické utrpení. Do té doby jsme nikdy nepocítili skutečný strach a neviděli zlo u našich domovů. Zčista jasna jsme byli zasvěceni do toho, jak drasticky a nesmírně se věci mohou změnit,“ vzpomíná dále americká novinářka na deziluzi, kterou prožila před patnácti lety.
Teror z 11. září prý její generaci uštědřil krutou lekci z toho, jak křehký je lidský život.