Deset technologií, které potřebuje americká armáda pro úspěch v další válce

Autoři studie v úvodu uvedli, že v minulých válkách vždy Spojeným státům pomáhaly k úspěchu inovace a moderní technika. Podle nich ale v posledních dekádách už další skutečné inovace nepřicházely, i když se výrazně změnila taktika boje.

Spojené státy přitom už nečelí hrozbě tisíců sovětských tanků a miliónovým armádám nebo spršce balistických raket. V asymetrických konfliktech čelí hrozbě improvizovaných výbušných zařízení, ostřelovačů i sebevražedných atentátníků. Pentagon je kritizován, že utrácí miliardy dolarů na vědecké projekty, které mají připravit zemi na schopnost odvrátit útok zatím neexistujících zbraní místo toho, aby řešil, jak čelit stávajícím hrozbám.

Mnoho vysokých představitelů Pentagonu přitom uvádí, že asi 80 procent vylepšení by bylo možné zavést v řádu měsíců, což by bylo užitečnější, než čekat na drahá stoprocentní řešení, která přijdou za roky.

I když zpráva hodně reaguje na potřeby, které vyplynuly během konfliktů v Iráku a v Afghánistánu, není zaměřena na podobné typy konfliktů, což ukazuje i zařazení pancéřovaných a velmi rychlých člunů nebo na dálku ovládaných miniponorek.

Na prvním místě je uvedena potřeba rychlejších, tišších a bezpečnějších vrtulníků, než jsou stávající vrtulníky Black Hawk a letité velké Chinooky. Zmiňuje dva důvody – sestřelení stroje MH-47 Chinook s příslušníky speciálních sil v Afghánistánu a havárii „neviditelného“ vrtulníku použitého při útoku na bin Ládina.

Podobné tajné mise se dají čekat i v dalších konfliktech. Vyžadují rychlé, tiché, obtížně zjistitelné a odolné vrtulníky. USA sice mají konvertoplány Osprey s překlopnými rotory, které jsou dvakrát tak rychlé než půlstoletí staré Chinooky, ale jsou komplikované a hlučné. A upravený tišší Black Hawk není odolný, jak ukázala mise v Abbottabádu, navíc má malou nosnost.

I v dalších válkách budou problémem civilní oběti, kvůli nimž se snáší kritika na hlavu USA. V Afghánistánu, v Jugoslávii i v Iráku zahynulo při vojenských operacích mnoho civilistů, což postavilo obyvatele proti Američanům a nahrálo silám bojujícím proti nim.

Armáda by podle zprávy měla více využívat zařízení, které mají bezpečnostní složky pro potlačování demonstrací, jako jsou gumové projektily či pepřové spraye, tasery i vysoce výkonné ohlušující reproduktory nebo ohlušující a oslepující granáty. Má jít ale i o lasery ničící optiku nepřátelských zbraní a energetické zbraně na základě mikrovln, které vyvolávají pocit nesnesitelného horka, ale nevytvářejí hluboké popáleniny.

Američtí vojáci v konfliktech mění v muly. Mnohdy nesou až půl metráku. Mají na sobě ochranné protistřepinové vesty, zbraně, proviant, vodu i nejrůznější vybavení. V Afghánistánu se přitom pohybují v řídkém vysokohorském vzduchu v těžkém terénu. Řešením mají být zařízení, která by vojákům dopravila potřebné zásoby přímo na místo nasazení, tedy přesné padáky nebo bezpilotní vrtulníky, aby nemuseli vše nést s sebou. Vyvíjí se i robotický mezek, který má unést dva metráky. Vojáky by buď doprovázel, nebo se s nimi potkal na vybraném místě.

Ale jsou tu i mnohem jednodušší, takřka okamžitá řešení. Pro třídenní misi potřebují vojáci sedm různých typů baterií o hmotnosti až deset kilogramů. Řešením by byl sjednotit akumulátory a využít výkonnější. Řešením by byl také lepší střih protistřepinových vest, aby lépe seděly a méně zatěžovaly ramena. Revoluci v ochraně mohou přinést i nanovlákna.

Velkým problémem jsou vhodná vozidla, která by byla lehká, schopná projet i nepřístupný terén, ale přitom byla velmi odolná proti útokům raketovými granátomety a explozím nastražených náloží. Tady půjde o kompromis, ukazuje zpráva. Vozidla Humvee jsou nedostatečně pancéřována a přídavná ochrana zase zhoršuje jejich jízdní vlastnosti.

Kvůli vysokému počtu obětí byla vyvinuta vysoce odolná vozidla MRAP, jejichž spodní část je tvarována jako půlválec, což snižuje dopad síly exploze miny, jsou ale těžké a moc velké. Optimem by byla komerční čtyřkolka s odolností vojenského vozidla.

Zatímco americké letectvo už těží z výhod bezpilotních letadel, která jsou menší a schopná provádět útoky i proti úkrytům teroristů, námořnictvo jejich obdobu nemá. Potřebovalo by na dálku ovládané miniponorky, které by mohly plnit mnoho úkolu levněji než velké atomové. Především by mohly poskytovat informace o pohybu nepřítele.

Námořnictvo plánuje čtyři kategorie, nejmenší automatické podmořské čluny by měly mít průměr mezi deseti a dvaceti centimetry, největší nejméně devadesát centimetrů. Měly by přitom být schopné operovat desítky dnů.

I když je americké námořnictvo nejmocnější na světě, pro utajené operace by potřebovalo tiché, obtížně zjistitelné pancéřované rychlé čluny. Sice má hlídkové čluny o délce cca deseti metrů, ty se ale obtížně vypořádávají s bouřlivým mořem.

Nové čluny kategorie FP-C by měly být dvakrát tak dlouhé a unesly by pět až sedm námořníků. Měly by být schopné dlouhodobě plout rychlostí 50 km/h a maximální rychlost by měla činit 70 km/h. V akci by mohly zůstat 24 hodin. Jejich operační rádius by měl činit 500 km.

Používat by se mohly nejen ve válečných konfliktech, ale také proti pašerákům drog.

Armáda také silně zaostává v oblasti komunikace. Stávající krátkovlnné vysílačky nedostačují. Vojáci chtějí mít možnost využívat výhod moderních telefonů, které by ale byly bezpečné a nebylo se možné do sítě nabourat.

Ochrana kyberprostoru je stále jedním z nejdůležitějších úkolů. Problémem je i nedostatek vysílacích pásem, které by mohly být přiděleny armádě.

Americká armáda už využívá výhod bezpilotních letadel a na dálku ovládaná zařízení využívá i armáda. Šetří životy a náklady. Musí je ale ovládat vojáci.

U bezpilotních letadel je zatím situace taková, že potřebují k řízení stejný počet lidí, jako stroje pilotované, jen nehrozí ztráty posádek. Cílem proto je, aby měly umělou inteligenci a alespoň částečně mohly působit autonomně.

Jedním z klíčových úkolů je použít levnější a ekologičtější palivo. V současné době je palivo unifikováno, což zjednodušuje logistiku. Letadla i tanky používají letecký petrolej JP8. Letectvo ale už plánuje, že v roce 201ž by využívala polovina strojů alternativní zdroje. Námořnictvo a armáda si daly stejný cíl do roku 2020.

Biopaliva jsou ale ještě mnohem dražší než JP8. Zatím jsou také méně dokonalá, JP8 nezamrzá. Armádě se cíle nedaří dosáhnout, i když je největším americkým jednotlivým odběratelem fosilních paliv.

Posledním bodem je dosáhnout trvalého sledování vybraných území, aby bylo možné vidět nejen teroristy, jak a kam kladou nálože, a tudíž je snadno zlikvidovat, al také zjistit, kam teroristé po nastražení nálože jdou, kde bydlí.

K tomu slouží bezpilotní letadla. Čím výše létají, tím větší prostor pokryjí, jestliže ale hodina letu Predatoru ve výši 7500 metrů stojí 9000 dolarů, hodina letu stroje Global Hawk, který operuje v dvojnásobné výšce, už přijde na 27 000 dolarů.

Řešením by měly být obtížně zjistitelné prostředky, které by působily ve stratosféře a nestály tolik. Neporušovaly by mezinárodní právo. Špionážní družice mají ten problém, že nemohou sledovat vybrané území nepřetržitě, ale jen nad ním přelétají.