Článek
Zpráva uvádí především několik způsobu výslechů, které MVČK označuje za mučení. Nejde jen o známý waterboarding, kdy se na člověka, který má zavázané oči a je hlavou dolů, lije voda, takže má pocit, že se topí. Dalším je dušení ve vodě, zavírání do malých krabic, dlouhodobá nahota, bití pomocí obojku nebo límce, odpírání spánku, dlouhodobé vystavování hluku, dlouhodobé pobyty ve studené vodě, dlouhodobé stání a odpírání kvalitní stravy.
MVČK využil při přípravě zprávy výpovědí lidí, kteří byli mučeni. Je mezi nimi i Chálid Mohammed, souzený pro přípravu atentátů z 11. září 2001. Ten uvedl: „Nikdy nepoužili slovo mučení, jen těžké chvíle. Nikdy mi nevyhrožovali smrtí. Už jsem řekl, že mi nechtěli umožnit zemřít, ale byl jsem přiveden až na hranici smrti a zase zpátky.“
Waterboardingu byl podroben pětkrát říká a popisuje, jak to vypadalo: „Dali mi látku přes obličej, která nasákávala studenou vodu z láhve vyndané z lednice, takže jsem nemohl dýchat.“
Dodal, že na prsu měl senzor, který monitoroval jeho puls, aby ho dostali na hranici smrti, ale nepřekročili ji.
Jiný vězeň abú Zubajda zase uvádí, že byl uzavřen do velké bedny, a pak do menší, ve které se musel skrčit. Při pobytu v bedně se mu utvořila krvácející zranění na noze. Také mu uvázali okolo krku ručník, pomocí něhož ho mohli vyslýchající bít hlavou o zeď, na kterou byla přidělaná překližka, aby fyzické poškození nebylo tak velké. U jiných vězňů se k témuž používal obojek z umělé hmoty.
I poté, co některé z těchto technik použitých při výsleších byli zveřejněné, americký prezident George Bush v září 2006 trval na tom, že „Spojené státy neuplatňují mučení“. USA byly obviňovány z porušování ženevských konvencí.
Zpráva unikla den poté, co bývalý viceprezident Dick Cheney v televizních interview obhajoval tyto metody výslechu jako esenciální pro úspěch v boji s terorismem.