Bill Clinton se na Blairovo přání snažil odvrátit válku v Iráku, tvrdí publicista

Blair podle Conasona pozval Clintona v březnu 2003 do svého venkovského domu v hrabství Buckinghamshire a naléhavě žádal, jestli by nemohl v Radě bezpečnosti OSN v tichosti zajistit podporu pro rezoluci, která by zajišťovala odklad a možná zastavila válku.

Blair chtěl, aby Rada bezpečnosti dala rezolucí příležitost pro další tři týdny práce týmu zbrojních inspektorů v Iráku. Pokud by se tomu irácký prezident Saddám Husajn, nařčený Američany z vývoje zbraní hromadného ničení, vzpíral nebo odmítal odzbrojení, měla hrozit vojenskou silou.

Clinton přislíbil Blairovi pomoc s prosazováním rezoluce a v tichosti a bez vědomí svého nástupce George W. Bushe se spojil s chilským prezidentem Ricardem Lagosem. Chilané reagovali podmínkou, že je v radě musí podpořit Mexiko, takže Clinton kontaktoval také tehdejšího mexického prezidenta Vicenta Foxe.

Chilané a Mexičané ale nakonec s rezolucí váhali, nechtělo se jim vyslovit hrozbu vojenské akce, protože se domnívali, že nakonec povede k válce. Chilané později přišli s vlastním návrhem rezoluce, kterou však USA odmítly. Podle Conasona mohla tato iniciativa být výsledkem Clintonova snažení.

Záležitost podle Conasona ukazuje v zajímavém světle jak Clintona, tak Blaira. Amerického exprezidenta proto, že vyvíjel bezprecedentní vlastní zahraničně-politickou aktivitu i po odchodu z Bílého domu, a britského expremiéra proto, že je jinak líčen jako poslušný psík prezidenta Bushe rozhodnutého pro invazi do Iráku, k níž nakonec došlo 20. března 2003.

Blairova mluvčí odmítla věc komentovat, ale Clintonův mluvčí informace potvrdil. Podle něj Bill Clinton jednal v souladu s veřejným stanoviskem Bushovy vlády. Údajně věřil, že hrozba silou bude na Husajna platit a irácký prezident ponechá zbrojním inspektorům prostor a čas, takže k válce nedojde.

Proto prý také Clinton na podzim 2002 radil své manželce Hillary, aby v americkém Senátu hlasovala pro případný vojenský zásah v Iráku. Clinton jí údajně řekl, že to sice není politicky chytré, ale věrohodná hrozba vojenského úderu by mohla udržet Husajna na uzdě.