Článek
Mohutná vojenská akce ovšem uspěla jen z menší zčásti, protože množství teroristů a militantních islamistů prchlo do sousedního Pákistánu. Byl mezi nimi i tehdy nejhledanější terorista planety Usáma bin Ládin, strůjce útoků z 11. září 2001, jenž našel útočiště v pákistánském Abottábádu. Dostižen tam byl až po deseti letech.
Patnáct let amerických válečných operací má ovšem v Afghánistánu tristní výsledek: Tálibán je opět mocným hráčem. Drží velké části venkova a ohrožuje všechny velké urbanizované části země.
Na severu se o 270tisícový Kundúz krvavě přetahují síly Tálibánu s Afghánskou národní armádou, přičemž radikálové už nejméně dvakrát za poslední rok do města pronikli.[celá zpráva]
Následky? Ihned začali vraždit zastánce ženských práv, likvidovat žurnalisty i bezpečnostní pracovníky. Vytlačit se je podařilo teprve s podporou amerického letectva.
Hluboce zarytá mentalita al-Kajdá
Na jihu Tálibán ohrožuje metropoli provincie Hílmand – 200tisícový Laškar Gah – a okupuje šest ze 14 hílmandských okresů.[celá zpráva]
Shrnuto: většinu z jižního Afghánistánu drží v rukou tálibové. Poblíž afghánsko-pákistánské hranice navíc téměř beztrestně operuje tzv. Islámský stát (IS), který v Nangarháru letos zabil už tři americké vojáky. Nějaký čas se IS snažila s al-Káidou spolupracovat, poté se ale rozhádali a jdou si každý po svém.
Jak ale napsal afghánský novinář Sálim Šazhád, „mentalita al-Káidy proniká celou zemí tak hluboce, že s Afghánci už nehne ani vpád nejsilnější armády světa“. A je zcela jedno, zda bojují pod černou vlajkou IS, nebo v řadách al-Káidy či Hakkáního sítě.
Nesplněné cíle
Hlavního amerického cíle se prostě nepodařilo dosáhnout a Afghánistán je stále útočištěm radikálů a panují tam podmínky, jako by nešťastnou zemi experiment s importem demokracie nijak nepoznamenal.
Ta snad jakžtakž funguje jen v Kábulu a blízkém okolí, kde vládne nynější prezident Ašraf Ghaní, exministr financí a bývalý ekonom Světové banky. Ani tam ale není úplně bezpečno. Vládní armáda v podstatě jen drží stávající území, případně vyhání Tálibán z míst, kam se nově prodral.
Hlava státu navíc nedokáže udělat nic proti tomu, že část tajných služeb i armády jde Tálibánu na ruku. Spojené státy stáhly své hlavní pozemní síly a podporují kábulský režim ze vzduchu.
V květnu sice dokázaly dronem zasáhnout nového šéfa Tálibánu mullu Mansúra, který nahradil zesnulého mullu Umara. [celá zpráva] S Tálibánem to ale ani nehnulo – už má v čele mullu Achúndzádu, jenž se hned pojistil a za nástupce už si zvolil syny mully Umara i Hakkáního.
Válka pod Hindúkúšem |
---|
Začala 7. října 2001 jako součást operace Trvalá svoboda |
Šlo o reakci USA a Británie na 11. září 2001 |
Tzv. Bushova doktrína odmítla rozlišovat mezi teroristy a pomahači |
Mise ISAF vznikla koncem prosince 2001 z vůle RB OSN s cílem zajistit Kábul a okolní území. Účastnilo se jí 64 500 vojáků ze 42 zemí |
ČR nasadila 300 vojáků. V červenci 2014 pět z nich padlo |
Od roku 2006 Tálibán opět posiluje |
Spojenecká akce nedokázala ani omezit působení al-Kájdá |
Smlouva s islámem
Tálibové tedy mají vystaráno – evidentně na ně neplatí americké sny o porážce nepřítele tím, že se podaří utnout hlavu vůdci. Jinou „strategickou“ zbraň USA pro Afghánistán v arzenálu nemají. Letos bombardovaly afghánské území 700krát a 300krát útočily bezpilotníky nad územím Pákistánu. Bez většího úspěchu.
Není tak divu, že prezident Ghaní podepsal koncem září dohodu s obávaným islamistickým vůdcem Gulbuddínem Hekmatjárem, jenž coby mladík poléval studentkám Kábulské univerzity obličeje kyselinou.[celá zpráva]
Členové jeho sunnitské Islámské strany (Hezbe Islámí) však teď mají zajištěnu imunitu, a mezinárodní společenství vůbec první mírovou dohodu za 15 let uvítalo jako předlohu pro budoucí mírovou dohodu s Tálibánem. Hekmatjár kdysi pracoval pro Američany, teď je ale spíše emisarem Pákistánu.
Mimochodem – pákistánská tajná služba navíc Tálibán dál podporuje, koneckonců vznikl právě z její vůle.
Hodně špatné vyhlídky
Zpětně viděno se jeví intervenční zásah Američanů, potažmo Západu do afghánské kmenové a zcela nedemokratické společnosti jako neuvážený, neúspěšný a kontroverzní.
Už za podpory mudžáhidů proti sovětské armádě začaly USA zaplavovat zemi disproporční finanční podporou, takže se dílčí skupiny mohly opřít o ohromné finanční a vojenské zdroje.
Země od těch dob na zahraniční pomoci visí a je na příliv cizích peněz uvyklá, což ovšem provází gigantická korupce – podle Amnesty International se tam zpronevěří plná osmina zahraniční pomoci, přičemž znalci považují takový odhad ještě za velmi podhodnocený.
Lídr v produkci heroinu
Jenomže pumpování peněz pod Hindúkúš je po bezpilotnících jediná „zbraň“ Západu, s níž lze – byť bez příliš růžových vyhlídek – udržovat jakžtakž aspoň status quo.
Právě tuto středu rozsáhlá dárcovská konference Evropské unie a afghánské vlády rozhodla, že světové společenství podpoří do roku 2020 rozvoj Afghánistánu částkou 15,2 miliardy dolarů (366 miliard Kč).
A konference potvrdila tento penězovod do bezedné jámy i přesto, že produkce opia z afghánských polí vzrostla na jednu z nejvyšších úrovní od roku 1994.
Makovice se pěstují letos na více než 200 tisících hektarů a Afghánistán je největším světovým producentem heroinu. Západní země už dávno pochopily, jak bezmocné v Afghánistánu jsou, angažují se však dál, aby zabránily nejhoršímu, a zřejmě i nevyhnutelnému – vítěznému návratu Tálibánu.