Zlepší se po volbách důchodový systém? Programy stran tomu nenasvědčují, bojí se experti

„V situaci, kdy všechny předchozí pokusy o skutečně naléhavou reformu důchodového systému opakovaně selhaly, nenavrhuje žádná strana ani hnutí zásadní řešení jeho aktuálních a perspektivních problémů,“ uvedl na dotaz Novinek Martin Potůček z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, v letech 2014 a 2017 předseda Odborné komise pro důchodovou reformu.

Podobný názor vyjádřil také ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA při CERGE-EI: „K naprosté většině zásadních témat v oblasti důchodového systému v programech stran není nic moc kromě obecných proklamací.“

Podle hlavního ekonoma skupiny Roklen Pavla Peterky by se přitom v ideálním světě rozumná důchodová reforma uskutečnila již po finanční krizi z roku 2008.

„Takto zásadní změnu však přirozeně blokuje politické kolbiště, kdy si jednotlivé strany představují její podobu jinak. Důchodovou reformu však nelze zavést bez široké shody napříč politickým spektrem. V opačném případě by docházelo k jejím změnám během střídání vládních stran, což by zvýšilo nepředvídatelnost celého systému,“ dodal Peterka s tím, že systém musí být stabilní a předvídatelný.

Podobně to vidí i Potůček, podle nějž by tvorba a realizace reformy měly být  stabilizovaným procesem. „Neměly by ho narušovat přeryvy a nejistoty způsobené politickým volebním cyklem,“ dodal.

„Je zřejmé, že bez ustavení stálého institucionálního rámce důchodové reformy – například v podobě vládní Rady pro orientaci důchodového zabezpečení – budou budoucí navrhovaná řešení i nadále bezzubá a budou, tak jako doposud, připomínat natírání zábradlí na potápějícím se parníku,“ domnívá se Potůček.

Podle Pavla Peterky přitom není pravda, že by na podobě reformy neexistovala žádná shoda. „Strany s reálnou šancí na křesla ve Sněmovně po říjnových volbách se shodují na řadě klíčových bodů. Strany se shodují na tom, že současná výše penzí je nízká. Liší se však samozřejmě přístup a míra jejich navýšení,“ upřesnil.

Shoda panuje například v oblasti takzvaného zaručeného důchodu. „Ten představuje výši důchodu, kterou dostane každý penzista. Shodují se i na dřívějším odchodu do důchodu pro náročnější povolání,“ dodal Peterka.

Filip Pertold si všímá témat, která strany navzdory naléhavosti převážně opomíjejí. „Zásadní téma by mělo být prodlužování věkového hranice vstupu do důchodu nad 65 let, protože na tu narazíme přibližně v roce 2030,“ uvedl.

Pertold připomněl, že se jedná o moment, kdy do důchodu začnou chodit takzvané Husákovy děti. „Husákových dětí se narodilo 170 tisíc ročně, v devadesátých letech se rodilo 90 tisíc dětí ročně – a ty je mají živit... Samozřejmě náraz bude pozvolný, ale to jen pro představu,“ dodal.

„Je jasné, že ne všichni mohou pracovat nad 65 let. Je třeba debatovat do detailu, kdo ne, a za jakých podmínek bude nárok na předčasný krácený nebo nekrácený důchod,“ domnívá se Pertold. „Na podporu penzijního připojištění dáváme z eráru zhruba 18 miliard, co z toho máme ve smyslu zabezpečení lidí před chudobou do konce života? Nic moc,“ doplnil.

Martin Potůček připomněl, že několik volebních programů věnuje pozornost posílení finanční motivace důchodců, aby déle zůstávali v práci. „Dosud pracující důchodci finančně přispívají státu podstatně více, než z něj následně dostanou. Musejí opakovaně každý rok znovu zažádat o minimální zvýšení svých důchodů v řádech několika desetikorun,“ uvedl s tím, že návrhy ANO a Přísahy se mu v této oblasti jeví nereálně vzhledem k aktuálnímu stavu státního rozpočtu.

„Problému si všímá i koalice Pirátů a Starostů, ale přistupuje k řešení problému opatrněji a – na rozdíl od Přísahy – chce pracujícím důchodcům příspěvky jen snížit. SPD si problém taktéž ovědomuje, ale ve svém programu konkrétní řešení raději nenavrhuje,” doplnil Potůček.

Potůček kromě toho vyzdvihl a ocenil dva návrhy koalice Spolu. „Nenašel jsem je v programu žádné jiné strany. Jedná se o návrh na zavedení dobrovolného společného vyměřovacího základu u manželů a návrh na snížení potřebné doby pojištění (minimální doba, po kterou je třeba platit odvody, aby měl člověk nárok na penzi – pozn. red.) ze 35 na 25 let. Oba jsou technicky snadno realizovatelné,“ upřesnil.

Expert na důchodové systémy Petr Brabec z Národohospodářské fakulty VŠE připomněl, že Spolu se drží dlouhodobého programu ODS, v němž je zaručený důchod navázán na průměrnou mzdu. „Avšak to již existuje – je to základní výměra. Pokud by Spolu chtělo jen ji, jednalo by se o systém, který je 100procentně solidární a není navázán na předchozí příjmy, což mi u pravicové strany nedává smysl,“ dodal.

Dalším návrhem Spolu je možnost převádět jeden procentní bod důchodového pojištění přímo rodičům nebo prarodičům „To bylo vždy téma KDU-ČSL a je za současných možností IT proveditelné. Tento nápad však vždy naráží na problematiku již tak znevýhodněných rodičů invalidních a postižených dětí, případně dětí, které zemřou, a nyní by se jim tedy musel důchod i snížit,“ upozornil Brabec.

Podle Brabce nelze souhlasit s návrhem Spolu promítat do důchodu všech – včetně dnešních důchodkyň – bonus za vychované děti. „Dnešní důchodkyně díky vychovaným dětem měly bonus dřívějšího odchodu do penze,“ dodal.

Koalice Spolu i hnutí ANO mají v programu zvýšení vdovských důchodů důchodkyním, připomněl Martin Potůček. „Ale na důchodce – s jejich v průměru ještě nižšími důchody vdoveckými – jaksi pozapomněli. Že by zde neměl platit princip genderové rovnosti? A pokud tomu tak je, proč?“ ptá se.

ANO nabízí možnost průběžně sledovat své „důchodové konto“ a informovat se o výši budoucího důchodu.

„Možnost sledovat důchodové konto ve smyslu příspěvkově definovaných systémů virtuálních účtů je zajímavé, ale problém je, že nemáme příspěvkově definovaný systém (DC). Je tedy složité usuzovat, jaká dávka bude důchodci náležet v budoucnu, když budoucnost neznáme. Taková možnost průběžného informování je tak sice zajímavá, ale téměř o ničem nevypovídající,“ vysvětlil Brabec. Podobnou možnost ve svých programech přitom navrhují i Spolu a koalice Pirátů a Starostů.

ANO chce také motivovat zaměstnávání osob v důchodovém věku tím, že za každý odpracovaný rok navíc navýší důchody o 1,5 procenta. „Nyní se starobnímu důchodci, který pobírá plný starobní důchod započítává za každý odpracovaný rok 0,4 procenta výpočtového základu,“ připomněl Brabec.

„Pokud vezmeme jedince s průměrným důchodem a 40 odpracovanými lety, pak se jedná u procentní výměry o zvýšení o necelých 0,7 procenta, při započtení i základní výměry je to pak zvýšení o 0,5 procenta. Pokud má ANO na mysli zvýšení procentní sazby z 0,4 na 1,5 procenta, tak s tím se ztotožňuji, jelikož to je přesně stejné jako u pracujících jedinců před starobním důchodem a bylo by to takto spravedlivé,“ dodal.

Naopak dřívější odchod do důchodu u občanů z náročných profesí, který ANO rovněž navrhuje, podle Brabce nedává smysl: „Volba povolání je osobní věc.“

Podle Pavla Peterky dávají smysl návrhy na podporu soukromého spoření, kdy si každý ukládá své finanční prostředky na vlastní penzi. „V ideálním případě tak lidé odcházející do penze mají naspořeny alespoň nějaké finanční prostředky a nemusí být závislí na penězích od státu, popřípadě od ekonomicky aktivních, kterých bude vůči penzistům dramaticky ubývat,“ sdělil Novinkám.

„Vhodnost soukromého pojištění zřejmě neúmyslně podporuje i ČSSD, která ve svém programu hovoří o vytvoření právě takového fondu. Tento fond má být ve vlastnictví státu, má mít garantovaný výnos a má být odolný vůči inflaci,“ dodal.

Parametry představeného fondu jsou ale podle Peterky nereálné. „Slibují víc, než je stát schopen splnit. Garance alespoň dvouprocentního výnosu nad inflaci je extrémně drahým počinem. Problém je, že aby fond stabilně každý rok dosahoval výnosu 4 až 5 procent, aby mohl garantovat solidní výnos nad inflaci, musel by obsahovat řadu rizikovějších aktiv,“ rozvedl tyto problémy Peterka.

„Přitom rizikovost je levicí vyčítána soukromým fondům, kde si lidé mohou spořit na penzi. Platí ale, že nízké riziko rovná se nízký výnos. Podívejme se na výnosy desetiletých státních dluhopisů v EU. Žádný nedosahuje dostatečně vysokých výnosů. Aby bylo dosaženo zajímavých výnosů, pak bude třeba riskovat. Státní fond s vysokým výnosem za nízkého rizika je tak dalším planým předvolebním slibem. Leda by stát z daní garantované výnosy doplácel, což by ale bylo z pohledu veřejných financí extrémně náročné až nereálné,“ uzavřel Peterka.

Zřízení státního nebo veřejnoprávního přitom slibují i Piráti a Starostové.