Vítězný Fico opět může počítat s křeslem premiéra

V roce 2012 získala strana Směr 44,41 procenta hlasů a mohla sestavit zatím jedinou jednobarevnou vládu v novodobé historii Slovenska.

Předseda Směru povzbuzený tímto výsledkem kandidoval v roce 2014 na prezidenta, ale ve druhém kole přímé volby prohrál s Andrejem Kiskou dvacetiprocentním rozdílem. V roce 2016 však Směr opět zvítězil v parlamentních volbách a Fico se stal potřetí předsedou vlády.

Z funkce odstoupil v roce 2018 po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Volby v roce 2020 vyhrálo hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igora Matoviče a Směr skončil v opozici. Ve stejném roce Fica opustila skupina kolem Pellegriniho, která založila stranu Hlas. Preference Směru klesly na necelých devět procent a zdálo se, že Ficova hvězdná politická kariéra postupně končí.

K návratu trojnásobného premiéra na politické výsluní pomohla pandemie a chaotické vládnutí Igora Matoviče ze strany OLaNO, která vyhrála předešlé volby.

Fico zmatků využil a postavil se do čela odpůrců očkování, organizoval protesty společně s extremisty a jeho hlavním cílem se postupně stala prezidentka Zuzana Čaputová. Členové Směru s oblibou označují hlavu státu za „americkou agentku“ a „Sorosovo dítě“ (George Soros – americký miliardář pozn. redakce).

V průzkumech dlouho vedl Hlas Petera Pellegriniho, Fico ho ale posléze začal válcovat a dostal se do čela. Přispěla k tomu i jeho rétorika na téma válka na Ukrajině a migrace.

Po útoku Ruska na Ukrajinu se opakovaně vyjádřil proti vojenské pomoci Kyjevu a kritizoval protiruské sankce Evropské unie.

„Jsme proti dalšímu vyzbrojování Ukrajiny, protože prodlužování konfliktu vede pouze ke zbytečným obrovským ztrátám na lidských životech bez jakéhokoli posunu v řešení konfliktu,“ uvedl a vyzval k okamžitému zastavení bojů a jednání o míru.

Případné členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci považuje Fico za rizikový faktor pro celosvětový mír.