Trump s Bidenem jsou nejméně oblíbení kandidáti, které jsem zažil, řekl expert na americké prezidenty

(od našeho zvláštního zpravodaje)

V hovorech s Američany, které jsem tu potkal, se bez ohledu na stranické sympatie často opakovala jedna věc – měli pocit, že jejich země směřuje špatným směrem a málokdy byli s výběrem mezi prezidentem Joem Bidenem a exprezidentem Donaldem Trumpem spokojení. Je tohle v historii země ojedinělé?

Ta konstelace ojedinělá je. Naposledy se bývalému prezidentovi podařilo po předchozí volební porážce vrátit do úřadu v roce 1892, když byl zvolen exprezident Grover Cleveland, kterého v předchozích volbách porazil Benjamin Harrison. To si ale už nikdo nepamatuje.

Když mají lidé pocit, že jde země špatným směrem, a podle průzkumů si to dnes opravdu myslí většina Američanů, obvykle viní stávajícího prezidenta. Jenže teď mají v živé paměti i toho před ním, který kandiduje proti němu. A Trump s Bidenem jsou určitě dva nejméně oblíbení kandidáti, které jsem zažil.

Známý americký televizní komik Bill Maher se nechal slyšet, že poprvé v americké historii se obě strany modlí za to, že jejich kandidát do voleb umře. Oba jsou příliš staří. Oba jsou neoblíbení. A žádný z nich se už nezlepší. Ve chvíli, kdy je vám 70 nebo 80 let, tak už směr výrazně nezměníte.

Jak se tedy Američanům stalo, že nakonec vybírají mezi dvěma kandidáty, z nichž vlastně ani jednoho nechtějí?

Bylo období, kdy komentátoři otevřeně mluvili o předávání moci mezi Bushovými a Clintonovými. Jako by to byly soupeřící gangy nebo Montekové a Kapuleti z Romea a Julie. Bylo to zralé na nějaký velký otřes. A v republikánské straně se ten velký narušitel pořádku zjevil. Možná vyhodil všechno do povětří, ale přitáhl pozornost a měl kuráž.

A myslím, že u demokratů se vlastně začalo dít něco podobného. Všechno to okolo Black Lives Matter po hrozné vraždě George Floyda. Ty rychlé reakce, které to vyvolalo, i když to někdy moc nedávalo smysl – jako třeba osekávání policejních sil v oblasti sužovaných vysokou kriminalitou. Ale třeba se to pomalu začne usazovat. Ústava říká, že jeden člověk nemůže být zvolen víc než dvakrát. I když ústava říká hodně věcí.

Vidíte za tou změnou ještě něco jiného než dlouhou dominanci Clintonových a Bushových v americké politice?

Nechci vinit Billa Clintona, pracoval jsem pro předchozí administrativu George Bushe, kterého ve volbách porazil. Ale myslím, že tehdy se stala jedna věc. Nezávislý kandidát Ross Perot tehdy řekl, že Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) přesune pracovní místa z USA do Mexika. A tohle v povědomí lidí zakořenilo. Možná, že NAFTA byla pro zúčastněné země dobrá, možná ne, ale Clintonova administrativa ji schválila a její přínosy už lidem nikdy moc nevysvětlila.

A když nevysvětlujete, lidé začnou věřit. Obzvlášť v éře sociálních sítí. Biden už ani nic neslibuje, chybí slogan i plán. Nečekám, že bude se všemi sdílet plány ohledně Ukrajiny nebo Tchaj-wanu. Ale co ekonomika? Kde je plán, jak nás vrátit k růstu, který jsme měli dřív? A Trump? Říkají tomu trumpismus, ale nemá to žádnou ideologii. Prostě cokoliv řekne, je ta ideologie.

Mívali jsme prezidenty, kteří politicky začínali od středu a snažili se přesvědčovat další voliče. Jenže Trump ani Biden se ve skutečnosti nesnaží voliče přesvědčit. Chtějí dotáhnout k volbám co nejvíc svých lidí, aby byli zvoleni. A když je tohle vaše strategie, nejsou už pravidla tolik důležitá a začnou se hrát různé hry. Někde se ztíží hlasování, nějaké město se přesune do jiného volebního okrsku, někde voličům zkomplikujete přístup k vodě, když mají čekat ve frontě v horkém počasí. Strategie je snižovat účast voličů protivníka všemi způsoby a burcovat svůj tábor vztekem, aby volit přišli.

V klíčových lavírujících státech podle průzkumů již delší dobu vede Trump. I řada podporovatelů Bidena, s nimiž jsem mluvil, ho nyní vnímá jako outsidera. Má ještě reálnou šanci svůj úřad obhájit?

Ale ano. Máme na to pět měsíců, během nichž se může stát hodně jak v ekonomice, tak v mezinárodním prostředí. Klasická poučka z historie říká, že v dobách krize se lidé spíš semknou okolo prezidenta. Ale třeba s tím, co se děje na Blízkém východě, to platit nemusí. Uvidíme, jestli to skončí nějakou dohodou, nebo všechno ještě eskaluje a jak se s tím Biden vypořádá. Ale myslím, že na to nebude chtít příliš upozorňovat.

Zdá se mi, že Biden má v tomto dost omezený manévrovací prostor. Nyní z různých táborů čelí současně kritice, že je příliš proizraelský i příliš propalestinský.

No, je tu určitý počet muslimských voličů, kteří jsou soustředěni ve státech jako Michigan, Ohio, možná ve státech severního Středozápadu… Tam jsou z hlediska voleb důležité státy, ale není úplně jasné, jestli to celkově zásadně ovlivní výsledek voleb. A Biden teď ztratil i hodně podpory ze strany Židů. Vidí Ameriku, která drží za ruku spojence, jemuž poskytla zbraně, a přitom ho kritizuje a říká mu, jak má vést válku.

Už teď ale ztrácí podporu z druhého tábora. Může si vůbec dovolit podpořit Izrael víc?

Propalestinské demonstrace jsou často velmi intenzivní. Lidé, kteří hodně křičí, se určitě snáz dostanou do televize, ale hlasovat mohou jenom jednou. Myslím, že ta intenzita protestů mohla Bidenův tým vést k přecenění toho, jak velký názorový posun se v americké společnosti odehrál. Je pravda, že více Američanů má s pokračující válkou v Gaze větší pochopení pro palestinskou stranu. Ale Biden je teď mnohými vnímán jako někdo, kdo projevil slabost, a ztrácí respekt na obou stranách. Což pro něj může být vlastně vůbec to nejhorší.

Vidíte k tomu nějakou paralelu k této situaci v americké historii?

Nejbližší příměr, který mě napadá, je Jimmy Carter. To je velmi populární exprezident, který je dnes obdivován za své humanitární aktivity. Ale když byl v úřadu a řešili jsme situaci s rukojmími v Íránu, ztrácel podporu lidí, kteří si mysleli, že vůči ajatolláhově režimu není dost rázný. A pokaždé, když přitvrdil a snažil se na ně klást větší nároky, ztratil kontrolu zase nad něčím jiným. A pokaždé, když byl oslabený, využili toho proti němu v dalších propagandistických útocích.

Častý argument voličů Trumpa je, že za jeho vlády na tom USA byly ekonomicky lépe.

Říkají to často, aniž by to dokládali konkrétními ukazateli. Biden každopádně utratil spoustu peněz. Omlouvají to covidem. Ale ten skončil a utrácení ne. Vyčítali Trumpovi enormní deficit (v souvislosti s daňovými škrty – pozn. red.), jenže tímhle tempem o tenhle argument přijdou. A lidé už na to doplácejí – na cenách při nákupu v obchodech, při tankování na benzince nebo při návštěvě hospody. Američané by opět potřebovali získat trochu optimismu a víru, že se mohou mít lépe než jejich rodiče.

A to nyní v americké společnosti chybí?

Neměli bychom se tak cítit. Ve vědě a technologiích jsme dokázali velké věci, už dávno jsme dokázali dostat člověka na Měsíc. Byli by třeba inspirující prezidenti jako John Fitzgerald Kennedy nebo Ronald Reagan, kteří se dokážou dívat do budoucnosti. Bohužel Biden je velmi špatný prodejce a Trump je zase ten typ, který vám prodá váš vlastní kufr, aniž byste si všimli, že je váš a platíte za něj podruhé. Upřímně, z tohohle mám obavy. Vyrostl jsem v době, kdy prezidenti vyzývali další generaci, aby převzali pochodeň. Teď tuhle obměnu nevidím.

Velké téma amerických voleb je také migrace. Má některý z kandidátů lepší recept na řešení této krize?

Že ti lidé chtějí přijít zrovna sem, to je vlastně svým způsobem dobře. Kolik lidí se snaží dostat do Severní Koreji? Je ale také potřeba vynucování pravidel, fungující registrace, musíme vědět, kdo v naší zemi je a jestli jsou tu legálně. Není špatné mít imigrační kvóty. Protože když v zemi chce žít tolik lidí, nemusíme to potom zvládnout. Ale tohle všechno jsou naše problémy, je omyl z toho vinit imigranty.

Z republikánů se prakticky stala strana jednoho muže. Kdy měl naposledy nějaký americký politik na svou stranu takový vliv?

Nic mě nenapadá. Stal se z toho Trumpův kult. A politici čelí zastrašování. Pokud nebudou dělat to, co chce, postaví proti nim v primárkách nějakou celebritu, dá jí tuny peněz na kampaň a ona vyhraje. Jako v Alabamě (stranickou nominaci na senátora tam díky Trumpově podpoře vyhrál politikou nepolíbený fotbalový kouč Tommy Tuberville, který porazil exministra spravedlnosti Jeffa Sessionse – pozn. red.).

Za Trumpem ale také stojí množství velmi přesvědčených podporovatelů. Čím si je tak získal?

Jak se stane, že v zemích, z nichž vzešli jedni z největších myslitelů, plní stadiony takoví lidé? Hodně z toho, co Trump říká, ani nedává smysl, ale myslím, že je prostě dobrý bavič. A podle mě má i větší smysl pro humor než Biden. Ten by takové mítinky pravděpodobně ani nezvládl, ale on svým podporovatelům nenabízí nic. Přitom je to jeho úkol, přesvědčit je. Problém je, že kdyby Biden udělal krok směrem k některým republikánským představitelům, socialistické křídlo demokratů ho rozsápe. To je problém, který tu máme. Vlastně jsou tu čtyři strany.

Které to jsou?

Jsou tu tradiční demokraté, které reprezentuje i Biden. Pak je socialistické, nebo někdo říká progresivistické, křídlo jeho strany, které s ním chce otáčet jako s korouhvičkou. Na druhé straně enormně vyrostlo pravicové, populistické křídlo, kterému ani nemůžeme říkat konzervativní. Konzervativci věří v omezenou vládu, vyrovnané rozpočty a všechny tyhle nudné věci. Trumpisté si prostě chtějí vzít věci silou, jako to zkusili 6. ledna (vpád radikálních příznivců Trumpa do Kapitolu po prohraných volbách – pozn. red.). A pořád tu ještě, třeba mezi zákonodárci jednotlivých států, zbylo pár tradičních republikánů, pohrobků Bushe, Johna McCaina, kteří čekají, až se bouře přežene.

Nazrává situace k tomu, aby se otřásl tradiční americký systém, v němž voliči nakonec fakticky vybírají mezi dvěma kandidáty z řad demokratů a republikánů?

Většina lidí by si alternativu přála, ale víte, jaká je její historická úspěšnost. Můžou získat pět šest procent a připravit některého z favoritů o vítězství v důležitém státě. Teď má tuhle roli Robert Kennedy mladší.

Nejvíc se z kandidátů třetí strany vítězství přiblížil exprezident Theodore Roosevelt. Nezískal republikánskou nominaci v roce 1912, tak kandidoval za progresivisty. V počtu hlasů pak skončil druhý a umožnil vítězství Woodrowa Wilsona, protože dva republikáni si ve volbách konkurovali. Ale od té doby se mu nikdo ani nepřiblížil. A jeho všichni znali a byl to uznávaný hrdina. Teď si přeju, abychom takového třetího silného kandidáta měli. Aby Biden a Trump museli svoji kandidaturu trochu víc obhajovat.

Ve své úspěšné knize jste před lety bodově ohodnotil americké prezidenty podle konkrétních kritérií. Jak by si stáli Trump a Biden, kteří tam tehdy ještě zahrnuti nebyli?

Prvním kritériem byl charakter. U Trumpa je takový, jaký je. Tohle zdaleka není jeho první soudní proces. A ani nemluvím o všech těch sexuálních věcech. Je to všechno dohromady. Trump vždycky viní ostatní. Biden má také svá slabá místa, ale myslím, že se drží některých správných hodnot.

Další je vize. Nevím, jakou vizi má Trump. Silná vláda, pokud jsem u moci, a slabá vláda, pokud u ní nejsem? Biden vizi má. Je to vize utrácení. Představa, že voliče lze uplácet. Vezměte si snahu zrušit dluhy za studentské půjčky absolventů škol, kterým účtovali třeba 80 tisíc dolarů na školném za rok. Většina lidí, kteří se jim na odpuštění dluhu měli složit, přitom během celého života zaručeně vydělá třeba o dva miliony dolarů méně než oni. To je přece nehorázné. A vlastně taková vize něco vypovídá i o charakteru.

Další je kompetence. Panický útěk z Afghánistánu moc kompetentní nebyl. Nechali jsme tam lidi, kteří za nás nasazovali krk, a je teď těžké nám věřit. To je děsné. Ale také nemyslím, že je třeba moc kompetentní říkat lidem, aby si píchali injekce s dezinfekcí.

Pak je tam ekonomika. Možná, že ekonomika za Trumpa opravdu byla lepší. Demokraté to neradi přiznávají, ale pokaždé, když republikáni sníží daně, ekonomice to pomůže. Jeho škrty daly lidem peníze, které pak mohli utrácet.

Nakonec, národní bezpečnost a posílení národního étosu. U obou je to vlastně trochu selhání. Amerika by měla ve světě něco znamenat, a teď nemluvím o nějakém impériu. U zrodu naší země stálo heslo, že všichni lidé jsou si rovni. Ne že by to vždy skutečně byla pravda, ale ta myšlenka se začala šířit po celém světě. Pamatujete, když Reagan označil Sovětský svaz za říši zla?

Biden se v otázce Ukrajiny postavil na správnou stranu, ale schválení pomoci nemělo trvat skoro půl roku. Je to prezident USA a existují legislativní nástroje, jak na zákonodárce víc zatlačit a nenechat je být. Ale aspoň rozumí tomu, že jde o lidi na Ukrajině. Trumpovi je to jedno. Té jeho romanci s Putinem nerozumím. Možná to ani nemyslí vážně, nevím. Třeba je to první prezident, kterého budou někteří volit s nadějí, že nesplní všechno, co říká.