Americká armáda by měla ignorovat ženevské úmluvy, vyzývá Trumpův kandidát na ministra obrany

Americká armáda by se dle Hegsetha měla stát „nemilosrdnou“, „nesmlouvavou“ a „nesmírně smrtící“ silou zaměřenou na „vítězství v našich válkách podle našich vlastních pravidel“, cituje z jeho knihy deník The Guardian.

Prohlášení z Hegsethových knih vzbudilo obavy o budoucnost NATO, z eskalace napětí s úhlavním nepřítelem Izraele Íránem a ze zajištění beztrestnosti americkým válečným zločincům. Při Trumpově prvním funkčním období jej Hegseth přiměl omilostnit několik Američanů obviněných nebo usvědčených z válečných zločinů.

Podle výkonného ředitele Centra pro mír a diplomacii Toma Hilla Hegsethova nominace odráží, že si Donald Trump uvědomuje silnou podporu ze strany „křesťanského nacionalistického evangelického hnutí“. „Křesťanské nacionalistické voličské základně přes Hegsetha jako odměnu nabízí izraelskou politiku a předělání zahraniční politiky kolem Izraele,“ řekl Hill.

Hegseth v minulosti prosazoval americké působení v multilaterálních institucích a hlásil se k neokonzervatismu, než prošel tím, čemu sám říká „přeměna Trumpem“. „Proč nadále financujeme protiamerické OSN? Proč je islamistické Turecko členem NATO?“ ptá se ve své knize Americká křížová výprava vydané v roce 2020.

V téže knize Hegseth NATO kritizuje jako uskupení, které slouží jen k obraně Evropy. „NATO není aliance; je to obranné uskupení pro Evropu, zaplacené a podepsané Spojenými státy. Evropa už se nechala napadnout. Rozhodla se neobnovovat své armády a vesele se přisála na bradavku americké ochoty skutečně bojovat a vyhrávat války,“ napsal Trumpův kandidát na post ministra obrany.

„Obrana Evropy není náš problém; to už jsme udělali dvakrát. NATO je obstarožní, a aby byla svoboda opravdu chráněna, tak by mělo být zrušeno a přestavěno. A za to Trump bojuje,“ dodal Hegseth.

Nejvíce ovšem v rámci NATO konzistentně kritizuje Turecko. Tamní prezident Recep Tayyip Erdoğan podle něj „pouze sní o obnově Osmanské říše“ a je to „islamista s islamistickými vidinami Blízkého východu“. Podobně se vyjadřuje i o teroristických entitách, jako je Islámský stát, čímž podle Hilla oficiální spojence USA vykresluje jako nelegitimní.

Hegseth také ostře kritizuje OSN, kterou nazývá „zcela globalistickou organizací agresivně prosazující protiamerickou, protiizraelskou a protisvobodnou agendu“. „Jsou zde jedna pravidla pro Spojené státy a Izrael a druhá pro všechny ostatní,“ tvrdí v knize.

Jeho kritika OSN je spjatá s přesvědčením, že by USA svou zahraniční politiku měly stavět kolem Izraele. Toto přesvědčení také často dokládá náboženskou rétorikou spíše než diplomatickou. Právě podporu Izraele pak v Americké křížové výpravě představuje jako obnovu křížových výprav ze středověku.

„Naše současnost je velmi podobná jedenáctému století. Nechceme bojovat, ale stejně jako naši křesťanští druzi před tisícem let musíme. Potřebujeme americkou křížovou výpravu. My křesťané – spolu s našimi židovskými přáteli a jejich pozoruhodnou armádou v Izraeli – musíme pozvednout meč neomlouvaného americtví a bránit se,“ píše v této knize.

„Pro nás jako americké křižáky Izrael ztělesňuje duši americké křížové výpravy – ‚Proč‘ k našemu ‚co‘. Víra, rodina, svoboda a svobodné podnikání; pokud je milujete, naučte se milovat izraelský stát. A pak najděte arénu, kde za něj bojovat,“ dodává Hegseth závěrem.

Hillova perspektiva vůči Izraeli je zakořeněná v křesťanském fundamentalismu, jak podotkl i Hill. Rétoriku o křížových výpravách či svaté válce Hegseth, který má vytetované křižácké motto „Deus vult“ (Bůh to chce), obrací i proti „vnitřním nepřátelům“. Jako další tábory amerických hodnot pak krom Izraele označuje evropskou krajní pravici a lídry brexitu.

V letos vydané knize Válka proti válečníkům pak Hegseth dlouze vysvětluje, proč by americká armáda měla ignorovat ženevské úmluvy. Zmiňuje přitom vlastní zkušenosti z válek v Iráku a Afghánistánu.

„Klíčová otázka naší generace – otázka válek v Iráku a Afghánistánu – je mnohem komplikovanější; co dělat, když nepřítel nectí ženevské úmluvy? Odpověď jsme nikdy nedostali. Jen víc války. Víc obětí. A žádné vítězství,“ vzpomíná Hegseth před tím, než představí vlastní odpověď.

„Co kdybychom se k nepříteli chovali stejně, jako se chová on k nám? Nepřimělo by to druhou stranu přehodnotit její barbarství? Hej, Al-Káido, když se vzdáte, tak možná ušetříme vaše životy. Když ne, utrhneme vám ruce a nakrmíme s nimi prasata,“ navrhuje Hegseth.

„Prostě bojujeme s jednou rukou svázanou za zády a nepřítel to ví. Pokud jsou naši válečníci nuceni arbitrárně následovat pravidla a chce se po nich, aby obětovali víc životů proto, aby ze sebe mezinárodní tribunály měly lepší pocit, není prostě lepší, abychom naše války vyhrávali podle našich vlastních pravidel?! Koho zajímá, co si myslí ostatní země?“ ptá se čtenářů.

„Pokud naše chlapce, a měli by to být chlapci, vyšleme do boje, tak je musíme pustit z řemene, aby vyhráli. Musíme zlomit nepřítelovu vůli. Naši vojáci budou chybovat, a když k tomu dojde, tak bychom nad tím měli jednoznačně přimhouřit oči,“ uvedl Hegseth závěrem.

Hill ještě upozorňuje, že to, jak Hegseth z válečných neúspěchů konzistentně viní „liberální myšlenky“, odpovídá tomu, jak krajně pravicová hnutí, včetně nacistů a fašistů, vždy vinu z prohraných válek svalovala na své politické oponenty.