Zima: S cenami energií Fialova vláda selhala

Co vás napadlo, když jste si přečetl, že v Polsku zabíjela raketa v důsledku rusko-ukrajinské války, což by mohlo vtáhnout NATO do otevřeného střetu?

Vyděsil jsem se, protože další eskalace může vést ke třetí světové válce. Svět stojí na rozhraní velké krize, kde je to otázka zkoušky společenství EU a NATO. Ale co mně pořád chybí, je jednání o tom, jakým způsobem by ten konflikt mohl skončit.

Musí se pomáhat Ukrajině, trpícím. Vedle toho by měla probíhat diplomatická jednání. Každá ze stran pak většinou musí udělat určitý ústupek.

O čem chcete s Ruskem jednat?

Jak má válka skončit. Velkou chybu vidím v tom, že EU a NATO od roku 2014, kdy byl anektován Krym a vyhlášeny separatistické republiky, jednaly velmi laxně, anebo možná vůbec. Je to osm let, kdy mělo evropské společenství a NATO jasně říct, už ne. De facto tam byl zamrzlý konflikt, který vyeskaloval do agresivního útoku Ruska na Ukrajinu.

Ale o čem bychom se mohli dnes s Ruskem bavit?

O tom, jak ukončit válku, jaké budou podmínky pro to, aby válka skončila. Válka vlastně vzniká, když selže diplomacie.

Podmínky by měla určovat Ukrajina?

Ano, ale pod dohledem třeba USA nebo jiných velmocí, jako jsou Francie, Velká Británie. Musí se prostě vyvinout maximální úsilí a různě pomoct Ukrajině, musí se vést všestranná jednání, aby válka co nejdříve skončila.

Může skončit jinak, než že se Rusko stáhne z Ukra­jiny?

To asi ne, ale může se vést jednání, tak aby se Rusko stáhlo s co nejmenšími lidskými ztrátami.

Co byste dělal, kdybyste byl teď prezidentem?

Prezident má koordinovat s vládou a parlamentem společný postup a můj postoj by se nelišil od současného stavu. Jsem pro koordinovaný postup s EU a NATO.

Proč by vás lidé měli volit?

Lidé by se měli podívat, jakou mají kandidáti za sebou historii, tedy co řídili, jak se chovali, jak vystupovali. V posledních 15 letech jsem vedl velké instituce s bohatou mezinárodní spoluprací.

Posledních osm let jsem byl rektorem Univerzity Karlovy, kdy byla denní agendou jednání na univerzitě, s ministerstvy, vládou, politiky, vyjednávání o rozpočtu, manažerská práce při rozsáhlých stavbách, ale i bohatá spolupráce se zahraničními univerzitami a zástupci států z celého světa. Předtím jsem působil sedm let jako děkan první lékařské fakulty a od konce 90. let dodnes vedu Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky ve Všeobecné fakultní nemocnici, který jsem zakládal.

Co oproti vašim sokům nabízíte navíc?

Mám velkou životní zkušenost, celý profesní život působím zejména ve zdravotnictví. Jako lékař jsem zvyklý pomáhat lidem, setkávat se s nimi, naslouchat jim a vnímat jejich každodenní osudy. Druhá část mého života jsou pak studenti, výuka mladých lékařů a předávání poznání.

Nabízím osm let zkušeností s řízením instituce, která čítala 60 tisíc lidí s rozpočtem 13 miliard. Pět let jsem byl předsedou České konference rektorů, která pod mým vedením úspěšně prosazovala zájmy všech vysokých škol, a to zejména v jejich financování a financování vědy. Když se rozhlédnu, nevidím nikoho, kdo má takovou lidskou a manažerskou zkušenost.

Andrej Babiš řídí hodně velkou korporaci.

Tak pan Babiš ano, ale je to firma.

Petr Pavel měl pod sebou armádu.

Ale armáda je trošku jinak řízená.

A Danuše Nerudová také vedla univerzitu, byť menší.

Asi šestkrát menší. Podotýkám, že rektorem býváte zvolen zpravidla pro dvě funkční období a paní rektorka Nerudová má za sebou jenom jedno.

Navíc na Mendelově univerzitě v Brně její někdejší prorektor pro vědu, který kandidoval na rektora, rezignoval z etických důvodů. Když máte vedle sebe člověka, který je jedním z vašich nejbližších spolupracovníků, u něhož se zjistí, že tam jsou nějaké pochybnosti ohledně jeho publikačních aktivit, tak je to problém rektora.

Vy jste si také vybral za prorektora historika Martina Kováře, u něhož etická komise UK později konstatovala, že se dopustil plagiátorství. V tom je rozdíl?

Pan Kovář rezignoval.

Řekl jste, že byste chtěl rozdělený národ spojovat. Jak?

Setkáváním s lidmi, chtěl bych se bavit o vizi pro ČR, jak by se měla v různých oblastech rozvíjet, co dělat pro své občany, jak jim více pomáhat a být jejich bezpečným domovem. Řada politiků se soustředí pouze na velmi omezené časové úseky od voleb k volbám a ty máme skoro každý rok, takže politické strany se tomu nevěnují. Také bych rád lidem ukazoval pozitivní příklady.

A spojovat znamená setkávat se s lidmi nejen ve velkých městech, ale zejména v těch malých a na vesnicích, jejichž hlas není zdaleka tolik slyšet, jak by podle mě být měl.

Za pandemie se vám tato role moc nedařila. Vaše názory na boj s virem společnost rozdělovaly. Distancovala se od vás i vědecká rada vaší přírodovědecké fakulty.

Toto je dobrý příklad, abychom se podívali na to, že Tomáš Zima nepodlehl mainstreamu. A co jsem říkal, se naplnilo. Říkal jsem, že s covidem se budeme muset naučit žít.

Ale to ještě nebyla vak­cína.

Ano, ale kolik lidí se teď očkuje a kolik očkovaných lidí mělo covid? Také jsem řekl, že se imunita získává očkováním a také že se získává tím, že se s virem setkáte. To je prostě přírodní zákon, ten neobejdete.

Pro očkování jsem vždycky byl, jen jsem říkal, abychom napřed očkovali seniory a rizikové občany, protože ti jsou mnohem rizikovější než pětadvacetiletý člověk.

Už dlouho je obecná vědecká shoda, že promořování je přinejmenším neetická záležitost, protože…

Ale já jsem neříkal, že má někdo s covidem jít mezi lidi a někde to na ně plivat. Říkal jsem, že lidé získají imunitu tím, že prostě ten vir dostanou.

A někteří umřou.

Někteří umřou a někteří neumřou.

S covidem zemřelo přes 41 tisíc lidí.

Neříkal jsem, že lidé mají umírat. Říkal jsem, že se získá imunita. Tím, že se nakazíte. Proč tady média letos psala zase o tom, kolik tady bude desítek tisíc nakažených, a bylo to nakonec pár tisíc? Vy jste to možná nepsali, ale už kolem prázdnin zase začala média psát, že přijde pandemie.

Že se získává imunita nakažením, se ví. Ale když zazní toto tvrzení při pandemii covidu, zní to jako výzva k promořování. A stal jste se autoritou pro ty, kteří popírali závažnost covidu a kteří bouřili vůči protiinfekčním opatřením.

Toto nespojujte, to jsem nikdy neřekl. Byl jsem pro očkování, dodržování karantény, ale nedodržovat nesmysly, jako je chodit s rouškou v lese. Takové nesmysly tady byly.

Ale lidé si vaše obecné teze vyložili tak, že je správné se promořovat.

Pokud novináři ta slova překroutí, tak z toho vznikne takovýto nesmysl. Ale já přece říkám pravdu, i když se to mainstreamu v té době nelíbilo. Řada lidí se tady bála tu pravdu říct. A to, že to pak bylo různě dezinterpretováno, za to nemohu.

Připouštíte, že sjednocovat se vám tehdy nedařilo?

Říkal jsem pravdivé informace, které se naplnily.

Očividně by k tomu bylo zapotřebí ještě nějakých vyšších diplomatických schopností, nemyslíte?

Záleží na tom, jestli to lidé chtějí slyšet, a řada lidí to slyšet chtěla. Spousta lidí byla strašně vyděšená a řada lidí bohužel zemřela také proto, že nešli do nemocnice nebo se nedostali do zdravotnického zařízení, protože se báli, že se nakazí.

Řada lidí zemřela v důsledku sociální izolace. Seniorům se často zhoršila hybnost, protože nechodili. Ještě teď máme obrovské důsledky v oblasti duševního zdraví, kdy mnoho lidí trpí depresemi, a to i mladí lidé, protože u nás byla sociální izolace velmi dlouhá.

Máme nárůst rakoviny v pokročilých stadiích, protože se zanedbala péče nebo lidé nechodili na prevenci.

Ale covid už lidi nezajímá. Zajímá je, jak zaplatí plyn a elektřinu, jestli budou mít na jídlo, na doplatek na lék. To je v tuhle chvíli zajímá nejvíc.

Ohroženi jsou senioři nebo matky samoživitelky. Proto třeba říkám, že by senioři neměli doplácet na léky, které jsou na předpis. A měla by se řešit dostupnost obědů ve školních jídelnách pro mnohem víc dětí.

Jestliže vám mnohonásobně vyskočí ceny energií a plynu, a v případě elektřiny úplně bezdůvodně pouze kvůli liknavosti vlády a polostátní firmy ČEZ, tak je to špatné.

Co byste dělal v roli prezidenta?

Už na jaře bych se každý týden ptal, proč vláda nekoná. Proč konala vláda ve Francii, která zestátnila polostátní energetickou firmu? Proč jiné vlády už dávno zastropovaly ceny energií a naše o tom rozhodla až v září?

Na Slovensku teď mají levnější energii než my. Jak to, že v Chorvatsku je nižší cena energií než u nás? To, že jsou ceny energií v EU nižší, beru jako selhání vlády. I zastropování ceny je v EU nižší.

Jsme země, která vyrábí elektřinu levně, má dostatečné zdroje, a prodáváme ji do zahraničí, protože máme přebytky. Přesto je elektřina pro spotřebitele jednou z nejdražších v Evropě. To, že bude problém s dodávkami plynu, bylo jasné od počátku ruské invaze. A je chyba, že se v minulosti více zdrojů pro dodávky plynu neřešilo.

Ale co s tím může dělat prezident?

Každý týden bych se ptal vlády, co dělá pro občany ČR v této kritické situaci, protože řada lidí teď řeší vážné existenční problémy.

Takže byste si zval ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu (STAN) na kobereček, případně byste doporučoval premiérovi jeho odvolání?

Kdyby nekonal, tak ano, a řekl bych to do veřejného prostoru. Jestliže někdo nepracuje a nehájí zájmy občanů ČR, tak by si tam pan premiér měl udělat pořádek. Přece za něco zodpovídáte a jste představitel volený lidem, tak máte dbát zájmu občanů, samozřejmě v kontextu Evropy a našich partnerství. Ale když někdo nepracuje, tak se na to nebudete mlčky dívat.

Jak byste byl aktivní s prezidentskými vety?

To je až poslední prostředek, který máte. Mají se přece přijímat zákony, na kterých je velký společenský konsenzus. A zase je to otázka jednání s poslanci, se senátory.

Parlament snad nemusí přijímat zákony, které se líbí většině společnosti.

Parlament reprezentuje společnost, takže asi nebude přijímat zákony proti lidem.

Jako třeba zvýšení daní?

Zvýšení daní se nikomu nelíbí, ale když se daně dobře investují třeba do vzdělání či zdravotnictví, tak to lidé pochopí.

V zákoně o daních se ale nepíše, jak s nimi bude naloženo.

Dobře, ale prezidentské veto je velmi ojedinělý nástroj, a vlastně svědčí o selhání komunikace.

Jmenoval byste ministry na návrh premiéra bez průtahů?

Setkal bych se určitě s nominovanými ministry a snažil bych se je jmenovat rychle a neprodleně. Ale pokud bych u někoho měl pochybnost o jeho pracovní výkonnosti a zkušenostech, tak bych chtěl i ve veřejném prostoru slyšet, proč tento člověk se má stát ministrem. Někdy totiž ty nominace zavání politickým handlem.

Takže nesnažil bych se stoprocentně vyhovět, ale na druhé straně bych očekával, že premiérem navrhovaní lidé budou kvalitní osobnosti znalé ve své oblasti nebo alespoň rámcově. Ale když při rozhovoru zjistíte, že kandidát třeba vůbec nemá elementární přehled, tak na to premiéra musíte upozornit.

Ale pořád je to politická nominace.

Nominant musí být hlavně kvalitní osobnost, která bude dobře hájit zájmy ČR. Máme tady třeba paní ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), která se mnoho let věnuje problematice bezpečnosti a je to velmi kvalitní ministryně. Pak je tam Mikuláš Bek (STAN), ministr pro Evropu, který jako rektor Masarykovy univerzity má za sebou četné mezinárodní zkušenosti.

Ministr přece má být vizitkou dané politické strany a vlády. Tak předpokládám, že premiér přijde s takovými návrhy, nad kterými prezident zaplesá.

Milostí byste rozdával více, nebo méně než Miloš Zeman?

Záleží samozřejmě na situaci, ale pro mě jsou rozhodující zdravotní a sociální důvody a bezúhonnost toho člověka v minulosti.

Zamýšlel byste se nad vyhlášením amnestie?

Ta se při nějakých výjimečných věcech uděluje, ale měla by se týkat bagatelní trestné činnosti nebo neúmyslných činů či tam, kde je krátká délka trestu. Pak by se mohla týkat vězňů ve vysokém věku a podobně.

Vyznamenal byste bratry Mašíny?

Vedl bych o tom historickou diskusi. Ten příběh znám a jeví se mi to tak, že mezi těmi, kteří byli při jejich útěku zabiti, nebyli představitelé komunistického režimu. Byl to účetní a strážmistr. Kdyby to byl tajemník okresního výboru strany nebo náčelník místní policie, tak je to nějaký boj proti režimu. Ale toto byli nevinní lidé, kteří normálně pracovali.

Na kolik peněz předpokládáte, že vás kampaň vyjde?

Nadále jednám se sponzory. Někteří čekali, zda budu mít podporu od senátorů nebo podpisy od občanů. Předpokládám, že kampaň bude stát do 10 mi­lionů korun (zákonný limit je 40 milionů pro první kolo). Všechno najdete na transparentním účtu.

Kolik už jste utratil za kampaň?

Kolem dvou milionů. Z vlastních prostředků asi 350 tisíc.

Dosud je vaším největším sponzorem Jiří Malúš, dříve podnikající v zemědělství, někdejší obchodní rival Andreje Babiše, který vám přispěl půlmilionem korun. Proč?

Protože se s Jiřím Malúšem znám asi třicet let. A vůbec tam nehledejte nic ohledně toho, že byl rivalem Andreje Babiše. Jiří Malúš je můj kamarád.

V poslední době se hodně propírá komunistická minulost aktuálních favoritů voleb. Není to i u vás handicap?

To musí posoudit voliči. Byl jsem členem strany, byl jsem aktivní v SSM, v městské vysokoškolské radě. A byl jsem ten, který podepisoval žádost na ONV Prahy 2 o povolení shromáždění na Albertově 17. listopadu 1989, díky čemuž se tam pak sešlo tolik lidí a díky čemuž dnes žijeme v demokracii a svobodě. A mám pocit, že jsem jako jediný z kandidátů na Albertově v roce 1989 byl.

To jste byl v SSM po boku Martina Mejstříka a Moniky Pajerové. Proč jste se také nestal studentským vůdcem?

Když jste předsedou SSM, tak se nemůžete stát studentským vůdcem. To by bylo rychlé překabátění. Ale v neděli 19. listopadu jsem předal stávkovému výboru klíč od fakultního výboru SSM a řekl jsem jim: „Užívejte tyhle prostory, jsou vaše.“

Když si to shrneme, nevypadá to, že peněz na vítězství máte dost, ve veřejném mínění také nejste na výsluní, tak je otázka, proč do toho jdete?

Protože si věřím. Jakmile začnou předvolební debaty, budu seznamovat veřejnost se svými názory, jak už činím od jara. Neměl jsem zatím v některých médiích dostatek prostoru. Jednoznačně sázím na debaty a diskusi.

Nebylo by lepší ty peníze dát třeba na charitu, odstoupit a podpořit jiného kandidáta?

Prostředky na charitu dávám mnoho let. Nepočítám s tím, že bych odstoupil.

Koho byste podpořil ve druhém kole?

Kandidáty chci slyšet v debatách a podle toho se rozhodnu.