Z odmítnutých kandidátů má největší šanci na návrat Diviš, míní právník

Někteří občanští kandidáti chtějí napadnout rozhodnutí ministerstva vnitra, které odmítlo jejich registraci poté, co jim vyřadilo vadné podpisy, a kvůli tomu nedosáhli na hranici 50 tisíc podpisů. Jaké mají šance na úspěch?

Největší šanci má podle mě Karel Diviš, který téměř splnil minimální kvorum 50 tisíc podpisů (po vyřazení neplatných podpisů mu chybělo k dosažení hranice 116 podpisů). Toho by mohla i drobná korekce dostat do hry. Pak se logicky šance snižují.

Mohlo dojít k chybě při počítání hlasů na ministerstvu. Od administrativní chyby přes početní chybu až po vyhodnocení toho, jestli hlas vyřadit, nebo ne. Do určité míry je to mechanická práce.

Pochybnosti bych neměl u krátkosti lhůt pro podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí ministerstva vnitra. Celkem máte pět dnů od vyvěšení rozhodnutí na to, abyste podala opravný prostředek. Soudy už dříve uvedly, že je to v souladu s tím, že je potřeba plnit časové limity. Nemyslím, že tady by byla šance na úspěch. Stejně tak bylo opakovaně rozhodnuto o tom, že 50 tisíc občanských podpisů je adekvátní a není to nic neústavního.

Ministr vnitra Rakušan otevřel debatu, zda nezpřesnit některé pasáže zákona. Je to potřeba?

Jako zvláštní se jeví tříprocentní hranice chybovosti, pod kterou když se dostanete, tak vám odečtou jen neidentifikovatelné podpisy. Když ale tuto hranici překročíte, kontroluje se druhý vzorek, a když se vám u něj stane podobná věc, odečte se vám z celku, tedy i z těch nekontrolovaných podpisů, průměr chyby.

To je podle mého názoru závažný problém u kandidátů, které to z volby vyřadí. Zasahuje to do jejich práv na základě nějakého odhadu a zasahuje to i do pasivního volebního práva voličů, kteří přijdou o svůj hlas.

Někde ale hranici nastavit musíte.

U vyřazených kandidátů by hranice být neměla, ale měly by se hlasy zkoumat dál, dokud se nedojde do rozhodného stavu. Jsem přesvědčen, že kandidát, který nedosáhl potřebného počtu hlasů jen proto, že byl statisticky vyřazen, ale pořád má dostatečné množství nepřezkoumaných podpisů, by měl mít šanci, aby byly přezkoumávány i další podpisy. Statistická kontrola volitelnosti je asi dobrá, ale slouží podle mě jen jako vodítko. U sporných kandidátů to nepovažuji za správné.

To, že se u nich našel tak vysoký podíl neidentifikovatelných podpisů, zavdává pochyby. Proč nestačí zkontrolovat dva vzorky?

Stačily by, kdyby jejich výsledky vyšly víceméně stejně. Odchylky mezi nimi jsou ale tak vysoké, že nám to dokazuje opak. Že i náhodný výběr vzorků vede k tomu, že jsou různě validní a kvalitní.

Může tedy dojít k tomu, že narazím náhodou na mimořádně špatný vzorek, který mi poté vyřadí kvalitní hlasy, které nebyly přezkoumávány. Toto riziko chyby nestojí za to, aby byl kandidát vyřazen ze hry. V tuto chvíli tak ale postupovat nemůžeme. Je otázka, zda by ministerstvo vnitra nemohlo přezkoumat všechny vzorky nad rámec zákona.

Zvýhodňuje podle vás ministerstvo kandidáty, kteří opřeli svou nominaci o podpisy zákonodárců? Tím, že uznává, pokud se podepíšou pod vícero kandidátních listin?

Paragraf 21, odstavec 2 zákona o volbě prezidenta říká, že poslanci nebo senátoři mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Z toho bych dovodil spíše to, co říká NSS, tedy že každému senátorovi, potažmo poslanci, přísluší podepsat pouze jednu listinu, byť je to formulováno v množném čísle.

Připadalo by mi ale správné, aby popis nebyl takto selektivní. Souhlasím v tomto s praxí ministerstva vnitra. Dává to podle mě větší prostor, aby se volební klání odehrálo na očích veřejnosti, a ne zákulisním jednáním v parlamentu. Podporuje to soutěž.

Nejednalo tedy ministerstvo v rozporu se zákonem, když registrovalo uchazeče, kterým podepsala listinu část shodných senátorů?

Jak ale chcete vybrat, komu přidělíte duplicitní hlas? Platí pravidlo, že při pochybnostech se postupuje ve prospěch kandidáta. Zneplatnit všechny ministerstvo taky nemůže. Pořád je to ale jen výklad.

V zákoně se mluví o skupině poslanců či senátorů, což někdo může vyložit i tak, že shoda by musela být v celé skupině podepsaných.

Za bernou minci bere ministerstvo datum podání kandidátní listiny. I proto uznalo listinu paní Rohanové, která ji podala už loni 21. října 2021 a měla na ní podpisy tehdejších poslanců, kteří už mandát nemají. Mělo by se zpřesnit v zákoně i to, odkdy se smějí kandidátní listiny podávat?

Datum podání listiny vnímám jako kompromis mezi různými hraničními lhůtami. Je to dáno výkladem příslušného paragrafu. Pokud poslanec v době podání kandidátní listiny, kterou podepsal, už není poslancem, tak se k tomu nepřihlíží.

Nějaké datum stanovit musíte a nemůžete někoho postihovat, pokud se chová podle pravidel, byť pravidlo je hloupé. Možná že doslovná formulace by všem pomohla.

Interpretačně bych tu kandidátku nepřijal, pokud je datovaná před vyhlášením voleb (předseda Senátu Miloš Vystrčil vyhlásil termín 27. června). Pokud ale ctíme pravidlo, že v pochybnostech se má postupovat ve prospěch kandidáta, tak i ona má šanci uspět.

Kdo může rozhodnutí ministerstva napadnout u soudu?

Ti, kteří předkládají kandidátní listiny (zmocněnec), a samotní kandidáti. Občané rozhodnutí napadnout nemohou. Jako kandidát můžete napadnout svoji neúspěšnou kandidaturu nebo ty, kteří byli naopak úspěšní.