Sociolog: Za úspěch Pavla může hlavně Babiš

Náš model ukazoval na 68 procent. Říkali jsme také, že maximum je 71 procent, takže jsme na horní hranici našeho odhadu. Nicméně odhadování voličské účasti je supersložité.

Když se podíváme na to, že jsou lidé, kteří přišli volit buď jenom v prvním kole, nebo jenom ve druhém kole, tak se budeme blížit k 80 procentům. A to už je ve společnosti úplné maximum. Je tady totiž zhruba 20 procent lidí, kteří se o politiku vůbec nezajímají, ať už pro to mají ekonomické důvody, nebo zkrátka rezignovali na občanskou participaci. Takže tomu maximu jsme se velmi přiblížili.

Petr Pavel by vyhrál i při mnohem nižší volební účasti. Je to tím, že Andrej Babiš měl svůj strop poměrně nízko nastavený. I při nízké účasti by měl Pavel kolem 60 procent.

Ale Andrej Babiš má silnou podporu tradičních voličů hnutí ANO, a tak měl mírnou výhodu při nízkých volebních účastech. Vysoká volební účast mu tedy nepomohla.

V České republice je téměř 15 tisíc okrsků, které dokážeme pomocí statistických metod rozdělit na skupiny podobných okrsků. A díky tomu dokážeme predikovat, jak to dopadne v těch nesečtených.

Když máte na začátku volební výsledky z jednoho procenta sečtených okrsků, tak jsou velmi vzdáleny finálnímu výsledku. Nejdříve jsou totiž sečteny okrsky z malých obcí nebo okrsky s nízkou volební účastí. Tam se volí jinak než ve velkých městech.

Naopak v posledních pěti procentech jsou koncentrována velká města jako Praha, Brno, Ostrava a Plzeň, kde bývá vysoká volební účast, a proto často nejsou výsledky až do poslední chvíle zřejmé.

Je to tak. Tentokrát se bude všude říkat, že se průzkumy strefily, ale je třeba zopakovat, že průzkum není predikce výsledku voleb. Predikce chtějí spíš sázkové kanceláře, aby si mohly stanovit svoje kurzy. Průzkumy jen odrážejí náladu ve společnosti v době sběru dat.

Klíčem k pochopení, proč už se to moc nepohnulo, je podle mě v osobě Andreje Babiše. Když se podíváme na dlouhodobé časové řady, tak jeho nepřijatelnost ve veřejnosti je kolem 50 procent, a to od začátku roku 2022. A ta se neměnila. Neměnila se s tím, když vláda byla v krizi, neměnila se, když vstoupil do kampaně s přívětivou tváří, a nezměnila se ani po tom, když vystartoval s kontroverzními billboardy a agresivní rétorikou.

To je zřejmě důvod, proč se nic zásadního nezměnilo, protože veřejnost měla představu o Andreji Babišovi poměrně jasnou. Zároveň šlo o dva poměrně rozdílné kandidáty. Zatímco mezi názory například Danuše Nerudové a Petra Pavla člověk, který politické dění nesleduje na každodenní úrovni, neviděl moc velký rozdíl, takže by pro něj bylo složité se rozhodnout.

Ale v tomto souboji to bylo poměrně jasné. Je spíš zajímavé, že vůbec tým Andreje Babiše do této volby šel. To se asi nikdy nedozvíme, jak to finální rozhodnutí padlo, ale tato data o nepřijatelnosti měli vždycky a mají i velmi dobrý analytický tým.

Bezvýchodnost situace museli vidět. I proto byla u některých komentátorů a analytiků značná nejistota, protože předpokládali, že mají něco v kapse, protože jinak to nebylo racionální rozhodnutí.

Z hlediska strategie mu nic moc jiného nezbývalo. Politika se často přirovnává ke sportu a není to zas tak vzdálené v tom smyslu, že tam taky používáte nějakou taktiku. Ve sportu ji dělá třeba trenér a tady ji dělá daný strategický tým.

A vzhledem k tomu výsledku, kdy získal 2,4 milionu voličů, mu musíme dát za pravdu, že to je pro něj docela nadějný výsledek pro příští sněmovní volby. Ale je třeba říct, že sněmovní volby mají úplně jiný charakter, jiná pravidla a je tam jiný princip, podle kterého volíte.

To je předčasné soudit. Je několik úrovní, na kterých to můžeme posuzovat. V očích veřejnosti určitě může být posílen, protože dokázal zjevně oslovit i třeba tradiční voliče SPD nebo aspoň část tradičních nevoličů. A teď je otázka, jestli si to dokáže udržet do roku 2025, kdy by měly být sněmovní volby.

Druhá úroveň je stranická, kde, pokud by utrpěl takovouto porážku předseda jakékoli politické strany jiného charakteru než postavené na lídrovství jedné osoby, tak by se asi diskutovalo, jestli je jeho situace udržitelná, nebo má rezignovat. Ale tady se asi nic neděje.

A pak je tu třetí rovina, do které nevidím a je mimo moji specializaci. Často se podceňuje samotné rozhodování Andreje Babiše jako osoby, ale to má obrovský vliv. On se může cítit povzbuzen, ale taky víme, že to je člověk, který velmi těžce snáší porážky. To ho může demotivovat. Už před sněmovními volbami jsme viděli úvahy, že by se třeba stáhl z politiky.

To jsme viděli v případě Bohuslava Sobotky. Když končila jeho vláda, tak to bylo hodně poznamenané tím, že Bohuslav Sobotka už prostě evidentně nechtěl pokračovat. Došlo tam asi k osobnímu vyhoření, ale to zatím u Andreje Babiše nepozorujeme. Příští týdny ukážou.

Nepovedlo, protože se mimo jiné nepovedlo ani získat explicitní podporu SPD. A to je taky důležité, protože pro tyto voliče je podstatné, co řekne Tomio Okamura.

Na druhou stranu část voličů SPD kvůli slabému výkonu Jaroslava Bašty zejména v debatách získal Andrej Babiš už v prvním kole. Ty se mu asi podařilo udržet.

Vlastně ani není moc jasné, koho těmi billboardy chtěl oslovit. Ale jeho situace byla velmi složitá a opravdu jeho týmu nezbývalo než hrát vabank. Opět řečeno sportovní terminologií, Andrej Babiš byl vyzývatel, ten, co se snaží provokovat, hledat chyby v kampani Petra Pavla a případně na tu chybu naskočit. Akorát tým Petra Pavla žádnou zásadní minelu neudělal.

Do značné míry ano, a to proto, že s každou skupinou komunikujete zpravidla jiným kanálem. Některé skupiny sledují třeba jen určitý typ médií, některé vůbec nic, ale třeba jen sociální sítě. To nějaký efekt mívá.

Ale je tady otázka, jestli to, že opravdu musel hrát na několik stran a na několik skupin, mu pomohlo. Třeba debaty, které sledoval mix veřejnosti napříč politickým spektrem, protože měly obrovský zásah, a potom i jejich echo, tedy to, jak se o nich psalo, povídalo v práci. Myslím si, že část lidí vnímala silně tu nekonzistenci, kterou v některých vyjádřeních měl. A to mu rozhodně nepomáhalo.

Takovouto analýzu nemáme. Mapovali jsme lokality s vysokým podílem exekucí. U nich víme, že podíl exekucí má velký vliv na volební účast. A to takový, že za každé procento lidí v exekucích volební účast o víc než jedno procento klesne. A v obcích, kde je třeba 13 procent lidí v exekuci, přibývá podpory Andreje Babiše.

Jestli mám dobré informace, tak v první fázi milostivého léta bylo oddluženo 20 tisíc lidí. To je úplně marginální. Ale tady nelze úplně interpretovat exekuce a podporu Babišovi jako příčinu a následek.

Ty voličské mapy vypadají 30 let velmi podobně. A vždycky si politici po volbách řeknou, že v tom Ústeckém kraji to je hrozné a že s tím musí něco udělat. Hodně se o tom píše asi tak 14 dní a pak se na to zapomene a nic se neudělá.

Ale on to je extrémně složitý problém. Například Německo do složitého regionu Saska nasypalo obrovské peníze a ten problém se vyřešil jen částečně. I tam je velký odliv vzdělaných lidí a relativně vysoká podpora AfD.

Problém tkví v tom, že na individuální úrovni je vítězná strategie se z toho regionu odstěhovat. Tím pádem tam nezůstává tolik pracovních příležitostí, takže do budoucna se ta situace výrazně nezlepší.

Nezaměstnanost jde ruku v ruce s exekucemi, ale nemá až takový vliv na podporu Andreje Babiše. Nicméně obojí je spíš důsledek strukturálního znevýhodnění daných regionů a mikroregionů. A není to problém jenom třeba Ústeckého kraje. Když se podíváte na volební mapu zejména z prvního kola, je to hodně výmluvné.

Na rozhraní Středočeského kraje s okolními kraji je například prstenec, který jednoznačně volil Andreje Babiše. To jsou oblasti takzvané vnitřní periférie, odkud je to všude daleko, kde často třeba nebyly dlouho opravené silnice, protože se kraje nedokázaly dohodnout, čí to je vlastně cesta, a podobně.

Ještě je tu jedna důležitá věc. Lidé, kteří jsou přímo v exekuci, nebo jsou přímo v nezaměstnanosti, mají výrazně nižší pravděpodobnost, že vůbec půjdou volit. Čili je pravděpodobná jako správnější interpretace, že lidé z obcí, kteří vidí sociální problémy, ale přímo jimi netrpí, jdou volit Andreje Babiše.

A těch důvodů je celá řada. Může to být tím, že toho druhého kandidáta vesměs neznají. Druhá část lidí si zase pamatuje, že za vlády Andreje Babiše se měli opravdu lépe. Můžeme se intelektuálně přít o to, jestli za to mohla globální konjunktura, nebo Andrej Babiš. Ale faktem zůstává, že část lidí to připisuje jemu.

A když třeba přidal tisícovku na důchodech, tak v momentě, kdy máte důchod 14 tisíc a osm tisíc činí vaše fixní výdaje na léky, bydlení a základní potraviny, tak tisícovka je něco, co na svém životním standardu poznáte. Ale to nepoznáte, když máte jako pracující člověk příjem 50 tisíc a potom máte 51 tisíc. Ale pro lidi, kteří mají nižší důchody, to je významná změna.

Koukali jsme se na zastoupení lidí v dané obci s vysokoškolským vzděláním a tam ve všech skupinách vyhrál Petr Pavel. Tyto faktory jsou vzájemně propojené. Pokud máte nízké vzdělání, máte nižší šanci na to, že budete mít vysoký plat. Pokud máte nízký plat, nízké příjmy, máte vyšší riziko, že budete v exekuci a tak podobně.

Nebylo a už dlouhodobě ukazujeme, že ten problém není souboj venkova proti městu. Taky říkáme, že společnost není rozdělená na dva tábory. Dokazujeme to na řadě dat a nejsme jediní. A i tady se ukázalo, že ve všech velikostních kategoriích obcí zvítězil Petr Pavel.

Samozřejmě v Praze měl Pavel podporu tří čtvrtin voličů, ale jinak ta vůle volit někoho jiného než Andreje Babiše byla napříč všemi různými skupinami obcí.

A taky musíme říct, že i v Praze jsou velké rozdíly, řekněme, mezi vilovými čtvrtěmi a sídlišti, což platí i pro Ústí nad Labem, Brno, Plzeň. Je také velký rozdíl mezi malou obcí v zázemí měst a malou obcí třeba v Jeseníkách.

Velká část toho úspěchu byl samozřejmě Andrej Babiš. Kdyby třeba Petr Pavel postoupil do druhého kola s Danuší Nerudovou, tak by situace byla úplně jiná a volební účast by byla pravděpodobně o dost nižší, kolem 60 procent. Byl by to velmi těsný souboj. Pro spoustu lidí by kandidáti byli programově těžko rozlišitelní ve smyslu světonázoru. A dali by víc na nějaký poslední dojem. Ta volba by byla mnohem nepřehlednější.

No úplně všechny. Už v prvním kole měl velmi silnou voličskou základnu u lidí v produktivním věku. Kde vítězil Andrej Babiš, bylo u lidí nad 60 let, ale i tam jeho náskok byl 54 procent ku 46. Takže nebyl schopný masivně oslovit ani skupinu, ve které má hnutí ANO velmi silnou podporu. To bylo dané prostě tím, že narazil na svůj strop svého potenciálu, protože je osoba, která hodně polarizuje.

Uvažovat o české společnosti jako o polarizované na dvě barikády je strašně zavádějící a analyticky je to něco, co vám znemožňuje společnosti porozumět. Jsou situace, kdy je společnost natlačená do binární volby, jako je druhé kolo prezidentských voleb. Viděli jsme to i u očkování. Tam vlastně nemáte jinou možnost.

Nicméně těch typicky českých linií je několik, řekněme 20 relevantních. A určitě to není tak, že by byla skupina učebnicových sociálních demokratů nebo populistů nebo komunistů a třeba zarytých liberálů. To se děje jen u profesionálních politiků, kteří do značné míry musí být srozumitelní navenek pro potenciální voliče.

A v tomhle česká společnost spíš odráží i ten systém vládnutí, který je z jedné strany trošičku nepřehledný, z druhé strany je plný různých regulačních mechanismů. Je tady velká dělba moci a ostatně ten multipartajní sněmovní systém a zároveň otevřený novým politickým subjektům ukazuje, že společnost uvažuje ve výsledku spíš mnohorozměrně.

Je užitečnější si představovat společnost jako rozbíjenou na střípky než jako dvě válčící barikády, protože potom ztrácíte schopnost společnost pochopit a jste zamknutý v nekonečném konfliktu, který ale není pravdivý.

Zároveň je pravda, že prezidentská volba takový konflikt vždycky vyostří, kdy je společnost natlakovaná jak Papinův hrnec, ale tu emoci nemůžete udržet dlouho. Za několik týdnů potřebuje energii upustit a vrátíme se do normálního stavu.