Nerudová: O nepříjemných tématech vláda nemluví

Podle posledního průzkumu jste v první trojici kandidátů. Za Andrejem Babišem a Petrem Pavlem jste v těsném závěsu. Jak moc dáte na průzkumy?

Myslím, že je potřeba se dívat na každý výzkum samostatně. Vždycky se řídím trendem, to je nejdůležitější indikátor. Ukazuje se, že strategie, kterou jsme nastavili, funguje. Výsledek beru s velkou pokorou. Je za tím spousta práce, tisícovky podaných rukou, vyslechnutých lidských příběhů i pomoc asi 1700 dobrovolníků.

S Petrem Pavlem cílíte na podobné voliče. Proč by měli lidé podpořit vás?

Od dvou zmíněných pánů se odlišuji, především tím, že za sebou netáhnu z minulosti žádnou kouli u nohy.

Zaměřuji se na budoucnost nás všech. Mám svou vizi, jak by naše společnost a stát měly vypadat.

Když budu zvolena prezidentkou, tak bych velmi ráda ve společnosti hovořila o tom, jaký je náš cíl, ke kterému bychom měli směřovat, protože ho v tuto chvíli nemáme. V devadesátých letech jsme měli za cíl to, že doháníme Německo, ale v jedenadvacátém století už je to žalostně málo. Měli bychom chtít víc.

Jaký cíl bychom podle vás měli mít?

Měl by jím být moderní stát 21. století se všemi atributy, které to s sebou nese. Měli bychom se snažit, aby měl přívětivou tvář pro občany a provázel je všemi základními životními situacemi.

Neměl by příliš regulovat, měl by být digitalizovaný a schopen využívat to obrovské množství dat, která sbírá, k analýzám a podle dat se také při krizových situacích řídit. Naším cílem by měl být stát, který je také sociálně soudržný. Abychom chápali, že na jedné straně musíme vytvářet podmínky pro ty aktivní a podporovat je v jejich aktivitě, ale na druhé musíme pomáhat těm, kteří v životě neměli takové štěstí.

Zní to trochu abstraktně. Co si pod tou přívětivou tváří představujete?

Za vším jsou konkrétní věci. Přívětivá tvář pro občana znamená například to, že budete mít elektronickou občanku, řidičák a elektronický rodný list. Mimochodem lidé, kteří sem chodí z Ukrajiny, mají elektronické rodné listy.

Digitalizaci si dala vláda jako jednu z priorit. Máme i ministra pro digitalizaci a nějaké dílčí věci se už přece podařilo udělat, byť pomalu. Třeba elektronické podávání žádostí o příspěvky (systém Jenda), aplikace Tečka za covidu, elektronické dálniční zámky…

V tom vám budu velmi oponovat. Panuje extrémní resortismus a stát v tuto chvíli rozhodně nemá zdigitalizované procesy. Mnohdy to vypadá tak, že na jedné straně vyplníte formulář, který si paní na úřadě vytiskne a založí si ho. Mělo by to fungovat tak, že přijdete na úřad a ten po vás nebude chtít žádná potvrzení, protože budou všechny systémy propojeny. To je ta přívětivá tvář. Vy jen podepíšete formulář nebo to uděláte elektronicky. Ale všechny ty údaje si stát zjistí sám.

Každé ministerstvo si digitalizaci dělalo samostatně. Máme ale naději, že prostřednictvím Digitální informační agentury, která byla založena, to snad bude někdo pro státní správu koordinovat. Zatím tam bohužel nejsme. Vláda například nemá tak detailní informace, aby mohla cílit pomoc s energiemi skutečně těm domácnostem, které to potřebují. Proto je pomoc tak plošná a obrovsky neefektivní. Ti, kterým by skutečně mělo být pomoženo, dostávají jen velmi malou pomoc.

Takže byste upozorňovala na tyto věci, nebo lze udělat i něco víc?

Určitě bych vykonávala úřad aktivně. Prezident má ve veřejném prostoru obrovskou neformální moc. Může otvírat právě nepříjemná témata, o kterých se vládě nechce mluvit, a upozorňovat, že jsou věci, které se roky neřeší. Chápu, že na to naše společnost nebyla zvyklá, ale prezident má také právo účastnit se například jednání vlády. Stejně tak má právo kdykoliv požádat o slovo v Poslanecké sněmovně.

O jakých nepříjemných tématech vláda nemluví?

Třeba o tom, kam se řítíme ve veřejných financích, nebo ohledně energetického mixu. Samozřejmě že má vláda volební cyklus a třeba rok před volbami nepříjemná témata určitě otvírat nebude. Od toho je tu prezident. Nepříjemné téma může být také to, že neumíme podporovat a těžit z talentů, že tu máme děti z nejrůznějších minorit, které z větší části končí většinou ve speciálních školách. Je tu také téma životního prostředí a toho, jak nám degraduje půda, jak nám mizí voda z krajiny a les požírá kůrovec. Nejen to jsou témata, o kterých prezident může hovořit.

Zmiňovala jste, že si netáhnete žádnou kouli u nohy. Co kauza spojená s plagiáty a rychlodiplomy na Mendelově univerzitě, kde jste byla v tu dobu rektorkou? Ačkoliv říkáte, že jde odpovědnost za děkanem provozně ekonomické fakulty, podle Národní akreditační komise chyběly na univerzitě kontrolní mechanismy, a to je spíš odpovědností rektora.

Mendelova univerzita nikdy v historii neměla institucionální akreditaci a za mého působení ji získala poprvé. Takže jsme všechny ty mechanismy nastavovat museli. Kdybychom je neměli, tak bychom institucionální akreditaci nemohli získat. Pouze u jednoho z 56 studijních programů bylo nalezeno pochybení, které bylo způsobeno přímo na fakultě.

Byla jsem upozorněna na dvě věci. Jednak na plagiáty, které ale byly překladové, což je obrovský problém, není to běžný plagiát. Je to například překlad německé knížky do angličtiny. Elektronické programy toto neumí pořádně odhalit. V této věci jsme udělali asi tři komise, které odebraly tituly.

Pak jsem byla upozorněna na několik případů nestandardní doby studia. Než jsem to předala do Rady pro vnitřní hodnocení, tak jsem sama iniciovala interní vyšetřování. Na základě mého dopisu a žádosti jí pak musel děkan všechny potřebné informace předložit.

Od prvního dne, co jsem na to byla upozorněna, jsem celý případ řešila. Ano, možná tam mohlo být zpoždění 14 dnů, protože se předložení materiálů minulo s datem konání komise, která zasedá jednou za měsíc. Ale nic jsem nezametla pod koberec. Všechno jsme řešili.

Expert na akademickou etiku Tomáš Foltýnek, který vás měl údajně na problémy upozornit, pro Seznam Zprávy hovořil o tom, že tam byla prodleva několika měsíců.

Není pravda, že by tam bylo prodlení čtyř měsíců. Jednotlivé kroky probíhaly. Pan Foltýnek nebyl členem vedení univerzity ani členem Rady pro vnitřní hodnocení, takže nemohl mít informace, jak probíhá vyšetřování ani v jakém časovém horizontu.

Zpětně viděno si tedy nevyčítáte, že teď hrozí odebrání institucionální akreditace od akreditační komise?

Jako rektorka jsem se zasadila o to, že ji univerzita získala. Odebrání se týká jen jednoho z 56 studijních programů. Je to dílčí záležitost, zbytek institucionální akreditace je samozřejmě v platnosti. Myslím, že je správné, že provádí Národní akreditační komise kontrolu a přijímají se nápravná opatření. Začala jsem s nimi už v době, kdy jsem byla rektorkou.

Funkci prezidentky chcete pojmout civilně. Jak by to vypadalo?

V Evropě je řada příkladů. Jedním z nich je rakouský prezident Alexander Van der Bellen, který například jezdí do práce MHD. Znamená to, že jste blízko k lidem, že se nezavíráte ve slonovinové věži někde na hradě a že víte, jaký život vedou běžní lidé, protože jste nadále jejich součástí.

V čem se to liší od toho, jak funkci vykonávali prezidenti dosud? I Miloš Zeman přece jezdil do regionů z lidmi, byť teď to má kvůli zdravotním překážkám obtížnější.

Já za to pana prezidenta velmi oceňuji. Ve svém prvním funkčním období skutečně jezdil za lidmi do regionů. Nicméně ve svém druhém funkčním období se stal prezidentem svých kamarádů, nikoliv deseti a půl milionu lidí. Oba minulí prezidenti (Václav Klaus a Miloš Zeman) se zavírali na Pražském hradě. Znepřístupnili ho lidem. To pro mě není civilní pojetí funkce.

Nesnáším papalášství a myslím si, že jej předváděla řada lidí kolem Miloše Zemana. Takže ten tým, který bych si na Hrad přivedla, by byli lidé s vysokými morálními hodnotami, bezúhonní a rozhodně by všichni měli bezpečnostní prověrku.

Kteří by to byli?

Jména vám v tuto chvíli neřeknu, je předčasné je zveřejňovat. Přemýšlím o nich a setkávám se s lidmi. Včas svůj případný hradní tým představím, a to ještě před prvním kolem volby.

Prý byste nechtěla pokračovat v tradici a bydlet na Hradě nebo na zámku v Lánech. Kde byste tedy byla?

Na hradě bydlí král a prezident má chodit na Hrad do práce, takže bych ráda bydlela po dohodě s ochrannou službou mimo areál Pražského hradu. Mimo Prahu asi ne, ale mimo Hrad ano.

Nemůže tím ta instituce ztratit v očích lidí na důležitosti a významu?

Prezident si získává respekt svými činy, a ne tím, kde bydlí. Myslím, že hlavním úkolem prezidenta v následujícím období bude vrátit zpátky lesk této funkci. To prezident určitě nezajistí tím, že bude bydlet na Hradě, ale tím, jak bude vystupovat, s jakou pokorou bude situaci přijímat, jak blízko bude lidem a jakou úctu a respekt si ve společnosti získá.

Za výhodu považujete, že nemáte politickou zkušenost. Nemělo by to být naopak, že prezidentství je jakýmsi vrcholem politické kariéry?

Naopak. Je třeba mít komplexní vnímání problémů a toho, v jaké situaci se naše společnost nachází. Jsme velmi rozdělení, máme nestabilní politickou i geopolitickou situaci. Potřebujeme prezidenta, který si velmi rychle získá důvěru všech politických stran, bude skutečným moderátorem diskusí, jak mu ukládá Ústava. Jako klíčové vidím právě to, že prezident by měl být nadstranický a díky tomu by si velmi brzy mohl získat důvěru

Neukázal se právě nedostatek politické praxe třeba v tom, když do Polska dopadla ukrajinská raketa? Ještě večer se zdálo, že jsou za tím Rusové. Jednoznačně jste tehdy ruský útok odsoudila, ráno s novými informacemi se ukázalo, že raketu v obraně před ostřelováním vypálila Ukrajina.

Tak zaprvé, nebyla jsem jediná. Opakovala jsem slova ministryně obrany, která uvedla, že to byly ruské rakety. Stejně na to reagoval ve svém prvním prohlášení Petr Pavel, že to byly ruské rakety.

A zadruhé, nazývejme věci správnými jmény. Když vám někdo zapálí dům a přijedou hasiči, kteří hasí, a vám nateče do bytu voda, čí to byla chyba? Ponesou odpovědnost hasiči, nebo ten, kdo zapálil dům? Takže ať je to, jak chce, tak je to vina Ruska, protože jinak by Ukrajinci nemuseli ty rakety sestřelovat. Kdyby Putin zavelel, ať se Rusko stáhne z Ukrajiny, nebyla by žádná válka.

Mělo by Česko pokračovat v pomoci Ukrajině?

Spojenci by měli pokračovat v pomoci Ukrajině, protože vedou Ukrajinci válku i za nás.

Jak vnímáte kritiku některých občanů, kteří mají pocit, že vláda víc pomáhá jiným?

Mají oprávněný pocit si to myslet. Opatření totiž byla přijata příliš pozdě. Energetický tarif přišel pozdě, měl být jasný už v červnu. Teď máme konec listopadu a neznáme sociální tarif od ledna pro první třetinu domácností, které účty nezaplatí.

Patřím k těm, kterým není jasné, proč vláda třeba nejede zasedat do Ústeckého nebo do Moravskoslezského kraje. Měla by udělat gesto směrem k našim občanům a ujistit je, že ji zajímají oni i podmínky jejich života. Měli bychom dál pomáhat Ukrajině, ale vláda by teď měla otočit pozornost i na kvalitu života u nás.

Jsme v situaci, kdy je potřeba zvyšovat daně?

Já hlavně postrádám to, co neproběhlo, a to je revize výdajové stránky státního rozpočtu. Představovala jsem si, že nově zvolená vláda vystaví rozpočet na rok 2023 úplně od nuly. Provede audit agend a zjistí, které se vykonávají dvakrát nebo třikrát. K tomu nedošlo.

Vláda bude muset přemýšlet, co udělá s příjmovou stranou rozpočtu, protože máme vyšší výdaje než příjmy. Když máte rybník, ze kterého vám odtéká voda rychleji, než přitéká, tak buď musíte zastavit odtok, nebo musíte zvýšit přítok. V případě zrušení superhrubé mzdy se vláda střelila do nohy. Výrazně to pomohlo těm s vysokými příjmy a málo nízkopříjmovým.

Bylo správné, že se vláda rozhodla snížit důchody komunistickým prominentům?

Ano. Bylo to správné a symbolické gesto, ale přišlo příliš pozdě.

Senátor Marek Hilšer v Deníku N řekl, že jste „loutkou vlivných skupin“, narážel tím na angažmá vašeho manžela, advokáta z kanceláře Havel&Partners, jedné z největších v Česku. Jak to vnímáte?

Myslím, že pan senátor Hilšer má bujnou fantazii. Skutečně si myslíte, že by žena loutka mohla být rektorkou univerzity? Že by mohla být expertkou v Evropském parlamentu nebo mohla dostat nejprestižnější grant EU?

On to vztahoval především k tomu, že je váš muž vlivným advokátem a kancelář, s níž je spojen, zastupuje velké firmy a klienty, kteří mohou mít také nějaké zájmy.

Můj manžel je čestný muž. Jako právník má advokátní tajemství. Doma jsme se tudíž o jeho klientech nikdy nebavili. Máme nezávislé kariéry. Nikdy by nic takového, že by se mě snažil něčím ovlivnit, neudělal. Nicméně hovořil o tom, že by v případě, že bych byla zvolena, výrazně omezil nebo případně i pozastavil činnost advokáta, protože by se rád věnoval roli prvního muže.

Nijak nezpochybňuji vašeho muže. Šlo mi pouze o jasné záruky, že by nemohlo teoreticky dojít ke střetu zájmů.

Je zaměřen na velmi úzkou oblast práva, na soutěžní právo. V případě, že bych byla zvolena, tak by pozastavil výkon advokátské funkce.

Ptám se i proto, že váš manžel působil jako místopředseda antimonopolního úřadu a prezident jmenuje jeho předsedu. Jak hodnotíte současné vedení úřadu?

Myslím, že to není otázka na mne. Tématiku antimonopolního práva v České republice nesleduji. To je otázka na experta. Prezident sice jmenuje předsedu, ale mám pocit, že v kontrasignaci s předsedou vlády.

Jmenuje ho na návrh vlády. To ale neznamená, že prezident nemůže mít výhrady.

Výhrady prezident mít může, ale je jasně řečeno, že ho jmenuje na návrh vlády.

Pokud byste byla teď ve funkci a premiér vám předal návrh na jmenování Petra Hladíka (KDU-ČSL) ministrem životního prostředí, vyhověla byste mu bez jakýchkoliv výhrad? Politik čelí podezření v souvislosti s korupční kauzou privatizace brněnských bytů, obviněn ale není.

Jsem velmi ráda, že máme premiéra, který si uvědomuje vážnost situace a čeká na to, až se situace kolem pana Hladíka vyřeší a bude jasné, jak to vypadá. V případě, že tam žádné podezření nebude, není důvod ho nejmenovat.

Prezident může konzultovat s premiérem jednotlivé ministry a slyšet jejich nejrůznější názory, ale neměl by ohýbat Ústavu. Ta jasně říká, za jakých podmínek jmenuje. Musely by to být skutečně věci typu trestněprávního stíhání a podobných věcí. Rozhodně bych nikdy nerozporovala odbornost nebo vzdělání těch kandidátů.