Michael Kocáb : Životopis hudebníka, skladatele a politika

Michael Kocáb se narodil 28. července 1954. Jeho otec byl evangelický farář Alfréd Kocáb, matka Darja pracovala jako psycholožka. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi se přesunul do Prahy na konzervatoř, kterou absolvoval v roce 1979 v oboru skladba a varhany.

V politice se Kocáb začal angažovat v roce 1989. Na jaře založil společně s textařem a antropologem Michalem Horáčkem iniciativu MOST. Cílem bylo zprostředkovat dialog mezi KSČ a disentem. Více do povědomí lidí, ale i strany, se dostal po svém červnovém plamenném projevu v přímém televizním přenosu na hudebním festivalu Děčínská kotva.

„Pak jsem ještě podepsal Několik vět, což neuniklo Rudému právu, které za mě vlastně učinilo rozhodnutí a zařadilo mě definitivně na reakční stranu barikády. Do té doby jsem jen cítil, že patřím spíš tam, protože tam patřil i táta, který spoluzakládal Chartu 77 a jezdil na estébácký výslechy, už když mi bylo sedm,“ zavzpomínal v rozhovoru pro Deník.cz z roku 2019.

Během léta a podzimu společně s dalšími zprostředkovával MOST několik opatrných rozhovorů, především s premiérem federální vlády Ladislavem Adamcem.

Po 17. listopadu byl Kocáb jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu koordinačního centra OF. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem a velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce. Stejná jednání vedl i se zástupci sovětské armády umístěné v ČSSR.

28. prosince 1989 byl kooptován do Federálního shromáždění ČSSR jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. O den později byl na jeho návrh zvolen prezidentem republiky Václav Havel.

Ve volbách v roce 1990 získal po Alexandru Dubčekovi nejvíce preferenčních hlasů a mandát obhájil. Ve Federálním shromáždění byl členem zahraničního výboru, parlamentní komise prověřující spolehlivost generálů armády a členem komise pro kontrolu Federální bezpečnostní informační služby.

Byl předsedou parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z Československa, jejíž vznik inicioval. V březnu 1991 po opuštění sovětských vojáků ČSFR rezignoval na veřejné politické funkce. V letech 1993–2003 pak působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla.

V srpnu 2008 ohlásil svou kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených, umístil se na třetím místě se ziskem 15,4 %. V lednu 2009 byl nominován Stranou zelených na uvolněné místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních menšin ve druhé vládě Mirka Topolánka. Do funkce byl jmenován 23. ledna 2009.

V dubnu 2021 oznámil, že uvažuje o kandidatuře na prezidenta ve volbách 2023.

„Všechno směřuje k tomu, že se rozhodnu kandidovat. Vlastně již jsem skoro rozhodnutý. V podstatě jen čekám, zda se neobjeví jiný kandidát, kterému bych důvěřoval a měl by větší podporu občanů. Hlavně, aby to zase nebyl nějaký bývalý komunista. To už bych nevydýchal,“ řekl na jaře MF Dnes ke své možné účasti v boji o prezidentské křeslo.

Nakonec ale od myšlenky na kandidaturu odstoupil.

Své dovednosti z konzervatoře využil Kocáb v praxi ještě během studií, kdy založil skupinu Pražský výběr (1976), jež dodnes patří k těm nejzásadnějším kapelám v Československu. Pražský výběr to s vystupováním neměl lehké, do revoluce se skupina pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou, do roku 1986 měla zakázáno hrát. Kapela je známá ikonickými texty a hudbou, nezaměnitelnou kytarou Michala Pavlíčka i postavou Ropotáma v masce starce.

Z počátku skupina hrála čistý jazz rock. Brzy se ale přetavila na rockový styl, kdy reagovala na tzv. novou vlnu, jak mu bylo nazýváno na Západě. Tehdy už s Kocábem spojil síly kytarový mág Michal Pavlíček, který s sebou přivedl bubeníka Jiřího Hrubeše. Hudbu doplnili výstředním vzezřením; s oblečením, účesy a celkovou image si pořádně vyhráli.

V roce 1981 z kapely odešli původní členové Jiří Tomek a baskytarista Ondřej Soukup, jehož místo zastoupil basák Vilém Čok. Od té doby kapelu tvořila její nejznámější sestava: Kocáb, Pavlíček, Hrubeš, Čok. Později místo Hrubeše zaujal bubeník Klaudius Kryšpín, když Hrubeš v roce 1985 emigroval.

Pražský výběr se rychle stal populárním, koncerty byly vyprodané, deska se namísto ve výlohách obchodů šířila z pásku na pásek potajmu.

V roce 1982  natočil režisér Juraj Herz film Straka v hrsti, na kterém spolupracoval s Výběrem. Tím se definitivně kapela dostala do hledáčku režimu a o rok později se ocitla v nemilosti a vynuceném zákazu.

Mezi nejslavnější hity Pražského výběru patří písně „Pražákům těm je tu hej“, „Na václavským Václaváku“, „Snaživec“, „Chvastoun“, „Sbal si to svý ráno“, „Všichni hráli na cimbály“, „Tatrman“ a další.

Znovu se dala kapela dohromady až v roce 1986, tentokrát pod názvem Výběr, po revoluci již koncertovala spíše sporadicky. V letech 2006-2009 Kocáb založil kapelu Pražský výběr II poté, co se nepohodl s kytaristou Pavlíčkem. V roce 2012 ohlásili členové reunion Pražského výběru a odehráli několik koncertů, na kterých hráli oba bubeníci. V roce 2016 odehrála kapela velký koncert v O2 Areně za doprovodu symfonického orchestru, z koncertu vznikl také záznam jako koncertní film. O dva roky později skupina hrála v Praze jako předskokan legendární kapely The Rolling Stones.

Hudbě se Kocáb věnuje i mimo Pražský výběr, za svůj život složil přes 60 filmových skladeb, zabýval se hudebními kompozicemi pro audiovizuální projekty a divadelní hry. Vydal také tři knihy, naposledy v roce 2019 s názvem Vabank, kde vzpomíná na sametovou revoluci, odsun sovětských vojsk i své začátky ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění ČSFR.