Kalousek exkluzivně pro Právo: Do boje o Hrad nejdu, bude se slibovat nesplnitelné

Rozmyslel. Skutečně jsem několik měsíců vážně zvažoval, jestli budu kandidovat. Hlavním motivem bylo, že mám poměrně jasnou představu, jak mnohem civilněji by se měl vykonávat úřad prezidenta. Proto jsem si řekl, že bych to mohl zkusit.

Nechal jsem si zpracovat celou řadu analýz, vedl jsem rozhovory s politology i s marketingovými odborníky. Velmi si vážím výzev, které jsem dostával, abych kandidoval, podpory části veřejnosti, ale ze všech informací, které jsem shromáždil, vyšlo naprosto jednoznačně, že šance na absolutní úspěch je nulová. A jestli je nulová, tak nechci marnit čas, energii a především pozornost veřejnosti nákladným zápasem o druhé až osmé místo. Nikdy jsem se nebál zápasů s porážkami, ale tam, kde zápas sám o sobě měl nějaký smysl.

Proč? Řekl jsem, že o tom popřemýšlím. Přemýšlel jsem o tom poctivě a zvážil jsem všechna pro a proti, počítat umím. A když jsem dospěl k závěru, že nemá smysl, abych kandidoval, tak kandidovat nebudu. Pro konečný úspěch potřebujete 2,5 milionu hlasů – a tam je šance nulová. To říkám zcela otevřeně. A až takový exhibicionista nejsem, protože v tomto případě zápas sám o sobě takový smysl nedává.

Vůbec ne. Proč? Ode dneška příštích devět let jsou každý rok nějaké volby. Mně je teprve 61 let. To znamená, že jsem celkem mlád, a teď vám jen oznamuji, že nebudu kandidovat ve volbách na prezidenta republiky. Neříkám, že se nebudu angažovat v nějakých dalších volbách.

Mohu vyloučit, že tento rok budu kamkoliv kandidovat. Někdy příště to vyloučit nemůžu.

Nejde o to, co průzkumy říkají teď, ale jak to bude vypadat na konci roku. Věřil jsem, že bude možné předvolební diskusi zarámovat na téma, jak by měl být vykonáván úřad prezidenta. Bohužel tato naděje naráží na osudovou ekonomickou realitu, která souvisí se zvyšováním cen energií, zdražováním, s obavou z chudoby i těch částí domácností, které zatím neměly důvod se chudoby obávat. A je mi jasné, že kampaň se bude odehrávat na tématech, která v zásadě prezident ovlivnit nemůže, že to bude spíš pokračováním témat voleb do Sněmovny.

Určitá část veřejnosti, a vůbec ne malá, bude chtít slyšet, že přichází jejich ochránce, který jim buď vrátí jejich bývalé životy, nebo jim vykompenzuje vyšší ceny energií. A to opravdu není disciplína pro mě. Já jsem nebyl nikdy silný ve slibování nesplnitelného. Obávám se, nebo spíš jsem skoro přesvědčen, že ten, kdo bude chtít vyhrát, bude muset rezignovat na realitu a slíbit 2,5 milionu lidí nesplnitelné.

Ne. To mě neovlivnilo. Měl jsem a mám jasnou představu, jak by měl být vykonáván úřad prezidenta. Opakuji, že jinak, než jsme zvyklí. Přemýšlel jsem, že v kampani by bylo dobré vysvětlit, že bychom měli chtít prezidenta, který pečuje o parlamentní demokracii, a nikoliv o svoji vlastní image.

Ale domnívám se, že tato diskuse vést nepůjde a budou se řešit témata, která lidi nejvíc trápí, ale v kterých jim prezident vůbec nepomůže. A pokud ten člověk bude chtít, aby ho volili, tak jim bude muset lhát, že jim pomůže, a to je disciplína, kterou já moc neumím.

Myslím, že oni nevědí, kdo to bude. Skoro se bojím, že nikoho nenajdou. Ale myslím si, že je namístě, aby se pokusili někoho nominovat, nicméně to mě

nijak neovlivňovalo, nelimitovalo, a pokud bych se rozhodl kandidovat, tak bych chtěl být nominován občany, ne žádnou politickou stranou ani koalicí.

Přiznám se, že se trochu usmívám nad výroky lídrů té či oné koalice, že budou někoho hledat. Můj ty bože! Politický lídr se nehledá! To není, jako když jdete do lesa na houby, jestli tam hříbka najdete, nebo ne. Lídr buď je, nebo není. Jestliže oni říkají, že hledají, tak to znamená, že nikdo takový není.

Ne, vůbec. Kdybych kandidoval, tak bych chtěl kandidovat jako občanský kandidát, takže jsem neměl důvod to konzultovat s jakoukoli jinou politickou silou. Samozřejmě že mí přátelé a kolegové to věděli. Někteří mě k tomu velmi povzbuzovali, někteří mě naopak zrazovali. To je normální. Když jsem chodil po Vinohradech, tak pomalu denně mě někdo zastavil a říkal, pane Kalousku, kandidujte. To je taková bublina, které snadno podlehnete.

Současnou sestavu jsem připraven pozorovat. Jestli někoho podpořím, nebo ne, to nevím. Nemyslím si, že teď v tuto chvíli bych to uměl.

Já si myslím, že šanci má každý populista, který se nebude obávat lhát a slibovat nesplnitelné, tudíž nepochybně šanci má i Andrej Babiš.

Mám svoje občanské zaměstnání a to mě docela baví, byť to není úplná vášeň jako politika.

Jsem investiční manažer v jedné soukromé společnosti. Také jsem si na několika serverech přečetl, že jsem konečně získal koryto, trafiku ve správní radě VZP. Musím říct, že mě to rozesmálo, protože ne že by mě ta práce nelákala, ne že bych ji rád nedělal, ale kdybych si potřeboval opravdu někde přivydělat 20 tisíc měsíčně, tak by byly mnohem jednodušší způsoby než to udělat ve správní radě VZP.

Několik nabídek do státní správy jsem dostal, ale nemyslím si, že bych v sedmé dekádě svého života chtěl po třiceti letech politické kariéry pracovat jako úředník ve státní správě.

Vůbec jim nechci vyčítat, že se dopouštějí obstrukcí, protože obstrukce je legitimní nástroj opozice. Já jsem ji také mnohokrát používal, ale vždy jsem věděl, jaký mám cíl, například že dosáhnu toho, že zákon se nepřijme k nějakému datu. Tady mám pocit, že je to jenom obstrukce pro obstrukci.

To se jim nepovede. Je to jen obstrukce pro obstrukci, ale musím ocenit houževnatost a výdrž těch, kteří obstrukci dělají, to dělají zcela profesionálně.

Na druhou stranu mi jich je líto, protože vlastně ani sami nevědí, proč to dělají, protože i kdyby pandemický zákon zdrželi o týden, nedosáhnou vůbec ničeho. V tom jsou političtí amatéři, kteří se naučili, že je potřeba dělat obstrukce, ale ještě se nenaučili, kdy a proč je potřeba je dělat.

To mně lichotí, že to říkají, ale vůbec nepochopili, že obstrukce musí mít nějaký smysl. Například když je potřeba oddálit termín účinnosti zákona a podobně.

Tam byl každý den dobrý. Každý den, kdy nemusel být obtěžován živnostník, byl pro něj dobrý. Každý den obstrukcí byl den větší svobody a méně obtěžování pro živnostníka.

To není pravda. Pandemický zákon na rozdíl od EET nebo od celé řady jiných zákonů má jinou roli. Já ho vnímám jako hasičský přístroj na zdi. V zásadě nikdo z nás si nepřeje, aby byl použit, ale když začne hořet, tak je fajn, když tam hasičák je.

Myslím, že to zatím dělá s noblesou a trpělivě. Za zaznamenání stojí způsob, jak se v obstrukci vyznamenal jeho vlastními slovy „předseda opozice“ Andrej Babiš, který ve středu ráno omylem dorazil do práce, aby se rozhořčoval, že nikdo nebyl na výborech, kterých se chtěl účastnit, a nikdo mu neřekl, že výbory nemohou být, protože dále jedná plénum Sněmovny. Jaké z toho plyne poučení? Když nechodíte do práce, tak jako Andrej Babiš, a vůbec netušíte, co se v práci děje, tak se do práce nechoďte ani fotit, dokonce ani za své peníze, protože pak se vám snadno stane, že se ocitnete v jiné místnosti, než ve které byste měl být, a budete za kašpara.

Jako si myslím, že by se ukvapeně neměla měnit Ústava jenom proto, že máme pana prezidenta Zemana, který na Ústavu kašle, tak si nemyslím, že by se měl měnit jednací řád jenom proto, že Tomio Okamura a někteří další ho napínají na skřipec.

Z omezování demokratické diskuse bych měl možná větší strach než nechat jednoho Okamuru týden exhibovat za řečnickým pultem.

Minulá vláda nemá co říkat, protože minimálně z jedné poloviny zdražování způsobila. Způsobit zdražování a pak říct, že chci pomoci všem, je jenom pokrytectví. Inflace je fakt. Z jedné poloviny je dovezená, z druhé poloviny ji vláda způsobila svojí nesmyslnou hospodářskou politikou.

Inflace nás zasáhla všechny velmi citelně, ale je to přesně agenda, se kterou prezident nemůže vůbec nic udělat. Stejně jako krajské volby před dvěma lety byly vedeny v agendě covid, byť s nimi krajské reprezentace mohly málo udělat, tak to samé čeká teď prezidentské volby. Lidé se nejvíc ze všeho bojí chudoby a bohužel obava z chudoby v letošním i v příštím roce zasáhne statisíce domácností, které na tuto obavu nebyly zvyklé. To se prostě stane, zchudneme všichni. Ceny energií, které se zpátky nevrátí, ovlivní ceny produktů a služeb – a řada z nás bude najednou postavena před realitu, že na některé věci, které si byla zvyklá kupovat, prostě nemá a musí se omezit. Nemyslím, že budeme hladovět, ale pocit chudoby je relativní pojem.

To je jeden z důvodů, proč kandidovat nebudu, protože neumím lidem lhát a slibovat nesplnitelné. To, že budeme mít navždy z hlediska našich životů výrazně dražší energie, než jsme byli zvyklí v posledních deseti letech, je fakt. To, že zhruba 200 tisíc domácnostem, které se tím propadnou do dramatické chudoby, budeme muset pomoci, to je také fakt, a to, že se to nedá kompenzovat všem, tudíž zchudneme všichni, je také fakt.

Snížením DPH u energie se nevyřeší vůbec nic, protože státní příjmy to stojí hrozné peníze. Firmám to nepomůže vůbec. Ty, které odečítají DPH, tak tam nula od nuly pojde a DPH odečítá drtivá většina z nich. Podle mého to můžeme kompenzovat jenom těm, kteří se tím propadnou do skutečné chudoby.

Nic. Musíme si na to zvyknout. Prostě budeme mít dražší energie. Budeme o něco chudší. A tak, jak budeme postupně bohatnout, tak si na to zvykneme. My jenom prožíváme šok z toho, že v minulých patnácti letech jsme měli nepřiměřeně levné energie, tak teď je máme skokově drahé. Za pár let si na to zvykneme jako na standard, ale standard nemůže být kompenzován každému člověku ve společnosti.

Skok může znamenat dramatickou chudobu pro zhruba 200 tisíc domácností a těm musíme pomoci. A ti všichni ostatní si musí zvyknout na to, že budou trochu chudší a že jim to nikdo nezkompenzuje, protože stát nemá jiné peníze než peníze jejich vlastní a z jejich vlastních peněz jim to těžko může zkompenzovat. A tohle se v prezidentské kampani těžko říká. V prezidentské kampani se snáz říká: všem vám to vykompenzujeme a všem vám vrátím vaše bývalé životy. Tohle já opravdu říkat nebudu, protože by to nebyla pravda, což je dost důvodů, proč nebudu kandidovat na prezidenta.

Já vím, že se do toho hrozně dobře šije, ale z hlediska finančních nákladů jsou to marginální položky. Bavíme-li se o úsporách, mluvíme o desítkách miliard ročně, a vy mluvíte o desítkách milionů.

To nelze posuzovat paušálně, protože některé nové pozice pomohou státu chovat se efektivněji, popřípadě šetřit. Ale je pravda, že některé jsou úplně zbytečné, ale, promiňte, konkrétní nebudu.

Nepřekvapilo, protože to vůbec nebylo o jménu. Celý problém byl, jestli budou mít Piráti ve správní radě jednoho, nebo dva lidi. Přesně vím, jak diskuse probíhala. Jméno Kalousek tam vůbec nepadlo. Byla o tom, že Piráti chtějí mít ve správní radě VZP více lidí, než odpovídá jejich reálné politické síle. To jim vadilo, a proto pro to nehlasovali. O deseti nominantech vlády se hlasovalo najednou, ne po jménech.

Ti s nimi drželi basu.

Ne.

Mě pirátští kádrováci vůbec nezajímají. Toto není žádná politická funkce.

Použít se dá cokoli, ale toto není žádná politická funkce. Je to odborná pozice třicetičlenné rady VZP. Jako člen rozpočtového výboru nebo jako ministr financí jsem se více než dvacet let věnoval zdravotně pojistným plánům všech pojišťoven a na rozdíl od pana Bartoše i od pana Okamury skutečně rozumím tomu, co správní rada VZP má dělat. Pokud mě ministr zdravotnictví požádá o to, abych to dělal, tak jsem ochoten to dělat.

Moc mě mrzí, když jsem řekl, že je to pár hodin za symbolickou odměnu, že jsem se tím dotknul lidí, kteří na 20 tisíc měsíčně musí pracovat na celý úvazek celý měsíc. To jsem neměl v úmyslu. Tím se vymezuji proti slovu trafika, které mě uráží.